Josef Weitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Josef Weitz
Narození 1890
Ruské impérium Volyň, Ruské impérium
Úmrtí 1972
Flag of Israel.svg, Izrael
Les Jatir v Izraeli vysázený z iniciativy J.Weitze

Josef Weitz (18901972) (hebrejsky: יוסף ויץ) byl sionistický předák a funkcionář židovských organizací v mandátní Palestině a ve státu Izrael. Je spojován zejména s osidlovací a zalesňovací politikou a v Izraeli bývá označován jako Av ha-Jaיarot (אב היערות, „Otec lesů“).

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1890 v regionu Volyně v západní části tehdejšího Ruského impéria. Roku 1908 se v rámci druhé alije přestěhoval do tehdejší turecké Palestiny. Nejprve se usadil v Rechovot. Zapojil se do levicové organizace ha-Po'el ha-ca'ir a stal se odborovým předákem sdružujícím židovské zemědělské dělníky. Pracoval tehdy na farmě Sedžera v Dolní Galileji a v jiných osadách.[1]

Sionistický předák[editovat | editovat zdroj]

Po první světové válce a vzniku britského mandátu Palestina začal působit jako funkcionář nejprve v Sionistické exekutivě, od 30. let 20. století v Židovském národním fondu, kde řídil jeho odbor pro půdu a zalesňování a byl tak hlavní postavou pozemkových transakcí, které v té době umožňovaly Židům získat od Arabů pozemky, na kterých se pak rozvíjely židovské osady. V této aktivitě pokračoval i po vzniku státu Izrael, kdy například dojednával i vznik Izraelské pozemkové správy (Israel Land Administration).[1]

V období po roce 1948 spoluurčoval politiku židovského státu vůči arabským utečencům, kteří během první arabsko-izraelské války v roce 1948 opustili svá sídla v hranicích nyní kontrolovaných Izraelem. Ještě před koncem války apeloval na premiéra Davida Ben Guriona, aby v jednáních o příměří a mírovém urovnání nepřipustil jakýkoliv návrat běženců.[2] Zároveň navrhl plán na řízenou emigraci zbylých křesťanských Arabů z Izraele do Argentiny, kam se sám vydal na inspekční cestu.[3] V kruzích kritických k Izraeli a k sionismu bývá proto Weitz označován za duchovního otce etnických čistek. V této souvislosti se připomíná jeho citát z března 1941:„Celková evakuace obyvatel z této země a její předání židovskému národu je tou správnou odpovědí.“[4]

V 60. letech 20. století se podílel na plánování výstavby židovských sídel v Galileji jakým bylo město Karmiel[5] nebo síť nových vesnic při libanonských hranicích (Operace Sof Sof).

Ve své funkci zodpovídal i za velké meliorační projekty jako vysušení Chulského jezera nebo výsadba lesů.[6] V roce 1966 na jeho naléhání začala výsadba lesu Jatir, který byl situován na pomezí Hebronských hor a pouště Negev. Projekt zalesnění pouštní krajiny byl tehdy provázen pochybami. Po půlstoletí ale vědci prokázali, že jatirský les výrazně změnil klima a kvalitu ovzduší v tomto regionu.[7]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Josef Weitz měl s manželkou Ruchamou tři syny: Ra'anana, Jechiama a Šarona. Jechiam byl v roce 1946 zabit při bojovém nasazení v elitních židovských jednotkách Palmach. Byl pak po něm pojmenován kibuc Jechi'am zřízený téhož roku v Galileji. Šaron Weitz následoval profesně svého otce a podílel se také na plánování zalesňovacích prací.

Jméno Josefa Weitze nese od roku 1975 Oblastní rada Ma'ale Josef v severním Izraeli.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b וייץ [online]. bet-alon.co.il, [cit. 2010-03-13]. Dostupné online. (hebrejsky) 
  2. SEGEV, Tom. 1949 The First Israelis. New York : An Owl Book, 1998. Dále jen: The First Israelis. ISBN 0-8050-5896-6. S. 29-31. (anglicky) 
  3. The First Israelis. s. 63
  4. This land was theirs: Hannah Mermelstein, The Electronic Intifada, 24 April 2008 [online]. Electronic Intifada, [cit. 2010-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. NAOR, Mordecai. The 20th Century in Eretz Israel. Kolín n.Rýnem : Könemann, 1998. ISBN 3-89508-595-2. S. 362. (anglicky) 
  6. Zafrir Rinat:A hazardous substance, Zionism [online]. Haaretz, [cit. 2010-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. GLOBAL WARMING: ISRAELI RESEARCH HAS WORLDWIDE IMPLICATIONS [online]. The Jerusalem Post, [cit. 2010-03-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. היסטוריה [online]. מועצה אזורית מעלה יוסף, [cit. 2010-03-09]. Dostupné online. (hebrejsky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]