Kostel svatého Jakuba Většího (Žebnice)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kostel svatého Jakuba Většího
v Žebnici
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajPlzeňský
OkresPlzeň-sever
ObecPlasy
LokalitaŽebnice
Souřadnice
Kostel svatého Jakuba Většího
Kostel svatého
Jakuba Většího
Poloha kostela na mapě České republiky
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézeplzeňská
VikariátPlzeň-sever
Farnostfarnost Plasy
Statusfiliální kostel
ZasvěceníJakub Starší
Architektonický popis
Stavební slohgotický, barokní
Další informace
Kód památky42283/4-1642 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kostel svatého Jakuba Většího je římskokatolický kostelŽebniciPlasokrese Plzeň-sever. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Kostel stojí v areálu hřbitova u silnice do Horního Hradiště.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Větší část staršího kostela ze 14. století byla stržena v letech 1784–1785 a nahrazena jednolodní barokní stavbou s pravoúhlým presbytářem a hranolovou věží v západním průčelí, snad podle staršího projektu Jana Blažeje Santiniho Aichela.[zdroj?]

V letech 2003–2010 zdejší občanské sdružení Jakub Větší podniklo s přispěním prostředků Evropské unie generální obnovu chrámu.[2]

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Z původního vrcholně gotického kostela se zachoval pouze trojboký presbytářžebrovou klenbou s klínovými žebry a fragmenty figurálních gotických nástěnných maleb,[2] který dnes slouží jako sakristie. Nástěnné malby pokrývaly původně všechny stěny presbytáře i sedile a pocházejí ze 14. století ze dvou období. Triumfální oblouk zdobí postavy dvou proroků, Adama a Evy a Kaina s Ábelem, na klenbě je postava Hospodina a v sedile výjev Svátosti pokání.[3] Umělecky významné okenní sklomalby s motivy Krista Vševládce, Korunování Panny Marie a šesti postavami apoštolů byly roku 1910 přeneseny do dvou muzeí.[4] Stavba je na věži označena letopočtem 1785 a znakem plaského kláštera s iniciálami opata C. Wernera.[5]

Všechny tři oltáře tvoří iluzivní nástěnná malba sloupové architektury z roku 1785. Na hlavním oltáři stávala dřevěná gotická socha svatého Jakuba Většího jako poutníka z konce 15. století přenesená do Západočeského muzea v Plzni. Dva protějškové boční oltáře jsou zasvěceny svatému Janu Nepomuckému a lurdské Panně Marii ve skalách. Dále zde zůstal votivní obraz ze 16. století zobrazující českého šlechtice Gottfrieda ze Žebnice s manželkou.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2019-09-25]. Identifikátor záznamu 154440 : Kostel sv. Jakuba. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b KORELUS, Pavel. Žebnický svatý Jakub dostává svoji původní podobu. Plzeňský deník.cz [online]. 2009-08-04 [cit. 2016-11-12]. Dostupné online. 
  3. VŠETEČKOVÁ, Zuzana. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího v Žebnici. In: DÁŇOVÁ, Helena; MEZIHORÁKOVÁ, Klára; PRIX, Dalibor. Artem ad vitam, kniha k poctě Ivo Hlobila. Praha: Artefactum, 2012. ISBN 978-80-86890-46-3. S. 347–362.
  4. Národní muzeum a Západočeské muzeum v Plzni, viz František Matouš, Corpus vitrearum medii aevi. Tschechoslowakei. Mittelalterliche Glasmalerei in der Tschechoslowakei. Academia Praha 1975, s. 64.
  5. PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres kralovický. Svazek XXXVII. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1912. 272 s. Dostupné online. S. 259–264. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v Království českém. Politický okres kralovický. Svazek XXXVII. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1912. 272 s. Dostupné online. S. 259–264. 
  • VŠETEČKOVÁ, Zuzana. Nástěnné malby v kostele sv. Jakuba Většího v Žebnici. In: DÁŇOVÁ, Helena; MEZIHORÁKOVÁ, Klára; PRIX, Dalibor. Artem ad vitam, kniha k poctě Ivo Hlobila. Praha: Artefactum, 2012. ISBN 978-80-86890-46-3. S. 347–362.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]