Obecná psychologie

Tento článek potřebuje úpravy.

Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte. Jak by měly články vypadat, popisují stránky Vzhled a styl, Encyklopedický styl a Odkazy.

Tento článek není dostatečně ozdrojován a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.
Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

Obecná psychologie (nebo také kognitivní psychologie) patří mezi základní psychologické disciplíny. Zpracovává základní teoretické otázky a udává celkový obraz člověka.

V minulosti byla psychologie součástí filozofie. V současné době studuje psychické jevy, které jsou funkcemi mozku. Formují se ve společnosti působením výchovy a umožňují člověku poznávat svět a působit na něj.

Základní psychologické pojmy

• Psychologie - (z řeckého psýché - Duše a logos - věda, čili "věda o duši") vědní obor zabývající se lidským prožíváním (psychickými jevy - vnímání, myšlení, paměť, pozornost, představivost, emoce) a chováním.
• Psychika - souhrn psychických jevů
• Receptory - "čidla", které nám umožňují přijímat a transformovat podměty na vzruchy, nachází se ve smyslových orgánech
• Čití - je proces získávání syrových informací z vnějšího i vnitřního prostředí a jejich transformování do nervových impulzů, které se dostávají do mozku.
• Počitek - výsledek čití, je to nejelementárnější forma lidské psychiky, která vzniká přímo na analyzátorech. Ty se skládají z receptorů.
• Transdukce - proces, při kterém se fyzikální energie mění na senzorické nervové impulzy(vzruchy) (např. na oko působí světlo, které je receptory přeměněno na nervový impulz(vzruch), ten pokračuje do mozku ke zpracování)

Senzorické procesy (čití)

Absolutní podnětový práh

• Dolní podnětový práh

Nejnížší intenzita podnětu, který působí na naše receptory, ale ještě dochází ke vzruchu.

• zrak: ve tmě lze vidět plamen svíčky ve vzdálenosti 50Km
• sluch: v místnosti můžeme slyšet tikot hodinek ve vzdálenosti 6m
• chuť: poznáme 1g soli v 0,5l vody
• hmat: ucítíme pád včelího křídla na tvář z výšky 1cm
• Horní podnětový práh

Nejvyšší intenzita podnětu, která působí na naše receptory a stále vyvolává počitek. Při presažení tohoto prahu, podnět buď nevnímáme anebo vyvolává bolest.

• Rozdílový podnětový práh

Nejmenší rozdíl mezi dvěma podněty různé intenzity, který vede ke vzniku dvou počitků (nejmenší rozlišitelný rozdíl).

Weberův zákon

Čím vyšší intenzitu má počáteční podnět, tím větší změna musí nastat, abychom si uvědomili změnu. (Tento zákon platí jen pro střední hodnoty - ne pro extrémy)

Konstanty, aby byl poznat rozdíl:

• Pro světlo platí, že intenzita podnětu se musí změnit změnit o 1%.
• Pro chuť platí, že intenzita podnětu se musí změnit změnit o 20%.

Senzorická adaptace je fyziologický jev, který nemůžeme vědomě ovlivnit. Tento jev je přizpůsobení se změněným podmínkám. Jedním z příkladů je adaptace očí na světlo nebo na tmu.

Habituace je tendence přivyknout si na podnět a dále již ho nevnímat. Habituaci můžeme ovlivnit naší vůlí. Učíme se nereagovat na podněty. Opakem je dishabituace.

Zrak

Zrak slouží k optickém vnímání tohoto světa. Díky němu rozeznáváme světlo, tmu, barvy, tvary a prostor. Pro člověka je to nejdůležitější smysl, protože 80 % informací vnímáme zrakem^[zdroj?].

Stavba oka: rohovka, duhovka, zornice, čočka, sítnice. V sítnici se nacházejí tyčinky (cca 120 milionů - černobílé vidění) a čípky (cca 7 milionů - barevné vidění)

Dvě hlavní teorie barevného vidění:

• Young-Helmholtzova trichromatická teorie - založena na existenci 3 druhů čípků, z nichž každý druh obsahuje fotosenzitivní pigment (iodopsin) citlivý na jinou vlnovou délku viditelného světla odpovídající 3 základním barvám: červené (iodopsin-L), zelené(iodopsin-M) a modré (iodopsin-S). Vjemy všech ostatních barev jsou kombinací tří základních počitků.

• Heringova teorie protikladných procesů (oponentního procesu) - teorie protibarev - tato teorie je založena na existenci třech základních recepčních jednotek v sítnici složených z dvojice čípku a bipolární buňky a vzájemně reagujících odlišně (negativně nebo pozitivně) na vlhové délky protikladné dvojice barev: červené-zelené, žluté-modré. Třetí proces černá-bílá nenese informaci o barvě ale pouze o intenzitě světla.

