Kurt Martens
| Kurt Martens | |
|---|---|
 | |
| Narození | 21. července 1870 Lipsko |
| Úmrtí | 16. února 1945 (ve věku 74 let) Drážďany |
| Příčina úmrtí | sebevražda |
| Národnost | německá |
| Povolání | básník-právník, spisovatel a právník |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kurt Martens (21. července 1870 Lipsko – 16. února 1945 Drážďany) byl německý právník, spisovatel, píšící především romány a povídky.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v rodině Heinricha Martense (1834–1882) a Antonie rozené Erckel (1846–1926). Měl dva sourozence: Margarethu von Koppenfels (1874–1956) a Johanna (–1945). Po smrti otce se matka provdala za Eduarda Starkeho. V manželství s Marií (1872–1947) měl Kurt dceru Herthu (1899–1978).[1]
Byl bratrancem nakladatele Hanse von Webera. Studoval práva, politické vědy a historii v Heidelbergu, Lipsku a Berlíně a získal titul doktor práv. Jeho první publikace, novela Sinkende Schwimmer, vyšla v roce 1892. V roce 1895 se stal spisovatelem na volné noze. Roku 1898 se přestěhoval do Mnichova a spřátelil se s Thomasem Mannem, s nímž vedl čilou korespondenci. V létě roku 1903 Martens vyprávěl svému příteli Mannovi "příběh z kasina", jehož byl svědkem během své vojenské služby u husarského pluku. Mann si poznamenal několik klíčových slov a použil je v listopadu 1903 při psaní povídky Ein Glück. Martens se proslavil v roce 1898 románem Roman aus der Décadence.
Vedle své činnosti románové a povídkové byl i dramatikem, básníkem a esejistou. Vydal několik svazků literárních a kulturně-historických studií, při nichž mu kritika vytýkala přílišnou míru subjektivnosti.[2]
Po náletech na Drážďany spáchal Martens sebevraždu a byl pohřben na loschwitzském (městská část Drážďan) hřbitově. Jeden ze dvou trombonových andělů na varhanách kostela Frauenkirche, které vytvořil gmundský sochař Quirin Roth, je věnován Kurtu Martensovi, druhý Viktoru Klempererovi.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Sinkende Schwimmer, 1892
- Wie ein Strahl verglimmt. Drama, 1895[2]
- Roman aus der Décadence, 1898
- Aus dem Tagebuch einer Baronesse von Treuth und andere Novellen. Grethlein, Leipzig 1899
- Die Vollendung. Roman, 1902
- Kaspar Hauser. Drama in vier Akten. Fontane, Berlin 1903
- Kreislauf der Liebe. Eine Geschichte vom besseren Menschen. Fleischel, Berlin 1906
- Der Freudenmeister. Komödie in vier Akten. Fleischel, Berlin 1907
- Deutschland marschiert. Ein Roman von 1813. Fleischel, Berlin 1913
- Pia. Der Roman ihrer zwei Welten. Fleischel, Berlin 1913
- Geschmack und Bildung. Kleine Essays. Fleischel, Berlin 1914
- Verse. Bachmair, München 1914
- Hier und drüben. Roman. Fleischel, Berlin 1915
- Jan Friedrich. Der Roman eines Staatsmannes. Grethlein, Leipzig 1916
- Die großen und die kleinen Leiden. Novellen. Grethlein, Leipzig 1917
- Der Emigrant. Novelle. Steegemann, Hannover 1919
- Der Alp von Zerled. Roman. Grethlein, Leipzig 1920
- Schura. Hillger, Berlin 1920
- Die deutsche Literatur unserer Zeit. In Charakteristiken und Proben. Rösl, München 1921, online; Franke, Berlin 1933
- Schonungslose Lebenschronik. 2 Bände. Rikola, Wien 1921/24
- Die Pulververschwörung. Hachmeister & Thal, Leipzig 1922
- Zwischen Sumpf und Firmament. Novellen. Rösl, München 1922
- Des Geliebten doppelte Gestalt. Roman. Echerl, Berlin 1923
- Abenteuer der Seele. Novelletten. Reclam (UB 6400), Leipzig 1923
- Blausäure / Ein Schuss im Wiener Wald. Kriminal-Novellen. Sieben Stäbe, Berlin 1929
- Gabriele Bach. Roman einer Deutschen in Paris. Neff, Berlin 1935
- Die Tänzerin und der Blinde. Erzählung. Moewig & Höffner, Berlin 1935
- Feldherr in fremdem Dienst. Schicksale des Grafen Matthias von der Schulenburg. Historische Erzählung. Möhring, Leipzig 1936
- Forsthaus Ellermoor. Roman. Seyfert, Dresden 1937
- Die junge Cosima. Roman. Janke, Leipzig 1937
- Verzicht und Vollendung. Roman. Steuben, Berlin 1941
V češtině[editovat | editovat zdroj]
- Královna rozkazuje – úvod František Sekanina; ze sbírky Královské sny přeložila Eliška Hanušová; in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 61. Praha: J. R. Vilímek, 1914
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kurt_Martens na německé Wikipedii.
- ↑ www.myheritage.cz [online]. [cit. 2023-11-16]. Dostupné online.
- ↑ a b SEKANINA, František. 1000 nejkrásnějších novell... 61. Praha: J. R. Vilímek, 1914. S. 40.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Thomas Sprecher (Hrsg.): Vom Zauberberg zum Doktor Faustus. Klostermann, Frankfurt am Main 2000
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kurt Martens na Wikimedia Commons - Literatur von und über Kurt Martens im Katalog der Deutschen Nationalbibliothek
- Werke von und über Kurt Martens in der Deutschen Digitalen Bibliothek
- Werke von Kurt Martens im Projekt Gutenberg-DE
- „Der Autor Kurt Martens“ von Erwin In het Panhuis: "Schade, daß wir uns nicht schon als Knaben begegnet sind!" auf Queer.de
