Kostel svatého Prokopa (Chotouň)
| Římskokatolický kostel sv. Prokopa | |
|---|---|
| Místo | |
| stát |  Česko |
| kraj | Středočeský |
| okres | Kolín |
| obec | Chotouň |
| zeměpisné souřadnice | 50° 3′ 59″ s. š., 14° 57′ 23,1″ v. d. |
 |
|
| Základní informace | |
| náboženství | křesťanství |
| církev | římskokatolická |
| provincie | česká |
| diecéze | pražská |
| vikariát | Kolín |
| farnost | Pečky |
| užívání | bohoslužby v 1. a 3. sobotu v 16.00 (zimní čas) v 18.00 (letní čas) |
| Architektonický popis | |
| výstavba | |
| Specifikace | |
| Odkazy | |
| adresa | Chrášťany, Chotouň |
| oficiální web | farnostpecky.cz |
Kostel svatého Prokopa ve vesnici Chotouň je drobná barokní stavba vybudovaná jako kaple mezi lety 1708–10 podle projektu Jana Blažeje Santiniho.
Obsah |
Historie [editovat]
Dle legendy se právě v Chotouni narodil svatý Prokop. Proto s jeho osobou byla spojována řada míst v okolí a také kaple při místním zámku, která však byla zničena v roce 1632 za třicetileté války. Majitel panství, František Antonín Berka z Dubé kapli za života nestihl obnovit a proto vložil podmínku jejího postavení do své poslední vůle. Stavbu kaple, respektive malého kostela svatého Prokopa proto nechala postavit jeho sestra a dědička Rosalie Berková z Dubé, provdaná Kinská.
Novostavba byla vyměřena za účasti Jana Santiniho na jaře 1708. Dokončený kostel byl svěcen roku 1710. Mobiliář byl postupně pořizován v následujících letech a to i po roce 1715, kdy panství koupil Jan Ignác Mladota ze Solopysk.
Roku 1807 kapli zakoupila obec a upravila ji na filiální kostel. Úpravy trvaly do roku 1816 a nejvýznamnější změnou byla výstavba nové zvonice na západní straně.
Popis [editovat]
Santiniho stavba se skládá z hloubkově protažené oktogonální lodi a navazujícím centrálním, šestiúhelným kněžištěm s konkávně proláklými stěnami. Za západě pak navazuje mladší věž. prostory mezi lodí a presbytářem vyplňují nakoso umístěné nižší přístavky, z nichž jeden slouží jako sakristie.
V interiéru je loď oválná, členěná dórskými pilastry, které nesou kompletní průběžné kladí do osmi polí. Pole na osách oválu jsou širší, vyplněná rozměrnými oblouky, kromě vítězného oblouku slepými. Uhlopříčně umístěná pole jsou užší. Kněžiště je zaklenuto kupolovou, baldachýnovitou klenbou a osvětleno dvojicí vysoko položených oken které přerušují poměrně drobnou římsu. Stěny kněžiště jsou do prostoru konvexně vypjaté a opět řazené v obkročném rytmu jako širší a užší. Santini zde používá pozoruhodnou, později často využívanou myšlenku „volných“ a „nosných“ polí. Širší „volná“ pole vyplňují okna a vítězný oblouk, římsa je v těchto úsecích přerušena. Užší pole s úseky římsy fungují po způsobu jakýchsi „pilířů“ jako pole jako nosná. Pozoruhodný optický efekt zesiluje šestiúhelný půdorys a konvexní vypnutí stěn. Prostor se díky tomu mění v trojpaprsčitou radiální centrálu.
Kvalitu Santiniho návrhu žel snižuje poněkud rustikální provedení, dané zřejmě použitím místních zednických sil a navíc pravděpodobně ještě umocněné opravou po roce 1807. Přesto stavba vykazuje řadu motivů, které jsou pro Santiniho typické a později se objeví v jeho významnějších stavbách.
Jan Blažej Santini-Aichel, Kostel sv. Prokopa v Chotouni (1708–1710) [editovat]
V obci Chotouň se koncem 10. století narodil svatý Prokop. Na místě, kde se podle legendy nacházel rodový statek svatého Prokopa, vznikla jemu zasvěcená menší kaple, kterou na počátku 18. století nahradil barokní kostel. Světcovu osobu v Chotouni připomíná i studánka na návsi a socha sv. Prokopa z roku 1708.
