Juraj Mesík
| MUDr. Juraj Mesík | |
|---|---|
| Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 1989 – 1990 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | bezpartijní (SZ, SZS) |
| Narození | 19. července 1962 (62 let) Zvolen  Československo |
| Choť | Oľga Pietruchová |
| Děti | Lukáš, Juraj, Richard |
| Alma mater | Univerzita Komenského |
| Profese | politik, publicista, ekolog a vysokoškolský učitel |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Juraj Mesík (* 19. července 1962 Zvolen[1]) je slovenský občanský a ekologický aktivista, bývalý československý politik Strany zelených (Strana zelených na Slovensku), po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Martině. V letech 1982-1986 byl předsedou základní organizace Slovenského svazu ochránců přírody a krajiny v Banské Bystrici. V roce 1986 spoluzakládal tábor Stromu života v Kláštorisku.[2]
K roku 1989 je profesně uváděn jako interní aspirant, bytem Banská Bystrica.[3] Již počátkem roku 1990 se podílel na založení slovenské organizace Strany zelených. Na jejím ustavujícím sjezdu 21. ledna 1990 konaném v Banské Bystrici se stal předsedou strany. V roce 1991 ho vystřídal Peter Sabo. V letech 1990-1991 byl zároveň místopředsedou celostátní Strany zelených. V letech 1990-1992 působil jako ředitel odboru sociálních souvislostí při Federálním výboru pro životní prostředí v Praze a coby poradce ministra.[4][2]
V prosinci 1989 nastoupil jako bezpartijní poslanec (respektive poslanec za Stranu zelených) v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci do slovenské části Sněmovny národů (volební obvod č. 107 - Banská Bystrica, Středoslovenský kraj). Ve federálním parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990.[5]
I později se veřejně angažoval. V letech 1993-2003 jako ředitel nadace Ekopolis - Environmental Partnership for Central Europe - Slovakia, pak člen její správní rady. Zároveň byl v letech 1994-1995 členem správní rady Institutu pro studie Východ-Západ v Praze. V letech 1995-1998 byl rovněž členem Grémia třetího sektoru a členem řídícího výboru kampaně SOS pro třetí sektor. Od roku 1998 působil v poradním výboru Iniciativy pro komunitní filantropii při nadaci Open Society Fund Bratislava. Od 1996 působí v Iniciativě evropské komunitní filantropie v Centru evropské nadace v Bruselu. V letech 1997-1998 byl členem rady Nadace pro děti Slovenska. V roce 1998 pracoval v řídícím výboru pro volební kampaň OK 98 a v roce 1999 byl členem petičního výboru pro zvolení Magdy Vášáryové slovenskou prezidentskou, v letech 2000-2001 zastával post člena petičního výboru Za skutečnou reformu veřejné správy.[2]
Působil i v slovenské místní politice. V komunálních volbách na Slovensku roku 1998 byl zvolen do městského zastupitelstva v Banské Bystrici. V roce 1994 byl zakládajícím členem správní rady komunitní nadace Zdravé mesto Banská Bystrica a později i jejím předsedou. Od roku 1997 byl členem Krajského grémia třetího sektoru Banskobystrického kraje. Od března 2003 pracoval na postu Community Foundation Senior Specialist v Světové bance ve Washingtonu, kde se zaměřoval na rozvoj komunitních nadací. Pak působil coby nezávislý expert Světové banky a publicista.[2]
Jeho manželkou je aktivistka za ženská práva Oľga Pietruchová. Má tři syny.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Juraj Mesík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Juraj Mesík [online]. silociary.sk [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (slovensky)[nedostupný zdroj]
- ↑ Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-14]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1390.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-06-14]. Dostupné online.
- ↑ Juraj Mesík [online]. mesik.wordpress.com [cit. 2012-06-14]. Dostupné online. (anglicky)
