Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova
| Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova | |
|---|---|
| Narození | 1583 ?  České království |
| Úmrtí | 1620 (ve věku 36 nebo 37 let) okolí Vídně  Habsburská monarchie |
| Rodiče | Jan starší Kinský z Vchynic a Anna Pouzarová z Michnic |
| Vojenská kariéra | |
| Hodnost | plukovník |
| Doba služby | cca 1610–1620 |
| Složka | Česká stavoská armáda |
| Velel | jezdectvo |
| Války | České stavovské povstání Třicetiletá válka |
| Bitvy | |
Oldřich Kinský z Vchynic a Tetova (1583 – jaro 1620 okolí Vídně) byl český šlechtic z rodu Kinských, vojevůdce, plukovník jezdectva stavovského vojska během českého stavovského povstání v letech 1618 až 1620 na počátku třicetileté války.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Mládí[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn Jana staršího Kinského a jeho manželky Anny Pouzarové z Michnic, byl synovec Radslava staršího Kinského z Vchynic a Tetova. Vyznáním byl jako jeho otec utrakvista. Od mládí budoval vojenskou kariéru, se svými bratry Václavem a Radslavem mladším se účastnil boje o Prahu po vpádu pasovského vojska. Když dav pod zástěrkou invaze začal rabovat a vraždit, postavili se bratři Kinští do čela stavovských oddílů, zastavili řádění lidu a ochraňovali jezuity na Starém Městě, za což byli následně vyznamenáni.
České stavovské povstání[editovat | editovat zdroj]
Byl členem nejužšího kruhu šlechticů připravujících české stavovské povstání. Osobně se zúčastnil pražské defenestrace 23. května 1618, údajně měl být přímo jeden z těch, kteří osobně z oken českého místodržitelství na Pražském hradě vyhodili Jaroslava Bořitu z Martinic.[1]
Po aktivizování stavovského vojska pod vrchním velením hraběte Thurna byl Kinský jmenován plukovníkem jízdy a zapojil se do bojů proti císařské armádě v Čechách a na Moravě. Od podzimu 1619 do jara 1620 se pak účastnil stavovského tažení česko-uherského vojska do Dolních Rakous, které mělo za výsledek neúspěšný pokus o obléhání Vídně, komplikované především rozvodněným Dunajem.[2] Ve vojenském ležení u Vídně se Oldřich Kinský nakazil v táboře rozšířenou infekční nemocí, které zde ve věku 36 nebo 37 let podlehl.
Po smrti[editovat | editovat zdroj]
Definitivní porážka rakouského tažení přišla 13. dubna 1620 v bitvě u Sitzendorfu,[2] povstání se pak zhroutilo po porážce v bitvě na Bílé Hoře 8. listopadu 1620. Vůdci povstání byli následně souzeni a 27 z nich bylo popraveno 21. června 1621 na pražském Staroměstském náměstí. Je značně pravděpodobné, že pokud by byl Kinský naživu, byl by jako účastník defenestrace rovněž souzen a přísně potrestán.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ LOUŽECKÝ, Jan Drocár a Pavel. Historická šlechta – život po meči a po přeslici. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2022-11-10]. Dostupné online.
- ↑ a b Česko-moravská kronika. [s.l.]: Kober 882 s. Dostupné online. Google-Books-ID: X_xKAAAAYAAJ.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- THILLE, Josef a ČENSKÝ, Ferdinand. Česká válka od r. 1618 do roku 1622: historicko-vojenská studie. (Edv. Grégr). s. 34. Dostupné online
