Vojtěch Václav z Klebelsbergu
| Vojtěch Václav z Klebelsbergu | |
|---|---|
 Erb hrabat z Klebelsbergu | |
| Nejvyšší maršálek Českého království | |
| Ve funkci: 5. května 1803 – 20. ledna 1812 | |
| Panovník | František II./I. |
| Předchůdce | August Antonín Josef z Lobkowicz |
| Nástupce | Josef Antonín Wratislav z Mitrowicz |
| Nejvyšší zemský komorník Českého království | |
| Ve funkci: 1791 – 1803 | |
| Panovník | Leopold II., František II. |
| Nástupce | Josef Jindřich Schlik |
| Hejtman Nového Města Pražského | |
| Ve funkci: 1769 – 1791 | |
| Panovník | Marie Terezie, Josef II., Leopold II. |
| Tajný rada | |
| Císařský komorník | |
| Narození | 3. listopadu 1738 Libořice |
| Úmrtí | 20. ledna 1812 (ve věku 73 let) Praha |
| Choť | 1. (1764) Gabriela Lažanská z Bukové (1737–1772) 2. (1773) Antonie Krakowská z Kolowrat (1736–1799) |
| Děti | Anna, provdaná Hildprandtová (1772–1841) František Josef (1774–1857) |
| Příbuzní | tchán: Maxmilián Václav Lažanský z Bukové (1710–1767) tchán:Filip Nerius Krakowský z Kolowrat (1686–1773) švagr: Leopold Vilém Krakowský z Kolowrat (1728–1809) švagr: Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804) |
| Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův |
1733 říšský hraběcí stav | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Václav hrabě z Klebelsbergu a Thumburgu (Adalbert Wenzel Malachias Karl Borromäus Reichsgraf von Klebelsbelrg und Thumburg) (3. listopadu 1738, Libořice[1] – 20. ledna 1812, Praha) byl český šlechtic a rakouský politik. Řadu let zastával funkce ve správě Českého království, nakonec byl nejvyšším maršálkem (1803–1812). Vlastnil statky v severních Čechách (Třebívlice).[2]
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel z tyrolské šlechtické rodiny, která od 17. století vlastnila statky v severních Čechách a v roce 1733 získala říšský hraběcí titul. Narodil se na jednom z rodových sídel na zámku v Libořicích jako nejmladší syn hraběte Josefa Klementa z Klebelsbergu (1695–1757) a jeho manželky Ludmily Juliány z Lisova, po otci zdědil panství Třebívlice se statkem Děčany. Během jeho éry došlo k přestavbě třebívlické tvrze na zámek.[3] Od mládí působil ve správě Českého království, od roku 1762 byl radou apelačního soudu a od roku 1767 zemským soudcem. Díky dvěma sňatkům (Gabriela Lažanská, Antonie Kolovratová) pronikl mezi nejvyšší českou šlechtu s vlivnými konexemi, což předurčilo jeho další kariéru ve správě Českého království. Dlouhodobě zastával funkci hejtmana Nového Města Pražského (1769–1791), poté byl nejvyšším komorníkem Českého království (1791–1804[zdroj?]) a nakonec nejvyšším maršálkem (1803–1812).[4] V Praze sídlil v paláci na rohu Voršilské a Ostrovní ulice, který byl zbořen koncem 19. století. Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu. Zemřel ve svém pražském paláci, pohřben byl v Třebívlicích.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1764 v Manětíně s hraběnkou Gabrielou Lažanskou z Bukové (1737–1772), dcerou plzeňského krajského hejtmana Maxmiliána Václava Lažanského z Bukové.[5] Z tohoto manželství pocházela dcera Anna (1772–1841), provdaná za barona Františka Hildprandta (1771–1843). Po ovdovění se Václav Vojtěch z Klebelsbergu oženil podruhé v roce 1773 s hraběnkou Antonií Krakovskou z Kolovrat (1736–1799), dcerou nejvyššího purkrabího Filipa Krakovského z Kolovrat.[6] Antonie po své tetě Marii Anně Šlikové zdědila v roce 1771 statek Čakovice u Prahy, kde v letech 1773–1785 nechala přestavět zámek. Byla císařovninou dvorní dámou a dámou Řádu hvězdového kříže.[7] Měli spolu tři syny, z nichž významného postavení v politice i ve společenském dění v Čechách dosáhl prostřední František Josef (1774–1857), který po matce zdědil v roce 1799 Čakovice a po otci v roce 1812 Třebívlice.
Jeho švagry byli Leopold Vilém z Kolovrat (1728–1809), Prokop Lažanský z Bukové (1741–1804), prostřednictvím sňatku svého staršího bratra, generálmajora Prokopa Zikmunda z Klebelsbergu, byl spřízněn také s Aloisem Ugartem (1749–1817). Tito tři zastávali v letech 1782–1817 funkci nejvyššího kancléře (Kolovrat 1782–1796, Lažanský 1796–1802, Ugarte 1802–1817).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí (disertační práce); Praha, Univerzita Karlova, 2017; s. 295
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 14.; Praha, 1899 (reprint 1998); s. 328 ISBN 80-7185-200-7
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl III. Severní Čechy; Praha, 1984, s. 478–479
- ↑ PALACKÝ, František: Dílo Františka Palackého, kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků; k vydání připravil Jaroslav Charvát; Praha, 1941; s. 410–411 dostupné online
- ↑ ŠTĚPÁNEK, Jan: Rod Lažanských ve vztahu k uměleckému prostředí českých zemí (disertační práce), Praha, Univerzita Karlova, 2017; s. 294–295
- ↑ Rodokmen Krakovských z Kolovrat dostupné online
- ↑ BORŮVKA, Vlastimil: Rodopis rodu pánů z Kolovrat in: Dějiny Rychnova nad Kněžnou a rodu pánů z Kolovrat; Praha, 2000, s. 100 ISBN 80-85228-61-0