Obě teorie se vzájemně doplňují - trichromatická vysvětluje funkci fotoreceptorů, teorie protibarev funkci buněk za fotoreceptory. Pokud má člověk všechny tři typy čípků, vnímá správně všechny barvy a mluvíme o normální trichromázii. Pokud chybí jeden typ čípků mluvíme o dichromázii (protanopie - vada čípků citlivých pro červenou a postižený jedinec se nazývá protanop, deuteranopie - pro zelenou - deuteranop, a vzácná tritanopie - tritanop pro modrou barvu). Dichromázii se též říká daltonismus po Johnu Daltonovi, který vadou trpěl a vědecky ji vysvětlil. Vada bývá většinou jen částečná a pak mluvíme anomální trichromázii (protanomálie, deuretanomálie či tritanomálie). Úplná ztráta vnímání barev se nazývá monochromázie spojená většinou s dalšími vývojovými anomálemi zrakového orgánu.

Hmat

Je to soubor několika různých receptorů v kůži.

Druhy receptorů v kůži:

• Meissnerova tělíska - slouží k cítění doteku na kůži
• Vater-Pacciniho tělíska - slouží k cítění tlaku na kůži
• Ruffiniho tělíska - slouží k cítění tepla na kůži
• Krauseova tělíska - slouží k cítění chladu na kůži

Další senzorické procesy Sluch, Chuť.

Vnímání (percepce)

Proces příjmu a zpracování informací z okolí pomocí smyslových orgánů (receptorů). Výsledkem je VJEM; souhrn vlastností předmětu, který působí na naše smysly

Dvě hlavní teorie:

• Gibsonova ekologická teorie vnímání (teorie zespodu - nahoru : přímá)

Tato teorie říká, že k vytvoření vjemu nám stačí jen ty informace, které přicházejí z receptorů.

• Konstruktivistická teorie (shora-dolů)

Tato teorie říká, že k vytvoření vjemu se podílí, krom informací z receptorů, i inteligence, myšlení, naše minulé zkušenosti a další.

Percepční obrana - snížená schopnost vnímat (tuto obranu může způsobit nějaké trauma)

Apercepce - vnímání na základě zkušenosti (objekt, který jsme viděli už dřív, rychleji poznáme)

Pareidolie (Rorschachův test) - vnímání skvrn nebo oblaků jako nějaké objekty, lidi, zvířata a nebo bytosti

Poruchy vnímání:

• agnozie - druh slepoty, kdy oči jsou v pořádku, ale nefunguje zrakové centrum v mozku
• prozopagnozie - postižený člověk nedokáže rozeznávat tváře
• halucinace - člověk vidí věci, které ve skutečnosti neexistují

Vědomí

Můžeme chápat dvěma způsoby:

1. V užším slova smyslu: momentální psychický stav, který odpovídá biologické aktivaci mozku (vnímám, vím o sobě), opakem je bezvědomí. Vědomí v užším slova smyslu můžeme dělit podle míry aktivity do několika stupňů:
   1. stres, ohrožení, silné emoce, krize- nejvyšší míra aktivace
   2. bdělá pozornost- nejlepší vnímání, paměť i myšlení
   3. denní snění, stav relaxace- nezbytné pro zachování psych. zdraví
   4. spánek
   5. klinická smrt, bezvědomí
2. v širším slova smyslu: synonymem je EGO = vše, co o sobě vím, vzpomínky, představy, kontakt s realitou, plány do budoucna, obraz sebe sama- SEBEPOJETÍ, emoce, prožitky

Vigilita - tento termín označuje stav bdělosti a připravenost zpracovávat informace Jedna z přirozených změn vědomí je spánek. Spánek je důležitý pro čerpání a obnovu sil a konsolidaci informací. Deprivace spánku může vést k vyčerpání. Cirkadiánní cyklus - typický cyklus potřeby střídání bdění a spánku (biologické hodiny)

Fáze spánku:

• uvonění, relaxace (alfavlny)
• usínání (thetavlny) - v této fázi se dá člověk lehce probudit
• lehký spánek (deltavlny) - spánková vřeténka
• hluboký spánek (deltavlny) - klesá dechová a srdeční frekvence (NREM fáze)
• hluboký spánek (betavlny) - zdají se sny, ale tělo je zcela uvolněné,přidávají se oční pohyby (REM fáze)

Lidské tělo potřebuje dosáhnout REM fáze z důvodů, že jeho deprivace může způsobit úzkost, podrážděnost a poruchy paměti. REM fáze proběhne 4-5x za noc, délka trvání jedné fáze je 10 minut až hodina, poté se navrací do NREM.

Poruchy spánku:

• insomnie - nespavost
• somnambulismus - náměsíčnost
• hypersomnie (narkolepsie) - zvýšená spavost
• spánková apnoe - dušení ve spánku

Pozornost

Pozornost nám umožňuje aktivní zpracovávání informací, ovšem pouze v omezeném množství.

Vlastnosti pozornosti:

• selektivita
• koncentrace
• distribuce (rozdělování)
• kapacita
• stabilita

Klasifikace

• bezděčná pozornost

O této pozornosti mluvíme v případě, že nás nějaký objekt nebo předmět upoutá svojí novostí, důležitostí, zajímavostí, změnou atd.

