Otakar Sviták

Příbuzenstvo
otec	Leopold Sviták
matka	Jenovéfa Svitáková
synovec	Ivan Sviták
manželka	Jarmila Svitáková
syn	Otakar Sviták
dcera	Jarmila Svitáková

Otakar Sviták
Otakar Sviták
Narození	3. března 1894 ; Kopřivnice; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. srpna 1942 (ve věku 48 let) ; Berlín-věznice Plőtzensee; Německá říše
Rodiče	Leopold Sviták
Příbuzní	Ivan Sviták (synovec)
Civilní činnost	strojník
Vojenská kariéra
Hodnost	generál tech. zbr. sl. let. i. m.
Doba služby	1914 - 1940
Sloužil	Rakousko-uherská armáda (1915) ; Československé legie (1917-1920) ; Československá armáda (1920-1939)
Složka	pěchota (1914 - 1920) letectvo (1920 - 1939)
Velel	Hlavní letecký sklad, Olomouc (1924-1927; 1927-1929) ; 3. oddělení /letecko-hospodářské/ III. odboru MNO (1929-1936) ; 4. oddělení /letecko-hospodářské/ III. odboru MNO (1936-1938)
Války	První světová válka, Ruská občanská válka, Druhá světová válka
Bitvy	Bitva o Kyjev, Bitva o Bachmač
Vyznamenání	Československý válečný kříž 1939 (1946 in memoriam)

Generál technické zbrojní služby letectva in memoriam Otakar Sviták (3. března 1894 Kopřivnice^[1] – 26. srpna 1942 Berlín, věznice Plőtzensee) byl československý důstojník, legionář a odbojář, syn konstruktéra Leopolda Svitáka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Před druhou světovou válkou[editovat | editovat zdroj]

Otakar Sviták absolvoval vyšší průmyslovou školu v Brně, kde odmaturoval na výbornou. V roce 1915 byl odveden, později byl zajat a v roce 1917 se stal československým legionářem v Rusku. Přes Vladivostok a Kanadu se dostal Otakar Sviták v roce 1920 do své rodné vlasti. V armádě již zůstal – stal se velitelem Hlavních leteckých skladů v Olomouci. V roce 1936 dosáhl hodnosti plukovníka letectva (akademický malíř Sládek ve své vzpomínkové knížce o Hukvaldech vzpomíná, jak Otakar přelétával nad Hukvaldy a na pozdrav mával křídly letounu). A v roce 1929 se stal předsedou odborů MNO.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po rozpuštění armády v roce 1939 se zapojil do ilegální činnosti (působil ve vedení Obrany národa) a byl zatčen 27. července 1940 v Jindřišské ulici v Praze, vězněn v Drážďanech, na Pankráci a v Berlíně a dne 18. března 1942 byl odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Sťat byl 26. srpna téhož roku.

Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]

V roce 1946 byl povýšen in memoriam na generála, jeho vdova převzala Československý válečný kříž a Jednota československé obce legionářské na Královských Vinohradech přijala jeho jméno.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

1914	100. pěší pluk	C. a k. polní armáda	kadet
1915	56. pěší pluk	C. a k. polní armáda	kadet
1917	9. střelecký pluk	Československé legie v Rusku	poručík
1920	letectvo	Československá armáda	kapitán letectva
1937	technická zbrojní a hospodářská služba letectva československé armády	Československá armáda	plukovník
1939	velení	Ilegální Obrana národa	---
1946		in memoriam	generál