Otýlie Vranská

Otýlie Vranská
Narození	9. března 1911 Brezno
Úmrtí	1. září 1933 (ve věku 22 let)
Povolání	prostitutka
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek.

Otýlie (či Otilie) Vranská (9. března 1911 – pravděpodobně 1. září 1933) byla slovenská prostitutka žijící v Praze, která se 1. září 1933 stala obětí brutální vraždy. Její rozčtvrcené tělo bylo odesláno ve dvou kufrech vlaky do Bratislavy a Košic. Tento zločin je pokládán za nejznámější neobjasněnou vraždu v dějinách české kriminalistiky. Jako motiv vraždy platí neoficiálně žárlivost.

Biografie

Narodila se 9. března 1911 v slovenské obci Brezno nad Hronom. Její rodiče měli celkem 5 dětí – 4 dcery a syna. Otec zametal ulice a rodina žila ve stálé finanční tísni. Otýlie strávila za krádeže 3 roky v polepšovně. Už v 11 letech utekla z domu. V 18 letech byla trestána pro potulku. Nějaký čas pobývala v Žilině. Tvrdila o sobě, že je číšnice bez zaměstnání. V březnu 1933 odjela do Prahy za lepším živobytím. V žádné službě však dlouho nevydržela a začala si přivydělávat prostitucí. Pravděpodobně se však nejednalo o prostituci klasickou, spíše nabízela sexuální služby za ubytování, stravu, útratu v restauraci atp. Je možné, že se pokoušela seznámit s dobře zajištěným mužem, který by jí nabídl sňatek. Ostatní prostitutky jí pohrdaly a popisovaly ji jako naivní „vesnické tele“. Známá byla také pod přezdívkou „Slovačka“.

Události před vraždou

Dne 31. srpna 1933 se Vranská najedla u své bytné. Zmínila se, že má kolem 20. hodiny schůzku s nějakým rotmistrem, který jí přislíbil sňatek a zaměstnání ve vojenské prádelně. Bytná jí vyčetla, že dluží za nájem a varovala ji, aby se nevracela po půlnoci. Později se Vranská pohybovala po městě v doprovodu své bývalé spolubydlící Velingerové. V pasáži Koruna se kolem osmé setkaly s rotmistrem Josefem Pěkným. Tomu však dělala společnost nová partnerka, prostitutka Antonie Koklesová, se kterou se Vranská znala už ze Žiliny. Podle Velingerové došlo k hádce, po které se Pěkný, Koklesová a Vranská společně přesunuli do restaurace U Kupců. Tam se Vranská najedla a vypila několik piv. Stěžovala si, že nemůže jít tak pozdě domů, protože by se bytná zlobila. Koklesová jí nabídla k přespání vlastní byt, ale Vranská odmítla. Sdělila jim svůj úmysl přespat u číšníka z kavárny Rokoko. Ten však pracoval a navíc později vypověděl, že se s Vranskou neznal tak dobře, aby ji u sebe nechal. Z restaurace trojice odešla na Karlovo náměstí, kde se kolem jedenácté Vranská odpojila. Koklesová s Pěkným odešla do jeho bytu, kde se zdrželi až do rána. Vranská se přesunula do kavárny U politické mrtvoly, kam přišla s nápadným mladíkem s kudrnatými blond vlasy. Jeho totožnost nebyla nikdy zjištěna. Ten jí objednal muškátové víno a jablko, které později pomohlo při určení doby smrti. Naposledy byla spatřena v restauraci U Šmelhauzů v Melantrichově ulici asi hodinu po půlnoci. Nahlížela do tanečního sálu, jako by někoho hledala, ale dovnitř nevešla a neznámo jak a kdy restauraci opustila.

