Kyselina jodičná

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina jodičná
Iodic-acid-2D.png Iodic-acid-3D-balls.png Iodic-acid-3D-vdW.png
Obecné
Systematický název Kyselina jodičná
Anglický název Iodic acid
Německý název Iodsäure
Sumární vzorec HIO3
Vzhled Bílá krystalická látka
Identifikace
Vlastnosti
Molární hmotnost 175,911 g/mol
Teplota tání 110 °C
Teplota rozkladu 110 °C
Hustota 4,629 g/cm³ (0 °C)
4,650 4 g/cm³ (25 °C)
Disociační konstanta pKa 0,858 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě 286 g/100 ml (0 °C)
310 g/100 ml (16 °C)
473 g/100 ml (80 °C)
576 g/100 ml (101 °C)
Struktura
Krystalová struktura Polymorfní
Kosočtverečná
Hrana krystalové mřížky Kosočtverečná
a= 553 pm
b= 592 pm
c= 775 pm
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
Oxidující
Oxidující (O)
R-věty R8, R34
S-věty S17, S26, S36/37/39, S45
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina jodičná je bílá krystalická látka velmi dobře rozpustná ve vodě na bezbarvý až slabě nažloutlý roztok. Patří mezi středně silné kyseliny (1% roztok má pH = 3).

Její soli se nazývají jodičnany, nejvýznamnější je jodičnan draselný, který se přidává do soli pro zvýšení obsahu jodu.

Příprava[editovat | editovat zdroj]

1. Oxidací jódu kyselinou dusičnou:

3I2 + 10HNO3 → 6HIO3 + 10NO + 2H2O

2. Oxidací jódu chlórem ve vodném roztoku:

I2 + 5Cl2 + 6H2O → 2HIO3 + 10HCl

V roztoku oxiduje redukční činidla za vzniku jódu. Kyselina jodičná tvoří dva typy solí, a to jodičnany (MIO3) a hydrogenjodičnany (MIO3.H IO3 a MIO3.2H IO3). Jodičnany jsou stálejší než chlorečnany a bromičnany, ale jsou také oxidačními činidly. Připravujeme je oxidací jodidů v zásaditém roztoku nebo rozpouštěním jódu v alkalických louzích.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.