• Úmyslná pozornost

Tato pozornost se týká ostražitosti, abychom byly připraveni k akci. Nebo také pod tuto pozornost může zařadit pátrání, kdy aktivně hledáme podnětSelektivní pozornost znamená výběr podnětů ještě před vstupem do středu našeho zájmu.

Koktejl párty fenomén - schopnost zachytit důležitou informaci i v hlučném prostředí

Paměť

Pomocí paměti jsme schopni si uchovávat informace pro pozdější použití. Fáze zapamatovávání:

• štípení (kódování) - v této fázi ukládáme do paměti informace, většinou pomocí opakování a nebo spojení se známými věcmi.
• uchování (nebo také zapomínání) - při uchování dochází k vytvoření paměťové stopy (engram), kde informace zůstávají po nějaký čas uloženy a v případě že je dlouhou dobu nebude používat, tak se paměťová stopa začne ztrácet a dojde k zapomínání
• vybavení - vzpomínky nebo informace se nám mnohdy vybavují spontánně, mohou se nám vybavit i nepříjemné vzpomínky proti naši vůli. Druhou možností vybavení vzpomínek je,že při vybavování vynaložíme určité úsilí. Může také dojít k tzv. rekognici (poznání)

Zapomínáním a způsoby uchovávání v paměti se zabýval německý psycholog a filosof Hermann Ebbinghaus, který také vytvořil křivku zapomínání.

Druhy paměti:

• krátkodobá (maximální počet prvků uložený do této paměti je +/-7)
• dlouhodobá (trvalý paměťový systém)

Rozdělení paměti:

• deklarativní (pro fakta) - např. co jsem dělal včera, učení do nějakého předmětu do školy
• nedeklarativní (pro úkony) - jízda na kole, řízení automobilu

Amnézie - ztráta deklarativní paměti, může být způsobeno traumatem

Myšlení

Myšlení je jednou z kognitivních vlastností člověka. Neexistuje jednotná definice, která by obsáhla vše, co k myšlení patří. Je to velmi složitý proces, který je úzce spojen s krátkodobou pamětí a nejčastěji ho lidé používají k řešení problémů.

Myšlení má různé druhy, formy, operace a vlastnosti.

Myšlenkové operace

• Analýza

Rozdělení problému na malé části, které pak jednu po jedné zkoumáme.

• Syntéza

Sjednocení malých částí problému do jednoho celku, který pak zkoumáme.

• Indukce

Obecné vyvozování tvrzení z více případů.

• Dedukce

Aplikace poznatků na konkrétní příklad (opak indukce).

• Analogie

Zkoumáme problém na základě známého schématu.

Formy myšlení

• Pojem
• Soud (mezi více pojmy)
• Úsudek (mezi více pojmy a soudy)

Vlastností myšlení

• Hloubka myšlení

Jak moc se zaměříme na ty nejmenší detaily.

• Šířka myšlení (Obsažnost)

S kolika informacemi můžeme najednou pracovat.

• Přesnost myšlení (Logičnost)

Důslednost a srozumitelnost při řešení.

• Pružnost myšlení

Zda-li jsme schopni přizpůsobovat se novým postupům při řešení.

• Rychlost myšlení (opakem pomalost myšlení)

Jak rychle dokážeme problém správně a přesně vyřešit.

Druhy myšlení

• Praktické myšlení
• Konkrétně názorné myšlení
• Abstraktní myšlení

Potřebné pro práci se symboly.

• Konvergentní myšlení (sbíhavé)

Řešení problému pomocí již známých postupů (výborné pro matematiku).

• Divergentní myšlení (rozbíhavé)

Hledání nových způsobů jak řešit problém (toto myšlení hodně souvisí s fantazií).

Emoce

Jsou komplexní stav, který vzniká při reakci na určité podněty. Cit je subjektivní prožitek, zatímco emoce jsou širší pojem.

Složky emoce:

• subjektivní prožitek
• tělesná reakce
• kognitivní hodnocení
• výraz obličeje
• reakce na emoci
• tendence k jednání

Dělení emoce z hlediska intenzity a délky trvání:

• afekty - silné ale krátkodobě trvající
• nálady - slabší ale dlouhotrvající
• vášně - dlouhodobé a silné

Deprivace - dlouhodobé neuspokojování potřeb v adekvátní míře(strádání)

Frustrace - zklamání z důvodů znemožnení dosáhnutí cíle kvůli nějakému problému

Doporučená literatura

• ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. 2009. Praha : Portál, 3. Doplněné a upravení vydání. 300 s. ISBN 978-80-7367-560-8.
• ATKINSON, Rita L. Psychologie. Praha : Portál, 2007. 640 s. ISBN 80-85605-35-Xb.

Související stránky

• Dějiny psychologie
• Kognitivní věda
• Psychologická metodologie
• Psychopatologie
• Sociální psychologie
• Vývojová psychologie