Nález těla a identifikace oběti

Hnědý starší cestovní kufr ovázaný provazy objevil zaměstnanec drah 2. září 1933 v osobním vlaku z Prahy v železniční stanici v Bratislavě. Obsahoval ženskou hlavu a dolní končetiny zabalené do ložního prádla. Podobný kufr s ženským trupem objevili téhož dne v jiném vlaku v Košicích. Ostatky neznámé ženy byly po prvotním ohledání a pitvě odeslány v zaletovaných pouzdrech do Prahy, která byla určena jako místo, kde byly kufry do vlaků předešlého dne naloženy. Později se přihlásil student, který cestoval v kupé, ve kterém se jeden z kufrů našel. Ten popsal tmavšího podsaditého muže, který kufr do kupé přinesl a okamžitě vystoupil. Rozdílné popisy tohoto muže poskytli i další svědci, jeho totožnost však nebyla zjištěna. Kufry byly do vlaků naloženy 1. září večer na Masarykově a Wilsonově nádraží v Praze. Kromě částí těl obsahovaly několik novinových výtisků různého data, pánské spodní prádlo, dámské kombiné, mycí houbu a netradiční prostěradla s vyšitým písmenem "K" resp. "K 1". Policie bohužel neprovedla zajištění otisků prstů z obou kufrů a předmětů v nich. Ty dohromady vážily přes 70 kilogramů. Bylo proto pravděpodobné, že k jejich přepravě na nádraží použil pachatel nějaký dopravní prostředek.

Dosud neidentifikované tělo bylo důkladně omyto, učesáno a nafoceno. Fotografie byly zveřejněny v tisku s výzvou pro případné svědky. Případ neznámé z kufru budil značnou pozornost. Fotografie oběti, kufry a předměty z nich byly vystaveny ve výloze policejní stanice v Bartolomějské ulici, kde si je prohlédlo značné množství lidí. 6. září ostatky pozitivně identifikovaly sestry Vranské. Jedna z nich ji poznala z fotografií už dříve, ale byla Velingerovou ujištěna o tom, že s Otýlií mluvila ještě po nálezu těla. Ačkoliv do Prahy přijela i její matka, tělo jí nebylo ukázáno, protože identifikace už nebyla potřebná. O případu intenzivně informoval tehdejší tisk, který se nevyhnul jisté senzacechtivosti a předložil veřejnosti některé zavádějící informace. Policie už během prvního týdne obdržela skoro 700 dopisů týkajících se případu. Všechna udání se však ukázala jako neopodstatněná či motivovaná úmyslem někoho poškodit.

Dopisy od Fantoma ulice

Až do listopadu 1933 chodily do redakce deníku Polední list dopisy opatřené razítkem „Fantom ulice“ a podepsané jménem Karel Wodowary či Karel X.Y. V nich se údajný vrah přiznal, že 1. září potkal Vranskou náhodou v Perlové ulici a po krátkém nenuceném hovoru jí nabídl, aby šli k němu do bytu. Tam si však řekla o peníze za pohlavní styk, takže si uvědomil, že je to prostitutka. Protože mu jedna taková v minulosti ublížila, Vranskou omámil, omráčil a její tělo rozřezal podle obrázku lidské kostry. Kufry odvezl na dvoukoláku na nádraží. Informace o profesi Vranské nebyla v té době veřejnosti známa. Fantom se také doznal k další nevyřešené pražské vraždě prostitutky Janotové. Zmínil se také, že chce ve vraždění pokračovat i v budoucnosti. Popsal se jako bohatý dědic a člověk značně zcestovalý. Doložil i jistou znalost angličtiny. Vraždil prý pro vlastní potěšení. Ačkoliv dopisy působily autenticky, některé v nich obsažené informace zněly nevěrohodně. Znalci odhadli, že pisatelem je asi čtyřicetiletý muž dobré inteligence s vyšším než základním vzděláním. Přestože některé dopisy donesl do redakce Poledního listu pisatel osobně, nebyl nikdy dopaden.

