František Leopold Buquoy
František Leopold Buquoy (29. listopadu 1703 Vídeň – 10. října 1767 Praha) byl český šlechtic z rodu Buquoyů a držitel vysokých zemský úřadů Českého království.
Původ a život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako nejstarší syn Karla Kajetána Buquoye (1676–1750) a jeho manželky Filipíny Alžběty Barbory Pálffyové z Erdödu († 1732). Měl dva bratry a dvě sestry.
V roce 1733 se stal přísedícím moravského zemského soudu. V roce 1740 se stal členem českého místodržitelského kolegia. Politickou chybu udělal hned následující rok. Urazil Marii Terezii, když na rozdíl od svého otce a bratra 19. prosince 1741 holdoval bavorskému kurfiřtovi Karlu Albrechtovi.[1] Přesto mu panovnice dokázala odpustit a jeho kariéra se dál slibně vyvíjela. V roce 1745 se stal tajným radou. V roce 1747 byl jmenován nejvyšším zemským maršálkem Českého království, v letech 1749–1757 zastával úřad nejvyššího zemského komorníka a konečně v letech 1757–1767 nejvyššího zemského hofmistra. V roce 1763 mu byl udělen Řád zlatého rouna.[1]
Majetek[editovat | editovat zdroj]
Otec buquoyský majetek zadlužil tak, že na něj byla uvalena nucená správa. Fideikomisu, jehož podstatu tvořily Nové Hrady a Rožmberk, se ujal František Leopold v roce 1740. V roce 1745 koupil Čížkrajice a statek připojil k novohradskému panství.[2] Ve stejném roce koupil také Certlov (dnes Rybník) a dal tam vystavět zámek.[3] V letech 1747–1754 dostavěl zámek v Libějovicích.[4] Na Malé Straně v Praze nechal vybudovat Buquoyský palác včetně oranžerie a fíkovny, kde je od roku 1919 sídlo francouzského velvyslanectví. Na Smíchově zakoupil Dientzenhofferův letohrádek, později zvaný Bukvojka, v současnosti je znám jako Portheimka.
Několikrát byl jmenován nuceným správcem zadlužených panství. Týkalo se to např. Fürstenbergů, Kolovratů nebo Kinských.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 31. července 1735 se oženil s Gabrielou Johannou Hermínou z Roggendorfu (4. březen 1717 – 27. prosinec 1790). Narodilo se jim devět dětí:[5]
- 1. Maria Anna (* 1736, † mladá)
- 2. František de Paula (* a † 28. 8. 1737)
- 3. Marie Walpurga (17. 12. 1738 – 1762)
- ∞ František Karel Bořita z Martinic (6. 9. 1733 – 29. 11. 1789)
- 4. Karolína (Charlotta) (17. 1. 1740 – 1802)
- ∞ Filip (František) z Riesenfelsu
- 5. Jan Nepomuk Josef (28. 6. 1741 Praha – 12. 4. 1803 Praha)
- ∞ (9. 4. 1765) Marie Terezie Paarová (3. 5. 1746 – 21. 5. 1818)
- 6. Marie Ernestina (6. 11. 1742 –1816)
- ∞ František Antonín Novohradský z Kolovrat († 1802)
- 7. Leopold Albert František (11. 12. 1744 Nové Hrady – 18. 7. 1795)
- ∞ (30. 4. 1778) Adélaide Jeanne z Preudhoumme d'Ailly de Nieuport (11. 10. 1757 – 1830)
- 8. Josef Erasmus Adalbert (22. 4. 1746 – 17. 9. 1772), kanovník v Eichstättu
- 9. Marie Gabriela (21. 9. 1750 – 1754)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 384–385.
- ↑ TŘÍSKA, Karel, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (5): Jižní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. S. 51.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 5, s. 170
- ↑ Hrady, zámky a tvrze 5, s. 122
- ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Buquoy 1 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-04-11 [cit. 2019-02-27]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- JUŘÍK, Pavel. Jihočeské dominium. Praha: Libri, 2008. 448 s. ISBN 978-80-7277-359-6. S. 384–385.