Kostel sv. Prokopa v Chotouni, postavený mezi lety 1708–1710, zaujímá v rámci Santiniho tvorby místo ve skupině menších sakrálních staveb, které mají tzv. „podvojný půdorys." Půdorys interiéru je založen na oválu či kruhu, kdežto půdorys exteriéru je tvořen polygonem. Podobné řešení najdeme u kostela v Hradci Králové, nebo u některých částí složitějších staveb jako v Panenských Břežanech nebo ve Křtinách. U staveb v duchu barokní gotiky Santini tuto kompozici nepoužíval.
Kostel sv. Prokopa je Santiniho novostavbou na místě zaniklé kaple stejného zasvěcení. Santiniho podíl na této stavbě je archivně doložen v archivu kláštera v Sedlci. „Santini se se svým příjezdem do Sedlce opozdil, protože nedaleko odtud vyměřoval kostel pro hraběnku Berkovou.“ Santini se na jaře roku 1708 osobně účastnil vyměření kostela. Objednavatelkou byla Rosalie Berková z Dubé, provdaná Kinská, která z dědictví po svém bratru Františku Antonínu Berkovi z Dubé, naplnila jeho záměr obnovit v Chotouni kapli zaniklou roku 1632.
Městečko Chotouň náleželo k majetku rodu Berků z Dubé. Tento rod patřil ke staré české šlechtě. Jeho počátky se datují až do 13. století. Ve 14. století se rod rozdělil na dvě větve. Honštejnská větev vymřela v 16. století a přetrvala větev Kurovodská. Ta se dále štěpila a na našem území vytrvala nejdéle podvětev Dřevěnická. Jejím příslušníkem byl i František Antonín Berka z Dubé. V roce 1651 získal Jablonný a dědil statky po svém bratrovi i strýcích. Když roku 1670 dosáhl plnoletosti, oženil se s Ludovikou Anno Montecuculi. Mezi lety 1699-1703 působil jako velvyslanec Ve Španělsku, Dánsku, Švédsku, Nizozemí a Benátkách. V roce 1701 získal dědičnou hodnost nejvyššího maršálka. Mimoto vykonával funkci přísedícího kanceláře místodržitelství v Čechách. Roku 1706 však zemřel ve Vídni. Jeho dva synové zemřeli již dříve v dětském věku. S Františkem Antonínem tady vymřela poslední větev Berků z Dubé v našich zemích. Majetek po bratrovi zdědila Rosalie Berková. Stavitelku a jejího bratra připomíná vytesaný erb Berků z Dubé nad vchodem (dnes v předsíni v podvěží).
Mezi lety 1714–1759 byl majitelem panství i kostela Jan Ignác Mladota ze Solopysk. V té době byl již kostel dostavěn, ale na mobiliáři se ještě pracovalo. Jan Ignác Mladota má erb svého rodu umístěn na oltáři. Kostel sv. Prokopa měl být roku 1786 zrušen, ale tehdejší majitel statku prohlásil tento kostel za svou zámeckou kapli a tak bylo guberniálním dekretem povoleno zachování kostela. Další majitelé nenakládali s majetkem kostela dobře a chtěli jej ochuzený prodat. O jeho koupi se zajímali místní Židé, kteří jej chtěli přeměnit na synagogu. Roku 1808 koupila kostel obec Chotouň. Farní kostel sv. Petra a Pavla byl ve velmi špatném stavu, takže byl roku 1814 stržen. Zádušní a kostelní právo bylo přeneseno ke kostelu sv. Prokopa. Do roku 1816 proběhla oprava kostela a byla k němu přistavěna na západě hlavní lodi věž.
Mojmír Horyna definoval Santiniho kostel jako stavbu s „lehce hloubkově dimenzovanou lodí a centrálním kněžištěm.“ Vnější půdorys lodi tvoří podélně protažený oktogon, vnitřní půdorys je tvořen hloubkově orientovaným oválem. Kněžiště má půdorys pravidelného šestiúhelníku s konkávně prohnutými stěnami. Exteriér kostela je téměř prostý jakéhokoli dekoru. Zdi jsou členěny jen plochými lisenami v rozích lodi. Ploché příložky se nacházejí na polích fasády kněžiště. Římsa je na této stavbě netypicky pro Santiniho těžká. Santinimu rovněž neodpovídají malá okna a velmi konzervativně pojednané portály. Portály byly snad na panství Berků připraveny již dříve v 17. století a druhotně použity na stavbě Santiniho kostela. Rustikální vyznění lze rovněž vysvětlit tím, že na stavbě patrně pracovali venkovští zedníci.
