Nejvyšší maršálek

Nejvyšší zemský maršálek Království českého
	Oberstlandmarschall Königreichs Böhmen
	Znak Českého království
	Úřadující; 1913 ; od 1907
Členský stát	České království
Sídlo	Praha
Jmenuje	český král
Funkční období	5 let
První ve funkci	Jiří
Vytvoření	1146
Poslední ve funkci	Ferdinand Jiří z Lobkowicz
Zánik	1913
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nejvyšší zemský maršálek (německy Oberstlandmarschall), také označovaný jako nejvyšší královský či český maršálek, též nejvyšší maršálek Království českého, byl třetím nejvýznamnějším českým zemským stavovským úředníkem. Stál v čele českého zemského sněmu. Původně byl úřad společný pro Čechy i Moravu, po roce 1625 však svou působnost omezil pouze na Čechy. Úřad existoval od 13. století až do roku 1913.^[1]

Historie

Původně byl nejvyšší maršálek dvorským úředníkem, postupně se však jeho úřad stal funkcí stavovskou. V jeho kompetenci bylo rozhodování čestných záležitostí panského stavu včetně soudnictví o čest. Od počátku 14. století se úřad dědil v rodině pánů z Lipé, kteří o něj přišli až v souvislosti s pobělohorskými konfiskacemi.^[1]

V době předbělohorské byl nejvyšší maršálek třetím nejvýznamnějším úředníkem Království českého, v Markrabství moravském byl po hejtmanovi druhým nejvýznamnějším. Roku 1625 byla jeho působnost omezena pouze na Čechy, ale Obnoveným zřízením zemským mu bylo potvrzeno jeho postavení třetího úředníka v království. Úřad pak byl obsazován rodem Berků z Dubé a po jejich vymření byl obsazován volně pouze na dobu pěti let. Před Bílou horou přísahal králi a stavům, po Bílé hoře pouze králi a jeho dědicům. Do zániku místodržitelského kolegia v roce 1748 byl jedním z jeho jedenácti řádných členů. Po josefínských reformách se z úřadu stal pouhý čestný titul. Oficiálně nejvyšší maršálek zůstal v čele českého zemského sněmu, který sice svolával panovník, ale maršálek jej zahajoval, řídil a uzavíral. Z titulu své funkce předsedal i českému zemskému výboru.^[1]

Poslední nejvyšší český maršálek Ferdinand Jiří z Lobkowicz skončil v úřadu roku 1913, kdy byl anenskými patenty dočasně rozpuštěn zemský sněm (jehož byl maršálek předsedou). Do zániku monarchie roku 1918 pak už sněm nebyl obnoven a staré úřady byly nahrazeny republikánskými.

Během obřadu korunovace českých králů nosil svatováclavský meč.^[2]

