Frauenkirche (Drážďany)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Frauenkirche v říjnu 2005, dva týdny před otevřením

Frauenkirche (doslovný překlad „Kostel (naší) paní“), česky kostel Panny Marie, je luteránský kostel v Drážďanech, Německu, jeden ze symbolů Drážďan.

Frauenkirche byl zničen během druhé světové války při kontroverzním náletu na Drážďany dne 15. února 1945 a jeho trosky byly ponechány jako připomínka hrůz války. Po znovuspojení Německa bylo přistoupeno k jeho rekonstrukci, jež byla pojata i jako symbol smíření mezi dříve válčícími mocnostmi. Rekonstrukce exteriéru byla dokončena v roce 2004, interiéry byly dokončeny v roce 2005. Po 13 letech nákladných prací byl znovu vysvěcen 30. října 2005, v předvečer protestantského svátku Den reformace.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bellotto – dobový pohled na Frauenkirche a okolní budovy

Již v 11. století se na místě dnešního chrámu nacházel nevelký dřevěný kostelík zasvěcený Panně Marii, podle všeho nestarší křesťanská svatyně v regionu. Sloužil jako misijní centrum, jež mělo za úkol christianizaci Lužických Srbů, obývajících okolní území. Již ve 12. století byl nahrazen kamennou románskou stavbou; její základy byly zjištěny archeologickým výzkumem. Když se koncem 13. století Drážďany překotně rozrostly, stal se svatostánek kostelem farním. Další přestavba v gotickém stylu následovala ve 14. století a o sto let později byl kostel přebudován ve stylu pozdněgotickém.

V době reformace se stal součástí luteránské farnosti a od roku 1539 sloužil více než 20 let pouze k vypravování pohřbů, mše se v něm začaly sloužit znovu až v roce 1559. Koncem 16. století v souvislosti se změnou průběhu městských hradeb, se ocitl v městské zástavbě, což značně ovlivnilo rozhodnutí Fridricha Augusta II. o postupné likvidaci kostelního hřbitova z hygienických i urbanistických důvodů; v této souvislosti bylo množství hrobů zničeno.

Na počátku 18. století počet věřících stále rychleji rostl a další rozšíření stávající budovy nebylo již možné, ba dokonce, poněvadž od poslední důkladné rekonstrukce uplynulo již drahně času, hrozilo její poškození, ne-li zřícení.

V důsledku výše uvedených okolností rozhodla drážďanská městská rada roku 1722 o stržení starého kostela a o stavbě nového svatostánku. Projektem pověřila městského architekta George Bähra (1666-1738), jednoho z největších mistrů německého baroka. Práce na projektu trvaly čtyři roky, povolení stavět bylo vydáno 26. července roku 1726, 26. srpna téhož roku byl položen základní kámen stavby, jež byla dokončena roku 1743. Náklady činily 288 570 tolarů, 13 grošů a 64,4 feniků; většina z nich byla uhrazena z darů drážďanských měšťanů, významně však přispěly i dary určené protestantům ze Salcburku. Ti byli z vlasti vypuzeni pro svou víru, přebývali dočasně v Sasku, avšak pomoc se k nim nedostala, i byla využita při stavbě nového chrámu.

Frauenkirche byl od počátku vybudován jako luteránský kostel, a to přesto, že kurfiřtem Saska byl v té době katolík Fridrich August II. (1670-1733). Ten byl ovšem původně protestant jako celá jeho rodina, konvertoval však roku 1697 ke katolicismu, aby mohl získat polskou královskou korunu.

Bährova výrazná architektura a koncepce kostela zachytila nový duch v liturgii protestantského obřadu, oltář a presbyterium se nacházejí v centru pozornosti celého shromáždění věřících.

Stavba o celkové výšce 91,23 m, šířce 41,96 m a délce 50,02 m byla vybudována ze saského pískovce. Nejobdivuhodnější je na ní bezpochyby jeho neobvyklá kupole zvaná die Steinerne Glocke neboli kamenný zvon. Váží kolem 12 000 tun, započíná ve výši kolem 40 m, vnitřní průměr má 26,15 m dole a nahoře 10 m; zakončena je lucernou, jež je nasazena ve výšce 62 m nad povrchem Neumarktu. Je to triumf techniky a inženýrství své doby srovnatelný snad jen s Michelangelovou kupolí baziliky svatého Petra v Římě. 12 000 tunová kupole se vypíná do výše bez jakýchkoliv vnitřních podpěr. Přes veškeré negativní předpovědi zůstala kupole po celou dobu stabilní, i když během sedmileté války v roce 1760 zasáhlo kostel více než sto dělových koulí pruské armády.

V roce 1736 slavný stavitel varhan Gottfried Silbermann (1683-1753) postavil pro Frauenkirche třímanuálový, čtyřicetitřístopý nástroj. Varhany byly nainstalovány 25. listopadu a veřejnosti je koncertem 1. prosince představil Johann Sebastian Bach (1685-1750).

