Karnuntská brána
| Karnuntská brána | |
|---|---|
 | |
| Souřadnice | 48°1′11″ s. š., 16°47′4″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karnuntská brána[1][2] (německy Brucker Pforte, „Brucká brána“) je mezihorská brána na východě Rakouska, na rozhraní Dolních Rakous a Burgenlandu mezi Litavskými vrchy na jihozápadě a Hainburskými vrchy na severovýchodě. Jde o jeden z hlavních evropských horských předělů, neboť odděluje Alpy od Karpat. Je asi 15 km široká a nachází se v nadmořské výšce okolo 150 metrů. Historicky tudy vede hlavní dopravní spojení z Rakouska do Maďarska, potažmo ze středozápadní do jihovýchodní Evropy.
Poloha a krajina[editovat | editovat zdroj]
Karnuntská brána se skládá z Prellenkirchner Flur („Prellenkirchenská niva“) na severu a burgenlandské Parndorfer Platte („Parndorfská plošina“) na jihu. Branou protéká řeka Litava, která teče z jižního okraje Vídeňské pánve do Panonské nížiny. Největším sídlem v oblasti je okresní město Bruck an der Leitha, podle nějž se brána v Rakousku nazývá. Česky je nazývána podle starořímské pevnosti Carnuntum (dnes městys Petronell-Carnuntum) při severním okraji brány.
Je nejširší ze tří bran propojujících Vídeňskou pánev a Malou dunajskou nížinu (další dvě jsou Šoproňská jihozápadně a Devínská severovýchodně odsud).
Oblast je opuštěné průlomové údolí Dunaje. Původně Dunaj tekl s ustupujícím Panonským jezerem přes Mistelbach ve Weinviertlu a pak ve velké smyčce napříč Vídeňskou pánví (v protisměru dnes teče Fischa) a Šoproňskou branou, později nějaký čas skrze dnešní Karnuntskou bránu, kterou vymlel do dnešní podoby, a teprve následně vlivem výzdvihu Hainburských vrchů prolomil Devínskou bránu. Datování těchto událostí je nejasné.[3] Řeka Litava využila bránu pro svůj tok až dodatečně.
Karnuntská brána byla vždy strategicky důležitá, neboť šlo o nejsnadnější průchod mezi středním Podunajím a územím Svaté říše římské. Po staletí tudy vedla hranice mezi Rakouskem a Uherskem. Také v době studené války, kdy se nedaleko nacházela hranice mezi zeměmi EHS a Východním blokem, zde byla preventivně vybudována četná opevnění, jako jsou bunkry, silniční bariéry atd. V Bruckneudorfu byl také zřízen velký vojenský výcvikový prostor a rozmístěny vojenské jednotky. S pádem železné opony a koncem studené války tato opatření značně ztratila na významu.
Dnes tudy vede rakouská dálnice A4 (evropská silnice E60), státní silnice B10 a páteřní železnice na trase Vídeň–Budapešť s odbočkou na nedalekou Bratislavu.
Výrazná mezera mezi horskými pásmy vytváří podmínky pro časté silné vzdušné proudění, kterou využívají četné větrné turbíny, včetně větrné farmy Andau/Halbturn, jedné z největších větrných farem na souši v Evropě.
Ve východní části Karnuntské brány se nachází chráněná oblast Natury 2000 Parndorfer Platte, ptačí rezervace Parndorfer Platte – Heideboden.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brucker Pforte na německé Wikipedii.
- ↑ INGEMA - Internet Geographic Magazine. www.ingema.net [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online.
- ↑ INFO@DUSEKARPAT.CZ, Robert Vystrčil;. Hainburské vrchy. DuseKarpat.cz [online]. [cit. 2021-05-05]. Dostupné online.
- ↑ Genauere Diskussion des Bezugs Parndorfer Platte zu Petronell-Prellenkirchner Terrasse: G. Wessely: Geologie der Hainburger Berge. In: Jahrbuch der Geologischen Bundesanstalt, Bd. 104, 1961, Kapitel 2. Quartäre Landschaftsformung, S. 337 ff (ganzer Artikel S. 273—349, pdf, geologie.ac.at, dort S. 65 ff).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Eintrag zu Brucker Pforte im Austria-Forum (im AEIOU-Österreich-Lexikon)