Arahant
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arahant (též arhat, arahat) je termín používaný v džinismu, theravádovém a mahajánovém buddhismu pro praktikujícího, který překonal deset překážek a dosáhl nibbány.
Obsah |
[editovat] Džinismus
V Džinismu je arahant nebo arihant synonymem pro džina nebo tirthankara. Džinistický pozdrav začíná slovy "Namo Arhantanam," což znamená "poklonu arahantům." Arihant zničil karmu ("ari" znamená nepřítel, "hant" znamená ničitel) a dosáhl tak nirvány.
[editovat] Buddhismus
|
|
|
|
Tři klenoty |
|
|
Praxe a její cíle |
|
|
Buddha · Bódhisattva |
|
|
Trojí členění buddhismu |
|
|
Tipitaka · Vinaja |
|
|
|
|
[editovat] Théraváda
V théravádovém buddhismu je arahant ztělesněním nejvyššího cíle buddhismu. V tradičním pojetí se jedná o bytost, která je prosta poskvrn (p khínásava, s kšínásrava), splnila sliby ( p vusitavant, s ušitavrata), vykonala úkol (p katakaraníja, s krtakaraníja), zbavila se břemene (p óhitabhára, s apahrtabhára), dosáhla cíle (p anupattasadattha, s anupráptasvakártha), zbavila se pout světského bytí (p parikkhínabhavasanjódžana, s parikšínabhavasanjódžana) a osvobodila ducha pravým poznáním (p sammagaňňávimuttačitta, s sanjagádžňásuvimuktačitta).[1]
Jinak řečeno se jedná o praktikujícího, který dosáhl konečného vysvobození (p nibbána, s nirvána) z neustálého koloběhu znovuzrozování (p i s samsára) tím, že odložil těchto tzv. deset světských pout (p i s samjódžana):
- iluzornost já
- pochybovačnost
- lpění na rituálech a obřadech
- smyslová žádostivost
- zlovůle
- lpění na hmotné existenci
- lpění na nehmotné existenci
- domýšlivost
- nepokoj
- nevědomost
Po realizaci osvícení Buddha sám sebe označoval mimo jiné jako arahant. V prvé řadě se tedy jedná o jeden z titulů historického Buddhy. Proto se také toto slovo objevuje v tradiční théravádové pokloně Buddhovi: namó tassá bhagavató araható sammá sambuddhasa.
Když se začali objevovat první plně osvícení Buddhovi žáci, byli jako arahanté označování i oni. Postupně se tak tento pojem vžil jako pojmenování plně osvíceného Buddhova žáka. V tomto významu pak začal být používán i v mahájáně a dalších školách, které z mahájány vycházejí.
Používá-li se tedy v současné době v théravádě tento pojem, je jím myšlena jakákoli osvícená bytost, která dosáhla osvícení za pomoci učitele na rozdíl do sammásam-buddhy nebo paččéka-buddhy. V tomto smyslu odpovídá pojem arahant v théravádě nepříliš používanému výrazu sávaka-buddha, který doslova znamená „osvícený žák“. Zásadní rozdíl mezi arahantem (rozuměj sávaka-buddhou) na jedné straně a sámmá-sambuddhou a paččéka-buddhou na straně druhé spočívá dle théravády pouze v tom, že prvně jmenovaný měl k dispozici instrukce o cestě vedoucí k vysvobození, kdežto druzí dva dosáhli osvícení jen na základě své vlastní intuice. Hloubka osvícení je však u všech třech typů stejná. Avšak tento názor začaly později některé směry mahájánového buddhismu zpochybňovat.
[editovat] Mahájána
V Mahajáně je arahant do značné míry protipólem bódhisattvy. Mahajánisté tvrdí, že arahant usiluje o konečné osvobození pouze pro sebe, na rozdíl od bódhisattvy, který se zříká konečného osvobození do doby, kdy jej bude moci dosáhnout se všemi ostatními bytostmi. Tento přístup lze nalézt například v dílech Bódhidharmy.
[editovat] Související články
[editovat] Reference
- ↑ MILTNER, Vladimír. Malá encyklopedie buddhismu. 1. vyd. [s.l.]: Vyd. a nakl. Práce, 1997. ISBN 80-208-0394-7. S. 32.