Dokončený kostel dodal Drážďanům výraznou siluetu (jež byla zachycena např. v obrazech známého malíře Bernada Bellotta zvaného Canaletto) a přes 200 let zcela dominoval drážďanskému panoramatu.

V roce 1849 se kostel stal srdcem revoluce známé jako květnové povstání v Drážďanech a byl obklopen barikádami.

Zničení[editovat | editovat zdroj]

Počátek obnovy kostela v roce 1991. Na snímku je patrno, co z kostela zbylo po náletu.

Kostel byl kompletně zničen během náletu na Drážďany v noci z 13. na 14 února roku 1945. Zahynulo při něm 35 000 obyvatel, tři čtvrtiny města byly srovnány se zemí. Poškozený kostel zůstal stát jako zázrakem uprostřed rozvalin, jeho klenba se však po dvou dnech začala hroutit a nakonec se zřítil celý. Hromada trosek a kamenů byla ponechána v centru města na dalších 45 let jako připomínka 2. světové války. Krátce po jejím skončení se nicméně začalo s jejich číslováním a konzervováním. Vzpomínky a pieta místa zabránila komunistickým úřadům v odstranění trosek a vytvoření parkoviště.

V roce 1982 se ruiny staly místem pokojných protestů proti komunistickému režimu. Ve výročí bombardování 400 obyvatel Drážďan uctilo památku tichem a svíčkami.

Příprava rekonstrukce a získávání peněz[editovat | editovat zdroj]

Označené fragmenty trosek v září 1999

Už v posledních měsících války se objevovaly snahy o rekonstrukci kostela. Z politických důvodů se ale rekonstrukce neuskutečnila. Trosky byly zakonzervovány a prohlášeny válečným památníkem stejně jako trosky katedrály v Coventry v Anglii, která byla zničená německým bombardováním v roce 1940.

Po znovusjednocení Německa se situace změnila. V roce 1989 založil hudební virtuos, světově proslulý trumpetista a dirigent Ludwig Güttler občanskou iniciativu „Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche“ a začal masivní fundrasingovou kampaň, která vedla k získání dostatečného počtu financí. Již 10. prosince 1989 vybrali mezi sebu berlínští filharmonici 7 000 marek.

Rekonstrukce Frauenkirchenu stála 180 miliónů . Drážďanská banka zaplatila více než polovinu ceny pomocí příspěvkových certifikátů a sama přispěla částkou 7 miliónů eur. Dalších 2,3 miliónů euro se vydělalo pomocí symbolického prodávání stavebních kamenů. Šest set tisíc lidí postupně věnovalo bezmála sto milionů euro (asi 2,76 miliardy Kč). Přispěl i slavný německo-americký vědec Günter Blobel, který věnoval na rekonstrukci peníze získané v roce 1999 za Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu (tehdy 1,8 milionu marek, tj. asi 820 000 Euro). Nadace „Společnost pro rekonstrukci Frauenkirche“ navíc sdružila na 13 tisíc sponzorů z 23 zemí. Sen se stal skutečností.

Rekonstrukce[editovat | editovat zdroj]

Frauenkirche v září 2004 – kupole kostela opět dotváří panorama Drážďan

Samotná rekonstrukce, nejkomplikovanější v dějinách světové architektury, trvala 12 let. Započala v roce 1994 tříděním, evidencí a restaurováním 22 tisíc kubíků sutin. Každý kámen dostal pětimístné identifikační číslo a byl ze všech šesti, později z úsporných důvodů ze čtyř stran ofotografován; kameny byly následně identifikovány a označeny pro znovupoužití ve stavbě. Originální stavební plány z 18. století se nezachovaly, informace o původní stavbě byly čerpány ze starých obrazů a fotografií a z dokumentace opravy kostela realizované ve 20. letech 20. století; studovaly se výpovědi svědků osudové noci a z nich se rekonstruoval postup zkázy. Podle nich byl sestaven přesný počítačový 3D model stavby v měřítku 1 : 20. Každé původní část bylo určeno příslušné místo v modelu – do stavby se tak podařilo zakomponovat 43% původních součástí. Ty jsou oproti novým částem výrazně tmavší. Podařilo se např. objevit plnou čtvrtinu obvodového zdiva – 8390 kusů, použít však šlo jen 3634 kamenných bloků.

Architekti upravili proti původním plánům zejména podzemní prostory, kde vznikl koncertní sál. Všechny nosné pilíře byly nově postaveny z pískovce. 12 000 tun vážící kopule byla vytvořena postupným skládáním přesně opracovaných kamenných částí na nosný dřevěný skelet, který byl nakonec odstraněn.

Kostel má po rekonstrukci zabudovanou klimatizaci, elektrické osvětlení a kompletní ozvučení. Je zároveň bezbariérově přístupný pro vozíčkáře, a to díky vertikálním zdvíhacím plošinám umístěným u vchodů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 51°3′7″ s. š., 13°44′30″ v. d.