Výsledky vyšetřování

Pitva těla odhalila na hlavě dvě rány způsobené nejspíš sekáčkem na maso. Jedna rána byla zdvojená, útočník se tedy trefil dvakrát do stejného místa. Tato rána pronikla 6 cm hluboko do mozku a pravděpodobně způsobila bezvědomí. Poté došlo k oddělení hlavy dvěma silnými řezy nožem, které bylo provedeno ještě za živa, o čemž svědčilo množství vdechnuté krve. Vrah po smrti zasadil oběti ještě 7 bodných ran do levého prsu. Tři z ran pronikly do plic. Poté v tříslech oddělil nohy. Ty ještě nařízl v kolenech, aby se daly v kufru ohnout. Tělo bylo omyté a našla se na něm kokosová vlákna pocházející pravděpodobně z rohože, která se tehdy používala v koupelnách. To svědčilo o provedení vraždy v domácím prostředí. Byty s vlastní koupelnou v té době nebyly příliš běžné. V žaludku byly nalezeny nestrávené zbytky jablka. V původní pitevní zprávě byl naznačen jistý stupeň odbornosti při oddělování končetin. Tento závěr byl později zpochybněn.

Na základě nestrávených zbytků jablka, které podle svědků jedla Vranská kolem půlnoci U politické mrtvoly, se předpokládalo, že musela zemřít 1. září mezi 1. a 3. hodinou ranní. Ačkoliv personál podniku U politické mrtvoly podezřelého blondýna od vidění znal, nedokázali k jeho osobě uvést nic bližšího. Rotmistr Pěkný se na policii nepřihlásil a musel být vypátrán. Nabídku k sňatku i hádku s Vranskou popřel. S Antonií Koklesovou si navzájem potvrdili alibi. To měl i číšník z kavárny Rokoko. Opravář kufrů se zvláštními anglickými zámky se přes opakované výzvy nepřihlásil. Žádné další stopy se vyšetřovatelům nepodařilo zajistit. Veškeré podněty od veřejnosti bylo nutné prověřit, což vyšetřování značně zbrzdilo. Revize tří nevyřešených vražd prostitutek z předchozích let, včetně vraždy Janotové, také nepřinesla žádný výsledek. Po další desetiletí se objevovalo velké množství různých teorií, ani jedna však nepomohla případ úspěšně vyřešit. Dopisy se jmény domnělých pachatelů docházely až do roku 1966. Dohromady jich bylo přes 5000. Jedním z obviněných se stal dokonce přítel prezidenta Masaryka MUDr. Arnold Jirásek. Případ je dodnes často zmiňován v souvislosti s jakoukoliv vraždou zahrnující defenzivní čtvrcení, tedy rozřezání oběti za účelem odstranění těla. Vražda Otýlie Vranské se stala nejznámějším „pomníkem“ československé kriminalistiky.

V roce 2017 se objevila informace od Radka Galaše, podle kterého má policie řadu nepřímých důkazů a také vzorek vlasů neznámé osoby, který se našel v ruce zavražděné. Ten by mohl být použit k porovnání DNA se vzorky od potomků původních podezřelých.

Obrazy v kultuře

• Vražda Otýlie Vranské je zmíněna v seriálu 30 případů majora Zemana v části s názvem Kvadratura ženy. Ten je inspirován jiným skutečným případem.
• Vyšetřovatelem případu byl kriminální rada Josef Vaňásek. Ten se stal předobrazem postavě rady Vacátka ze seriálu Hříšní lidé města pražského.
• Případu se věnuje slovenský dokumentární seriál Najväčšie kriminálne prípady Slovenska. Díl má název Neobjasnená smrť kurtizány.

Literatura

Šulc Viktorín: Když vzlétne děs a nevíra. Panoptikum sexuálních vražd 1; Epocha, Praha 2013; kapitola 2: Slečna v kufrech (str. 59–100)

Autoritní data	Biblio: 3c1390fc-f8fb-499e-bc8e-c9b48b88c20f NKC: jn20031021001 ISNI: 0000 0000 5701 8341 VIAF: 84100758 WorldCat Identities: viaf-84100758

Portály: Česko | Historie | Slovensko