Seznam nejvyšších maršálků Českého království

1146–1148 Jiří
1159 Chotěbor († 12. 11. 1159)
1160–1165 Vojslav
před 1167 Soběslavec
1171 Dlugomil
1175–1177 Heřman
1177 Dluhomil
1180 Protiva
1185–1187 Jindřich
1216–1222 Jindřich I. z Hradce (kolem 1160 – 1237)^[3]
1222 Častolov ze Žitavy (před 1200 – asi 1253)
1224 Diviš
1228 Držislav
1253–1277 Zdislav
1255–1262 (3. nebo 4. 6.) Vok I. z Rožmberka († 3. 6.^[4]^[5] nebo 4. 6.^[zdroj?] 1262 Štýrský Hradec)
1263–1267 Jindřich z Lichtenburka (Hynek z Lichtenburka) († 1296)
1267–1275 Purkart z Janovic († po 1289)
1277–1279 Bavor II. ze Strakonic
1288 Vítek z Hluboké
1289 Albrecht ze Žeberka
1305–1307 Dobeš z Bechyně († 1307)
1308–1317 Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – poprvé
1317 Konrád z Buchsessu
1318 Vilém Zajíc z Valdeka († 1319)
1319–1329 (26. 8.) Jindřich z Lipé († 27. 8. 1329) – podruhé
1330-1336 Jindřich z Lipé († 1336)
1343–1347 Bertold z Lipé († 1347)
1347–1348 Jindřich III. z Lipé
1349–1363 Čeněk z Lipé († 1363)
1371 Jindřich III. z Lipé
1376–1385 Hynek z Lipé
1389–1395 Jindřich III. z Lipé
1414–1415 Hanuš z Lipé († 1415)
1417–1420 Jindřich IV. z Lipé
1436–1449 Bertold z Lipé
1452–1473 Jindřich z Lipé
1475–1483 Bertold z Lipé († 1483)
1483–1490 Vilém II. z Pernštejna na Helfštýně (1435 – 8. 4. 1521 Pardubice)^[6]
1500–1506 Bertold z Lipé
1512 Jindřich z Lipé
1522–1541 Jan z Lipé († 1541)
1541–1562 Bertold z Lipé
1562–1589 Čeněk z Lipé na Hodoníně († 1589)
1589–1598 (23. 1.) Jan z Lipé († 23. 1. 1589)
1610–1620 Pertold Bohubud z Lipé († 1643)
1620–1626 nebo 1625 (?) Lev Burian Berka z Dubé (cca 1586/1590 – 26. března 1626)
1626–1644 Matyáš Ferdinand Berka z Dubé (1620/1621 – 20. 8. 1644 Jihlava)
1645 (10. 6.) – 1684 (2. 11.) Adam Matyáš z Trauttmansdorffu (1617 – 2. 11. 1684 Horšovský Týn)
1685 (24. 3.) – 1689 Rudolf Vilém z Trauttmansdorffu († 1689)
1689 (30. 4.) – 1700 Heřman Jakub Czernin z Chudenic (25. 7. 1659 Vídeň – 8. 8. 1710 Praha)
1701 (10. 6.) – 1706 (24. 4.) František Antonín Berka z Dubé († 24. 4. 1706 Vídeň), v letech 1678–1704 působil jako vyslanec v zahraničí, naposledy v Benátkách^[7]
1706–1708 Antonín Jan z Nostic-Rienecku (1652 – 30. 10. 1736)
1708 (24. 7.) – 1719 (25. 7.) Jan Václav z Gallasu († 25. 7. 1719)
1720 (20. 2.) – 1731 Jan Josef z Valdštejna (26. 6. 1684 – 22. 4. 1731)
1733 (17. 10.) – 1740 Štěpán Vilém Kinský (26. 12 1679 – 12. 3. 1749)^[8]
1741 (5. 3.) – 1746 František Jindřich I. Šlik (28. 2. 1696 – 9. 1. 1766)
1747–1749 (1757?) František Leopold Buquoy (29. 11. 1703 Vídeň – 10. 10. 1767 Praha)
1759–1760 Václav Kazimír Netolický z Eisenberka (4. 3. 1700 Přehořov – 15. 3. 1760 Praha)
1760–1767 Karel Gotthard ze Schaffgotsche (27. 7. 1706 – 18. 12. 1780)
1768–1789 (19. 9.) František Adam ze Šternberka (20. 7. 1711 Vídeň – 19. 9. 1789 Žirovnice)
1791–1803 (28. 1.) August Antonín Josef z Lobkowicz (21. 9. 1729 Praha – 28. 1. 1803 Praha)
1803 (5. 5. ) – 1812 (20. 1.) Vojtěch Václav z Klebelsbergu (3. 11. 1738 Libořice – 20. 1. 1812 Praha)
1812 (23. 4.) – 1830 (16. 2.) Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz (2. 9. 1764 Prčice – 17. 2. 1830 Praha)
1830 (5. 6.) – 1830 (27. 8.) František Josef z Vrtby († 27. 8. 1830)
1831 (17. 3.) – ? Kristián Kryštof Clam-Gallas (3. 9. 1771 – 21. 8. 1838), úřad zastával v době korunovace Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836^[9]
?
(určitě 1840 a 1847) Prokop Hartmann z Klarštejna (11. 8. 1787 – 21. 12. 1868 Praha)
?
1861–1863 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – poprvé
1863–1866 Karl Rothkirch-Panthen (2. 12. 1807 Falkenau – 31. 3. 1870 Praha)
1866–1867 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – podruhé
1867 Edmund Hartig (2. 11. 1812 Vídeň – 30. 3. 1883 San Remo)
1867–1870 Adolf z Auerspergu (21. 7. 1821 Vlašim – 5. 1. 1885 zámek Goldegg)
1870–1871 Albert Nostitz-Rieneck (23. 8. 1807 Trmice – 25. 1. 1871 Praha) – potřetí
1871–1872 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – poprvé
1872–1883 Karel Vilém z Auerspergu (1. 5. 1814 Praha – 4. 1. 1890 Praha)
1883–1907 Jiří Kristián z Lobkowicz (14. 5. 1835 Vídeň – 21. 12. 1908 Praha) – podruhé
1907–1913 Ferdinand Jiří z Lobkowicz (26. 6. 1850 Dolní Beřkovice – 22. 4. 1926 Milán)

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395.
↑ SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 87 a 91. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace.
↑ KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 9.
↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 [cit. 2021-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.
↑ BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678.
↑ Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91. se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.
↑ KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175.
↑ V zastoupení císaře, s. 174
↑ 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62

Literatura

ČAPKA, František. Slovník českých a světových dějin. Brno: Akademické nakladatelství CERM, s. r. o., 1998. 434 s. ISBN 80-7204-081-2. S. 197, 225.
PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 321–417.
RAMEŠ, Václav. Slovník pro historiky a návštěvníky archivů. Praha: Libri, 2005. 432 s. ISBN 80-7277-175-2. S. 175.
VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. 772 s. ISBN 80-902782-0-5. S. 329, 395.

Související články

[vykoupil-1] VYKOUPIL, Libor. Slovník českých dějin. 2., přepracované a doplněné vyd. Brno: Julius Zirkus, 2000. ISBN 80-902782-0-5. S. 395.

[Sekyrková_87,_91-2] SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 87 a 91. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace.

[3] KONEČNÝ, Michal; MIKEŠ, Jan; RŮŽIČKA, Filip; VANĚK, Martin. Hrad Jindřichův Hradec. České Budějovice: Národní památkový ústav, 2017. 124 s. ISBN 978-80-87890-25-7. S. 9.

[genealogy-4] MAREK, Miroslav. Rodokmen Czerninů 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2003-12-04 [cit. 2021-02-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04.

[5] BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. 532 (374–905) s. S. 678.

[Vorel-6] Podle VOREL, Petr. Páni z Pernštejna : vzestup a pád rodu zubří hlavy v dějinách Čech a Moravy. Praha: Rybka Publishers, 1999. 318 s. ISBN 80-86182-24-X. S. 91. se ujal úřadu nejvyššího maršálka Českého království po smrti Bertolda (Pertolda) z Lipé už v roce 1482. V té době zastával i úřad nejvyššího komorníka brněnského.

[7] KUBEŠ, Jiří, a kol. V zastoupení císaře: česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2018. 640 s. ISBN 978-80-7422-574-1. S. 175.

[8] V zastoupení císaře, s. 174

[Sekyrková_62-9] 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]