Maloasijští Řekové
Maloasijských Řekové (řecky Μικρασιάτες (Mikrasiátes)) je řecké označení pro etnické Řeky ze západní a jižní části Anatolie. Do Řecka byli přesídleni během řecko-turecké výměny obyvatelstva v r. 1923.
Dějiny
Předkové dnešních maloasijských Řeků přišli do Anatolie kolem 12. století př. n. l. Podle některých teorií však Řekové pocházeli původem z Anatolie, čili jsou tyto oblasti skutečným mateřským Řeckem. Víme však, že v tomto období máme v západní Malé Asii tři řecké kmeny. Kraj Troas a Lydii obývali Achájové, kraj Kárie obývali Dórové a mezi Achaji a Dóry žili Iónové a zabírali tak velké území, že se kraj nazýval podle nich – Iónie. Od 8. století př. n. l. začali Řekové osídlovat i další oblasti Anatolie, osídlili pobřežní oblasti Pamfylie a Kilíkie, čili jižní pobřeží Anatolie, na severozápadě osídlili Frigo a Bithýnii. Na severovýchodě to byl kraj Pontos, ale podle moderního dělení se tito Řekové dělí pod kategorii Pontští Řekové. Tak tedy zůstaly pobřežní oblasti Anatolie osídlené Řeky. Právě zde vznikla řecká filozofie, byly zde velmi známá města, jako Efesos, Smyrna, Kolofón, Halikarnassos, Pergamon, Milétos, Fókaia či Patara. Řekové v těchto oblastech se však museli vypořádat s Peršany, které definitivně porazil až Alexandr Veliký. V helénistickém období se po celé Anatolii stavěla řecká města, odcházelo sem mnoho řeckých kolonistů, kteří se v centrálních částech mísili s původním obyvatelstvem a tak se postupně celý kraj helénismu. Byla zde založena velká řecká města jako Nikomédia, Nikaia či Antiochie.
V 1. století př. n. l. Anatolii definitivně ovládli Římané, přičemž úředním jazykem východu byla řečtina. Právě v Anatolii se silně šířilo křesťanství. V roce 395 připadlo toto území Východořímské říši (Byzanc), která byla čistě řeckou říší a tak se do 6. století skoro všechny neřeckou národy Anatolie hellenizovali. Obyvatelé byli ortodoxní křesťané. Od 11. století však do Anatolie začínají pronikat Turci, Řekové si tu na západě Anatolie udržely stát Nikájské císařství a Trapezuntské císařství v Ponte. Po obnovení Byzance se začala šířit myšlenka řeckého národního povědomí, helénismus, ale Turci dobyli zbytek řecké Byzance a tak se všechna území Anatolie stala součástí Osmanské říše. Během tohoto období se velká část řeckojazyčného obyvatelstva islamizovala, a následně poturčila. V 17. století zůstaly Řekové pouze na západě Anatolie a pobřežních oblastech jihu a severu, tedy v těch oblastech, které kolonizovali antičtí Řekové. Během tohoto období se na západě Anatolie usadily tisíce Řeků, hlavně z Egejských ostrovů, ale také z Kréty, Kypru a Peloponésu. Tito přistěhovalci se usadili hlavně ve velkých městech (Smyrna, Aydin, Marmaris, Makri , Ayvalı, Cesme, Prusa, Nikaia, Nikomedia a jiné). Usadili se však i na venkově, kde založili nové vesnice. Tito Řekové tak posílili místní řeckou populaci a zároveň jí zajistily většinu nad muslimy. Řecku identitu udržovala ortodoxní církev.
V roce 1832 vznikl Řecký stát a Řekové měli zájem sjednotit všech Řeků do jednotného státu (tzv. Megali idea). V roce 1920 se řeckým vojskům pod vedením premiéra Venizelose skutečně podařilo západní Anatólii osvobodit, ale nakonec utrpěli porážku od generála Atatürka. Turci pak zaútočili na město Smyrna a zmasakrovali tu desaťticíce Řeků a Arménů. Město pak zapálili. Tato událost je známá jako maloasijských katastrofa hellenizmu. Turci zabíjeli i Pontský Řeků. Následně byla podepsána výměna obyvatel, tedy Řekové z Anatolie se po 3000 letech vrátili do Řecka. Odešlo asi 2 000 000 etnických Řeků. Tito Řekové se usadili především v Makedonii (přibližně 700 000) a Atice (přibližně 500 000). Do Atiky přišli Řekové z Ionia, protože jejich antičtí předkové přišli z Atiky do Ionia. Tato výměna však způsobila velké ekonomické problémy, ale na druhé straně po výměně se Řekové stali většinovým obyvatelstvem ve všech částech Řecka.
Kultura
Maloasijských Řekové kulturní obohatili mateřské Řecko ve velké míře. Především sem přinesli svou tradiční hudbu, tance a tradiční drnkací nástroje, které se dnes staly pro Řeky typické. Je to hudba Chasapiko či nástroj Buzuki. Z anatolských řecké hudby vznikl populární hudební styl rembetika. Zároveň maloasijských Řekové představili Řecku vyspělou městskou kulturu, nakolik Smyrna patřila mezi nejvyspělejší města turecké říše. Dnes se anatolských Řekové aklimatizovala do Řecké republiky a promíchaly se s evropskými Řeky, proto je těžké uvést jejich počet, ale předpokládá se, že přibližně 3 000 000 moderních Řeků má původ v Anatolii. Anatolský Řekové si udržují své tradice, mají vlastní spolky, hudební festivaly, média, či jiné způsoby prezentace své kultury.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Maloázijskí Gréci na slovenské Wikipedii.