Karma Kagjü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kreslená thangka se stromem útočistě

Karma Kagjü je linií školy Kagjü, jedné ze čtyř velkých škol tibetského buddhismu, která je někdy označována jako škola Červených čepic (spolu se školami Ňingma a Sakja, zatímco škola Gelug je někdy nazývána školou Žlutých čepic). Tato linie klade hlavní důraz na meditaci a přímý přenos učení z učitele na žáka.

Historie linie

Linii Karma Kagjü založil ve 12. století Düsum Khjenpa, 1. Karmapa. Výraz Karmapa se dá přeložit jako následovník své karmy, nebo pán buddhovské aktivity. První Karmapa se po své smrti znovu narodil, byl vyhledán a následně prohlášen za 2. Karmapu (jménem Karma Pakši), tedy inkarnaci předchozího Karmapy. Tato linie byla v Tibetu první, která založila následovnictví svého nejvyššího učitele (držitele linie) vyhledáním jeho znovuzrození.[1] Počinaje 12. stoletím je tedy kontinuita linie udržována jednotlivými inkarnacemi Karmapů. Od smrti 16. Karmapy Rangdžung Rigpä Dordžeho (1981) probíhá spor o 17. Karmapu a linie se rozdělila na dvě části. Jedni jsou zastánci toho, že 17. Karmapou je Thinlä Thaje Dordže, rozpoznaný druhým nejvyšším lamou linie, Künzigem Šamarem rinpočhem, druhá strana naopak tvrdí, že 17. Karmapou je Ogyen Trinley Dordže prosazovaný komunistickou Čínou. Každý z Karmapů má své následovníky po celém světě.

Současní učitelé

Odkaz linie Karma Kagjü pod duchovním vedením 17. Karmapy Thinlä Thaje Dordžeho dále předávají buddhističtí učitelé jako Künzig Šamar rinpočhe - tradičně druhý nejvyšší držitel linie Karma Kagjü, Šerab Gjalcchän rinpočhe, Džigme rinpočhe, Beru Khjence rinpočhe, Kenčhen rinpočhe, khenpo Čhödag rinpočhe, Gyaltrul rinpočhe, Sabčhu rinpočhe a lama Ole Nydahl.

Odkaz linie Karma Kagjü pod duchovním vedením 17. Karmapy Ogyen Trinley Dordžeho předávají Tai Situ rinpočhe, Thrangu rinpočhe, Gdžaltsab rinpočhe, Akong rinpočhe, Sangdže Ňienpa rinpočhe, Tenga rinpočhe, Khenpo Karthar rinpočhe, Jongej Mingjur rinpočhe, Tulku Damčhö rinpočhe.

Linie odkazu

Posloupnost jednotlivých buddhistických učitelů, kteří tento odkaz předávali, bývá uváděna takto:

Linie Kagjü

Odkaz Cesty metod, tj. Šesti jóg (nauk) Náropy

...a dále po sobě jdoucí inkarnace Karmapy.

Odkaz Cesty vhledu, tj. Velké pečeti (tib. čhagčhen, skt. mahámudra)

...a dále po sobě jdoucí inkarnace Karmapy.

Marpa, tibetský překladatel a držitel linie Kagjü, tedy dostal učení Šest jóg Náropy od Náropy, za kterým kvůli těmto metodám cestoval třikrát přes Himaláj z Tibetu do Indie. Učení Velké pečeti obdržel od Maitripy. Marpa tyto dvě stěžejní nauky a metody realizoval a předal dál Milaräpovi. Od této doby byly tyto dvě hlavní metody linie Karma Kagjü předávány dál až k současnému Karmapovi.

Linie Karmapů

1. Karmapa Düsum Khjenpa, 1110-1193
2. Karmapa Karma Pakši, 1204-1283
3. Karmapa Rangdžung Dordže, 1284-1339
4. Karmapa Rolpä Dordže, 1340-1383
5. Karmapa Dešin Šegpa, 1384-1415
6. Karmapa Thongwa Döndän, 1416-1453
7. Karmapa Čhödag Gjamccho, 1454-1506
8. Karmapa Mikjö Dordže, 1507-1554
9. Karmapa Wangčhug Dordže, 1556-1603
10. Karmapa Čhöjing Dordže, 1604-1674
11. Karmapa Ješe Dordže, 1676-1702
12. Karmapa Čhangčhub Dordže, 1703-1732
13. Karmapa Düdul Dordže, 1733-1797
14. Karmapa Thegčhog Dordže, 1798-1868
15. Karmapa Khakhjab Dordže, 1871-1922
16. Karmapa Rangdžung Rigpä Dordže, 1924-1981
17. Karmapa Thinlä Thaje Dordže 1983 / 17. karmapa Ogyen Trinley Dordže 1985

Odkazy

Reference

  1. WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. S. 626. 

Literatura

  • FILIPSKÝ, Jan; LIŠČÁK, Vladimír; HEROLDOVÁ, Helena a kol. Lexikon východní moudrosti. 1. vyd. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-7198-168-0. 
  • WERNER, Karel. Náboženská tradice Asie: od Indie po Japonsko. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. ISBN 80-210-2978-1. 

Související články

Externí odkazy