Manuel Fraga Iribarne
| Manuel Fraga Iribarne | |
|---|---|
,_Bestanddeelnr_914-8477_(cropped).jpg) Manuel Fraga Iribarne (1963) | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Alianza Popular (1977–1989) Lidová strana (1989–2012) Španělská tradicionalistická falanga Rad národní odborářské ofenzívy |
| Narození | 23. listopadu 1922 Vilalba |
| Úmrtí | 15. ledna 2012 (ve věku 89 let) Calle de Fernando el Católico, Madrid |
| Příčina úmrtí | srdeční selhání |
| Choť | Carmen Estévez |
| Rodiče | Manuel Fraga Bello |
| Děti | Carmen Fragaová Estévezová |
| Příbuzní | Marcelo Fraga Iribarne (sourozenec) Carlos Robles Piquer (švagr) José María Robles Fraga (sestřin syn) Manuel Fraga Pedroche (vnuk) |
| Sídlo | Madrid |
| Alma mater | Univerzita v Santiago de Compostela Univerzita Complutense v Madridu |
| Profese | politik, diplomat a spisovatel |
| Náboženství | katolicismus |
| Ocenění | velkokříž Cisnerosova řádu (1959) velkokříž Řádu za občanské zásluhy (1961) velkokříž Řádu svatého Rajmunda z Peňafortu (1963) velkokříž Řádu prince Jindřicha (1964) Grand Cross of Naval Merit with white badge (1965) … více na Wikidatech |
| Podpis | .svg) |
| Commons | Manuel Fraga Iribarne |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Manuel Fraga Iribarne (Villalba (Lugo), Galicie, 23. listopadu 1922 - Madrid – 15. ledna 2012) byl španělský a galicijský politik.
Život
Baskické příjmení Iribarne měl po baskicko-francouzské matce. Vystudoval právo na univerzitách v Santiagu de Compostela a na Complutense v Madridu (1944). V době své smrti byl vdovcem a měl 5 dětí.
Jeho politická kariéra započala v roce 1951, během diktatury generála Franka. Stal se ministrem informací a turismu frankistické vlády v letech 1962—1969. Šlo o věrného stoupence diktatury, pokoušel se ji však otevřít a částečně uvolnit; zmírnil například zákon o cenzuře (tzv. Ley Fraga) a pod heslem „Spain is different“ se mu podařilo otevřít Španělsko turismu. Příjmy z cestovního ruchu se staly záchranou uzavřeného španělského hospodářství. Zároveň se však podílel na procesech proti politickým vězňům, jejichž nejznámější obětí byl Julián Grimau; jeho zastřelení roku 1963 odsoudil dokonce papež Jan XXIII.
Na počátku 70. let dočasně opustil politiku a stal se ředitelem pivovaru El Águila, roku 1973 byl jmenován velvyslancem v Londýně. Bezprostředně po Frankově smrti (prosinec 1975 – červenec 1976) se stal místopředsedou vlády a ministrem vnitra, ve vládě C. A. Navarra. Po přechodu k demokracii se stal zakladatelem konzervativní Demokratické reformy, zárodku pozdější Alianza Popular, která se po svém rozpadu v roce 1989 transformovala v současnou Partido Popular, hlavní pravicovou stranu Španělska. Jde také o jednoho z tzv. otců současné španělské ústavy z roku 1978. Roku 1982 se postavil proti puči 23-F. V 80. letech byl lídrem opozice proti sociálně-demokratické vládě Felipe Gonzáleze. V letech 1990 až 2005 vykonával funkci předsedy autonomní vlády Galicie, odkud (stejně jako Franco) pocházel; zároveň byl do roku 2006 předsedou galicijské odnože Partido Popular. V roce 2005 byla tato strana poražena a předsedou galicijské Xunty se stal socialista Emilio Pérez Touriño.
Až do své smrti byl senátorem designovaným galicijským parlamentem a jedním z nejstarších aktivních politiků světa. Napsal desítky knih v kastilštině a 2 v galicijštině. Přes zcela odlišné politické postoje byl jedním z jeho dobrých přátel Fidel Castro, který má rovněž kořeny v Galicii.[1]
Reference
- ↑ Ramonet, Ignacio – Castro, Fidel: Fidel Castro. My life. London: Penguin, 2007, s. 504.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Manuel Fraga Iribarne na Wikimedia Commons - (španělsky) Životopis na todopolitica.com
