Ladislav Szántó

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Ladislav Szántó, DrSc.
Narození30. dubna 1894
Uhrovec
Úmrtí22. dubna 1974 (ve věku 79 let)
Bratislava
Povolánífilozof
Politická stranaKomunistická strana Československa
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ladislav Szántó (30. dubna 1894 Uhrovec – 22. dubna 1974 Bratislava) byl slovenský filozof, člen skupiny DAV, od r. 1953 univerzitní profesor, akademik Slovenské akademie věd (od r. 1955) a Československé akademie věd (od r. 1962). Prosazoval dialekticko-materialistické a historicko-materialistické přístupy k aktuálním otázkám. Působil především jako publicista a propagátor marxismu-leninismu. Ostře kritizoval objektivismus, revizionismus a nemarxistické filozofie vůbec.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 30. dubna 1894[1][2] v Uhrovci do řemeslnické a rolnické rodiny, v níž bylo celkem sedm dětí. V letech 1908–1913 absolvoval učitelský ústav v Lučenci a poté pokračoval ve studiu na Vysoké škole pedagogické v Budapešti (1913–1915). Studium bylo v roce 1915 přerušeno tím, že musel narukovat do armády. Při bojích v Rusku padl do zajetí a byl internován v zajateckém táboře v Krasnojarsku. V zajetí se přiklonil k marxismu a přeložil do maďarštiny Leninovu knihu Stát a revoluce.[3]

V roce 1920 byl přijat do ruské komunistické strany, jeho ručiteli byli Jaroslav Hašek a Arnošt Kolman. Pracoval pak v redakci maďarského dělnického časopisu, který byl vydáván v Omsku.

V roce 1921 se vrátil do Československa a ihned vstoupil do KSČ. Živil se jako učitel a v letech 1922–1934 působil na měšťanské škole v Čadci. Zvláště v 30. letech zároveň vyvíjel intenzivní agitační a propagandistickou činnost v komunistickém tisku, přičemž často používal pseudonym Ladislav Ormis.[4] Byl také členem skupiny DAV. V letech 1934–1938 učil na měšťanské škole Šuranech a v roce 1938 byl jmenován ředitelem měšťanské školy v Galantě (1938–1945).

Po osvobození působil v komunistickém nakladatelství Pravda,[5] od roku 1947 jako jeho ředitel. Později přešel na dráhu vysokoškolského učitele. V roce 1952 se stal vedoucím katedry marxismu-leninismu na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě,[6] v roce 1953 byl jmenován univerzitním profesorem filozofie. V letech 1953–1956 byl děkanem národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v Bratislavě.[7] V roce 1955 dosáhl vědecké hodnosti doktora filozofických věd (DrSc.) a v témže roce byl jmenován akademikem Slovenské akademie věd. V letech 1954–1957 byl členem ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. V období 1960–1969 byl ředitelem Filozofického ústavu Slovenské akademie věd a v roce 1962 se stal akademikem Československé akademie věd.[8]

Zemřel 22. dubna 1974 v Bratislavě.[9]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Monografie[editovat | editovat zdroj]

  • Osobnosť vo fašizme, socializme a ľudovej demokracii; otištěno v knize: M. D. Kammari, O úlohe osobnosti v histórii, 1949 (2. vydání);
  • Hospodárstvo dvoch svetov: podstata hospodárstva SSSR a USA, 1949 (2. vydání);
  • Vybrané state, 1958;
  • Čo nám treba: výber článkov o kulte osobnosti a leninizme: 1954–1963, 1964 (2., doplněné vydání);
  • Říjen a moje cesta k marxismu, 1971 (2. vydání);
  • Premeniť sny na skutočnosť, 1977.

Sborníky[editovat | editovat zdroj]

  • Myšlienkové jadro Einsteinovej teorie; Ročenka Slovenskej chudoby, 1926;
  • Takto ich vidím; DAV, Spomienky a štúdie, 1965;
  • Velikaja oktiabrskaja revoľucija i leninizm; Leninizm a razvitije marksistickoj filosofii za rubežom, 1970.

Časopisecké příspěvky[editovat | editovat zdroj]

  • Materialistická dialektika a kríza strany, Pravda 1929;
  • Marxisticky o psychoanalýze, Tvorba 1930;
  • Leninova filozofia, DAV 1931;
  • Sme bojovnými dialektickými materialistami. Komunistická revue 1932;
  • O vývojovom zákone jednotnosti protikladov, Šíp 1935;
  • O triednom chápaní konkrétnosti a abstraktnosti, Šíp 1936;
  • V čom dielo Slovanstva. Nové slovanstvo, Nové slovo 1945;
  • Za filozofiu spätú so životom, Otázky marxistickej filozofie (OMF) 1961;
  • Dialektika kvantity a kvality, obsahu a formy v Marxovom Kapitáli, OMF 1964;
  • Za leninské chápanie nevyhnutnosti a slobody, Filozofia 1970;
  • Leninizmus a problémy filozofie prírodných vied, Filozofia 1970.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Malá československá encyklopedie. Svazek 5. Praha: Academia, 1987. 998 s. cnb000125650. Heslo „Szántó", s. 996. 
  2. ↑ VANĚK, Antonín. Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů: autoři, časopisy, instituce, společnosti: 1848-1980. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1986. 212 s. cnb000031486. Kapitola „Ladislav Szántó", s. 127. 
  3. ↑ MICHALIČKA, Vladimír. Učiteľské pôsobenie a pedagogické náhľady Ladislava Szántóa. Pedagogika : časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Roč. 1982, čís. 4, s. 410. Dostupné online. 
  4. ↑ MICHALIČKA, Vladimír. Učiteľské pôsobenie a pedagogické náhľady Ladislava Szántóa. Pedagogika : časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Roč. 1982, čís. 4, s. 411. 
  5. ↑ MICHALIČKA, Vladimír. Učiteľské pôsobenie a pedagogické náhľady Ladislava Szántóa. Pedagogika : časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Roč. 1982, čís. 4, s. 412. 
  6. ↑ MICHALIČKA, Vladimír. Učiteľské pôsobenie a pedagogické náhľady Ladislava Szántóa. Pedagogika : časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Roč. 1982, čís. 4, s. 413. 
  7. ↑ Historie národohospodářské fakulty na stránkách Ekonomické univerzity v Bratislavě
  8. ↑ VANĚK, Antonín. Slovník českých a slovenských sociálně politických myslitelů a sociologů: autoři, časopisy, instituce, společnosti: 1848-1980. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1986. 212 s. cnb000031486. Kapitola „Ladislav Szántó", s. 128. 
  9. ↑ HANZEL, Lev. Zemřel zasloužilý člen Komunistické strany Československa akademik Ladislav Szántó. Rudé právo. 24. 4. 1974, s. 2. Dostupné online. 
  10. ↑ Seznam nositelů plakety „Za zásluhy o vědu a lidstvo" na webu Masarykova ústavu a Archivu AV ČR. old.mua.cas.cz [online]. [cit. 2019-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05. 
  11. ↑ Uděleny státní ceny SSR. Rudé právo. 26. 8. 1972, s. 1. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Kolektiv. Antologie z dějin českého a slovenského filozofického myšlení: od roku 1848 do roku 1948. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1989. 808 s. ISBN 80-205-0029-4. Kapitola „Ladislav Szántó", s. 771–780. 
  • MICHALIČKA, Vladimír. Učiteľské pôsobenie a pedagogické náhľady Ladislava Szántóa. Pedagogika : časopis pro vědy o vzdělávání a výchově. Roč. 1982, čís. 4, s. 409–419. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Szántó&oldid=23106775“