Obléhání přístavu Port Arthur

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obléhání přístavu Port Arthur
Konflikt: rusko-japonská válka
Uprostřed velitelé obou armád: Maresuke Nogi a Anatolij Stessel
Uprostřed velitelé obou armád:
Maresuke Nogi a Anatolij Stessel
Trvání: 5. května 19042. ledna 1905
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Port Arthur, Žluté moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Japonské pyrrhovo vítězství, Zničení téměř celé ruské Tichomořské flotily
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Naval Ensign of Japan.svg Japonsko Russia Rusko
Velitelé
Maresuke Nogi Anatolij Michajlov Stessel
Síla
80 000–150 000 mužů
384 děl (z toho 198 obléhacích)
72 kulometů
50 500 mužů (z toho 8000 námořníků)
646 děl
62 kulometů
Ztráty
57 780 padlých, 33 769 raněných
16 plavidel včetně 4 křižníků a 2 bitevních lodí
31 306 padlých
24 369 v zajetí
3 křižníky, 6 bitevních lodí
{{{poznámky}}}

Obléhání přístavu Port Arthur byla operace v průběhu rusko-japonské války 1904-1905.


Japonský cíl[editovat | editovat zdroj]

Port Arthur (dnes přístav Lü-šun (zjednodušená čínština: 旅顺口; tradiční čínština: 旅順口; pinyin Lǚshùnkǒu) byl v době války hlavní ruskou námořní základnou na Dálném východě a stal se logicky jedním z válečných cílů japonského císařství.

Nástin událostí[editovat | editovat zdroj]

Celá rozsáhlá operace začala 5. května 1904, kdy se japonská 2. armáda generála Ókua vylodila u Pi-c-wo. Přesně o týden později se jí podařilo přerušit železniční spojení směrem na Port Arthur a 13. května obsadila ťinčouskou pozici v nejužším místě Kuantungského poloostrova. Tím bylo zajištěno předpolí k cestě na základnu. 30. května obsadily japonské oddíly obchodní přístav Dalnij (Lü-ta) a dále pokračovaly až k Ja-fang-ťienu, kde svedly vítěznou bitvu s ruským Jižním oddílem generála Štakelberga (14.-15. června). Po přípravě se Japonci 26. července odhodlali k útoku na Port Arthur, kde 3. armáda generála Nogiho napadla ruské opevnění v Zelených horách, bráněné oddílem generála Foka. Rusové byli donuceni stáhnout se k Vlčím horám. Japonci zahájili 7. srpna ostřelování přístavu a ruské pevnosti, čímž přinutili Tichomořskou eskadru admirála Vitgefta, aby se pokusila prolomit blokádu a doplout až do Vladivostoku. To ovšem druhá strana nemínila připustit, a tak byla nevyhnutelná námořní bitva ve Žlutém moři, v níž japonské loďstvo vedené admirálem Tógem zvítězilo a většina ruských lodí byla donucena vrátit se do přístavu Port Arthur, kde byl jejich osud zpečetěn. Japonci se 24. srpna pod velením generála Nogiho pokusili o rychlou překvapivou zteč portarthurské pevnosti, ale po těžkých ztrátách (15 000 mužů) přešli do dlouhodobého obléhání. Až koncem září (19.-22.9.) dobyli dvě ruské reduty a horu Dlinnaja, přesto ruské oddíly pod vedením generála Kondračenka odrazily hlavní útok na pevnost č. II. Po dalším třetím neúspěšném útoku změnili Japonci taktiku a zahájili podminovávání ruských pevnostních objektů. Ke čtvrtému útoku se odhodlali 26. listopadu a 5. prosince obsadili horu Vysokaja, kde postavili dělostřelecké hnízdo. Následovalo potopení zbývajících ruských lodí v přístavu, jejichž posádky již ale bojovaly na souši. Dělostřelci se nyní soustředili na masivní ostřelování pevnosti č. II, kde byla smrtelně zraněna i duše ruské obrany generál Kondratěnko, který zemřel 15. prosince. 18. prosince Rusové ustupují z pevnosti č. II a deset dnů na to musejí vyklidit i pevnost č. III.
Za kritického stavu vydává generál Stessel rozkaz ke kapitulaci, která je Japoncům předložena 2. ledna 1905. Dodnes je generál Stessel obviňován ruskými šovinisty ze zrady.

Výsledek[editovat | editovat zdroj]

Ruská základna Port Arthur v roce 1904.

Výsledkem obléhání Port Arthuru je obsazení námořní základny v Mandžusku Japonskem a potopení téměř celé ruské Tichomořské flotily.









Literatura[editovat | editovat zdroj]

ŽALOUDEK, Karel. Encyklopedie politiky. Praha : Libri, 1999. ISBN 80-85983-75-3.  
Labus, Pavel: Moderní dějiny Japonska (přednáškové pásmo), 2006.