Ovál lodi kostela v interiéru je dělen na osm polí. Ta jsou oddělena pilastry v dórském řádu s úzkými vertikálními příložkami. Na pilastrech leží nedělené kladí. Ve čtyřech polích v hlavních osách kostela jsou liché arkády a půloválné záklenky. Ostatní pole jsou členěná pouze okny. Arkáda na východě tvoří vítězný oblouk.
Kněžiště na šestiúhelném půdoryse má „konvexně vydutý vnitřní líc stěn.“ V kněžišti se střídají tři pilířová a tři výklenková pole. V pilířových polích dosedá klenba na průběžnou římsu. Tato pole se nacházejí po stranách vítězného oblouku a v ose kněžiště. Díky střídání polí dosáhl Santini proměny centrálního půdorysu kněžiště v „trojpaprsčitou radiální centrálu.“
Poprvé se o autorství Jana Blažeje Santiniho u kostela sv. Prokopa v Chotouni zmínil Oldřich Stefan. Tato stavba stylově zapadá do Santiniho tvorby. Stavby, u kterých jsou použita podobná řešení, jsou kaple sv. Klimenta v Hradci Králové a pozdější stavba kaple sv. Vojtěcha v Ostrově u Stříbra. Podle Jana Sedláka má téměř shodný exteriér s Choutoňským kostelem kostel Nejsvětější Trojice v Chrastu u Chrudimi a hřbitovní kaple sv. Martina v Chrašicích. Navíc, je Santiniho podíl na stavbě archivně doložen. Nesmí nás tedy zmást rustikální vyznění stavby, které bylo způsobeno provádějícím místním stavitelem. Tento dojem ještě podtrhla přístavba věže v 19. století.
Odkazy [editovat]
Poznámky [editovat]
1 Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého, 1. Díl, Praha 1907, s. 49.
2 Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech, 1. Díl, A-J, heslo Chotouň, Praha 1977, s. 530.
3 Mojmír Horyna, Jan Blažej Santin-Aichel, Praha 1998, s. 172.
4 Ibidem, s. 172.
5 Jan Sedlák, Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou, Praha 1987, s. 62.
6 Viz pozn. 3, s. 242.
7 Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory po současnost, 1. Díl, A-M, Praha 2008, s. 70-71.
8 Ottův slovník naučný, 3. Díl, B-Bianchi, Praha 1890, s. 815.
9 Karel B. Mádl, Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Politický okres kolínský, Praha 1897, s. 14-15.
10 Viz pozn. 1, s. 49-50.
11 Viz pozn. 3, s. 242.
12 Ibidem, s. 244.
13 Ibidem, s. 242.
14 Ibidem, s. 242.
15 Viz pozn. 5, s. 62.
16 Viz pozn. 3, s. 244.
Literatura [editovat]
- HORYNA, Mojmír J. B. Santini-Aichel – Život a dílo. Karolinum, Praha 1998, ISBN 80-7184-664-3, S. 242–244.
- Ottův slovník naučný, 3. Díl, B-Bianchi, Praha 1890, s. 815.
- Karel B. Mádl, Soupis památek historických a uměleckých v království českém. Politický okres kolínský, Praha 1897, s. 14–15.
- Antonín Podlaha, Posvátná místa království českého, 1. Díl, Praha 1907, s. 49–50.
- Emanuel Poche (ed.), Umělecké památky Čech, 1. Díl, A-J, heslo Chotouň, Praha 1977, s. 530.
- Jan Sedlák, Jan Blažej Santini. Setkání baroku s gotikou, Praha 1987, s. 62–63.
- Mojmír Horyna, Jan Blažej Santin-Aichel, Praha 1998, s. 172, 242–244.
- Petr Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory po současnost, 1. Díl, A-M, Praha 2008, s. 70–71.
- Chotouň - Kostel sv. Prokopa, Soupis památek, 01. Politický okres kolínský (1897), str. 14–15, cit dle: http://depositum.cz/knihovny/pamatky/strom.clanek.php?clanek=3140 (2012)
