Klášter Hájek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brána kláštera
Stará poutní cesta u předposlední kapličky, v polích asi kilometr východně od Hájku

Klášter Hájek (něm. Waldl, lat. Sacra silva) je františkánský klášter se zahradou a loretánskou kaplí, ležící osamoceně ve východní části katastru obce Červený Újezd, zhruba 17 km západně od Prahy. Do kláštera vede poutní cesta ze Strahova, podél níž se v blízkosti Hájku zachovala řada výklenkových kaplí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Název místa pochází od dodnes existujícího, v ohrazenou klášterní zahradu proměněného lesíka, který je skutečnou vzácnosti v okolní rovinaté zemědělské krajině. Tento lesík byl na tomto místě vysázen údajně roku 1589 na rozkaz rytíře Gottharda Floriána Žďárského ze Žďáru (1542-1604), majitele sousedního statku a zámku v Červeném Újezdě. Ohrazený lesík posléze sloužil po několik desetiletí rodině Žďárských a jejím hostům jako obora.

Dle pověsti (zaznamenané mj. i barokním historikem Janem Františkem Beckovským) se tento líbezný hájek stal záhy útočištěm ptactva, které ničilo úrodu v širokém kraji. To trvalo až do té doby, než horoucí modlitby místních obyvatel přivolaly velkou letní bouři, která zdejší opeřené škůdce nadobro pobila.

Základní kámen pro dnešní loretánskou kapli, jednu z nejstarších v Čechách, položil vnuk Gottharda Floriána Žďárského ze Žďáru - (tehdejší baron a od r. 1628 říšský hrabě) Florián Jetřich ze Žďáru (1598-1653), [1] pán na Kladně, Tachlovicích, Jenči, Újezdě a Žďáru. Stalo se tak dne 12. června 1623 jako výraz aristokratova vděku za narození vytouženého dědice a přízeň císaře Ferdinanda II. Stavba kaple trvala dva roky a 2. června 1625 kapli posvětil ke cti blahoslavené Panny Marie Loretánské pražský arcibiskup kardinál Harrach. Kaple se okamžitě stala populárním poutním místem a pomohla inspirovat vznik pražské Lorety. O několik let později však byla původní kaple stržena a bleskově byla nahrazena přesnější kopií podle italského vzoru.

Po více než třicet let pečoval o poutní místo zde usazený poustevník; až roku 1659 prvorozený zakladatelův syn a nástupce - hrabě František Adam Eusebius ze Žďáru (asi 1623-1670) založil při kapli klášter františkánů. V tom měl hrabě i své pokoje, kde se často zdržoval. Nákladná stavba byla ovšem dostavěna až několik let po jeho smrti (z výnosů statků rodu ze Žďáru) spřízněnou rodinou hrabat z Martinic.

Po roce 1720 byly podél poutní cesty z Prahy do Hájku vybudovány dvě desítky výklenkových kaplí, dodnes dílem zachovalých. Návštěvnost místa odhadovala ve stejné době arcibiskupská kancelář na 60 tisíc poutníků ročně.

Hájecký klášter fungoval až do roku 1950, kdy byl v rámci komunistické Akce K zrušen a do roku 1953 sloužil jako sběrný tábor pro církevní osoby. Navrácen svému původnímu účelu byl hájecký areál až v 90. letech a od té doby probíhá jeho pozvolná obnova. Ta je komplikována nedostatkem peněz, a též majetkovým oddělením přilehlého lesíka od vlastní budovy kláštera.

Klášter je veřejnosti přístupný na požádání (např. u správce) a při některých církevních svátcích.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Souřadnice: 50°4′10″ s. š., 14°11′9″ v. d.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FRIDRICH, Hynek. Vzestup barokního kavalíra. Posel z Budče. 2002, čís. 19, s. 40–53.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PŘIBYL, Vladimír. Sacra Silva, vulgo Hájek : Z dějin františkánského kláštera v Hájku u Unhošt. Posel z Budče. 1995, čís. 9, s. 3–4.  
  • In Karel BERÁNEK, Zdirad J. K. ČECH, Petr Alkantara František HOUŠKA a Miloš SLÁDEK. Františkánský klášter v Hájku v literatuře 17. a počátku 18. století. Unhošť : Římskokatolická farnost, 2000. Dostupné online. ISBN 80-238-6347-9.
  • WIRTH, Zdeněk. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese kladenském. Praha : Archaelogická komise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1907. Dostupné online.  
  • FRIDRICH, Hynek. Svaté obrázky na příkladu kláštera v Hájku. Posel z Budče. 24. září 2011, čís. 28, s. 23-31 plus příloha na (2.) vnitřní straně přední předsádky a na (4.) zadní straně předsádky.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]