Justin Mučedník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Justin Mučedník

Justin Mučedník či Martyr (cca 100, Flavia Neapolis165, Řím) byl řecký křesťanský theolog a filosof, jeden z církevních Otců; je svatým katolické církve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Justin se narodil na přelomu 1. a 2. století n. l. ve Flavii Neapolské v Palestině. Jeho otec Priscus byl římským pohanem. Justin se přestěhoval do Efesu, kde se postupně se zabýval význačnými řeckými filosofickými směry (stoicismus, aristotelismus, pythagorismus a konečně platónismus, u kterého několik let setrval). Po setkání s neznámým starcem na břehu moře, který prostými argumenty podkopal Justinovo přesvědčení o správnosti platónismu a obrátil jej na víru, konvertoval Justin ke křesťanství; křest přijal mezi léty 130137). Poté se věnoval obraně a šíření křesťanské nauky mezi vzdělanými Řeky a Římany. Odešel do Říma, kde přednášel nauku, kterou považoval za pravou filosofii, a (zejména od roku 150) napsal několik filozofických spisů na obhajobu křesťanské nauky.

Dílo a myšlení[editovat | editovat zdroj]

Jeho dílo se skládá z převážně apologetických spisů:

  • Dialog s Židem Tryfónem - vypráví o jeho životě a obrácení ke křesťanství
  • První apologie
  • Druhá apologie

Apologie znamená obrana, zde konkrétně obrana víry; proto se církevní Otcové zejm. 2. století, kteří takové obrany psali, nazývají apologety. Jejich hlavním rysem je, že se snaží komunikovat s nekřesťanským světem argumenty akceptovatelnými i nekřesťany (tzn. nepřesvědčují pouze zjeveným Písmem, ale také filosofickými argumenty).

V Apologiích je vzácný úryvek, popisující starokřesťanskou eucharistickou bohoslužbu, kde je dobře patrná mimořádná úcta k posvěcenému chlebu, který se zde zřetelně odlišuje od chleba obyčejného.

Známá a zajímavá je Justinova úvaha nad logos spermatikos. Zjednodušeně ji můžeme reprodukovat následovně: Už ve starých filosofických systémech (platónismus, stoa) a náboženstvích (judaismus) můžeme již spatřit semínka (řec. spermata) Božího Slova. Ježíš Kristus však představuje vtělené Slovo (logos), a proto má křesťanství pravdu plnou, zatímco dřívější nauky mají z pravdy jen zlomky. Tato starobylá úvaha otevírá prostor pro mezináboženský dialog.

Jiná jeho slova dokladují z prvních apologet dokladují jeho stopu na hranici mezi světy křesťanů a pohanů:

Když říkáme, že on, Ježíš Kristus, náš učitel, byl zplozen bez pohlavního spojení, byl ukřižován a zemřel, a opět vstal, a vystoupil do nebe, nepředkládáme nic odlišného od toho, čemu věříte ohledně synů Jupitera.[1]

Justin jako jeden z prvních představitelů logos - teologie[editovat | editovat zdroj]

Pokud tvrdíme, že Justin je jeden z prvních představitelů logos - teologie, pak o tom svědčí tento výrok :

" Jeho Syn, který jediný může být nazýván Synem v pravém slova smyslu, Slovo, jež existuje spolu s ním a je zprozeno přede všemi tvory, když na počátku skrze něho stvořil vše a dal tomu řád, je nazýván Kristus proto, že je pomazaný kvůli tomu, že skrze něho uspořádl všechno."

Justin hovoří o "plození", což je metafora z novozákonního christologického titulu "Syn". Nauka o preexistenci Slova - Syna se inspiruje prologem Janova evangelia (srov. Jan 1,1 - 3), ale není s ním úplně totožná. Plození Syna je vázáno na Stvoření v tom smyslu, že Bůh - Otec nejprve způodil Syna jako předpoklad svého stvořitelského díla. Slovo však jednoznačně preexistuje vzhledem ke svému narození z Marie, a proto je označováno jako "Bůh". Vazba mezi plozením Slova a stvořením je v Justinově díle konstantou.

Justinova smrt[editovat | editovat zdroj]

Justin zemřel mučednickou smrtí za vlády Marca Aurelia. Byl udán filosofem Crescentiem za hlásání křesťanské nauky, zajat a předveden před římského prefekta Junia Rustica. Z výslechu jsou zachována akta, v nichž jsou uvedena Justinova slova:

Pokusil jsem se studovat všechny dostupné filosofie, což mne nakonec přesvědčilo, že jen jediné učení je pravé. To, které vyznávají křesťané, že Bůh je Stvořitel a Pán veškerého tvorstva, že Ježíš Kristus podle proroctví přišel na svět, aby spasil člověka a naučil ho celé pravdě.

S dalšími odsouzenými byl zbičován a potom sťat. Jeho ostatky jsou uloženy u sv. Vavřince za hradbami Říma. V 18. století byla část jeho ostatků přenesena do loretánské kaple ve františkánském klášteře v Hájku u Červeného Újezda.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. První apologie, úvod 11. oslovení
  2. Historie kláštera v Hájku

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • (slovensky) Sarka R., Justínova apologetika svedectva, Teologické texty 23 (2012), 3, 131-135.
  • Pospíšil, C.V. Jako v nebi, tak i na zemi: náčrt trinitární teologie. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. s. 250. 590 s. ISBN 978-80-87183-14-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]