Josef Místecký

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Místecký
Narození6. července 1891
Poličná, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. března 1957 (ve věku 65 let)
Poličná, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ZeměČeskoslovensko
VzděláníOdborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí; Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze; AVU
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze; AVU
Povoláníurbanista, architekt, pedagog, malíř, návrhář nábytku a koberců
Domovské městoValašské Meziříčí
OceněníCena Grand Prix za návrh ložnice z citronového dřeva na světové výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925
ChoťHedvika Místecká[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Památník obětem druhé světové války na vrchu Helštýn, Valašské Meziříčí[2][3]

Josef Místecký (6. července 1891,[4] Poličná u Valašské ho Meziříčí – 6. března 1957, Poličná u Valašské ho Meziříčí)[2] byl český architekt,[4] urbanista, pedagog,[4] malíř, návrhář nábytku a koberců.[4]

Stručná charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Josef Místecký je počítán k nejvýznamnějším prvorepublikovým architektům, kteří měli vliv na formování moderní architektury ve Vlašském Meziříčí.[5] Tím druhým (neméně významným) pak byl architekt Bohumír Kupka (1900–1942).[5][pozn. 1] Na konci 30. let 20. století pracoval Josef Místecký na regulačním plánu města,[5] ve Valašském Meziříčí realizoval v letech 1926 až 1927[1] svoji vlastní vilu,[5][pozn. 2] druhou funkcionalistickou stavbu (rodinný dům určený rovněž pro sebe a svoji manželku Hedviku) realizoval v roce 1936[6] nedaleko Vlašského Meziříčí v obci Poličná[5][pozn. 3]

Ve Valašském Meziříčí navrhl řadu interiérů a rodinných domů.[2] Pomník obětem druhé světové války na kopci Helštýn ve Valašském Meziříčí je společným dílem architektů Jaroslava Hlaváče (1909–1984) a Josefa Místeckého z roku 1947.[2][3] Místecký také zpracovával návrhy koberců.[2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Studia[editovat | editovat zdroj]

Josef Místecký se narodil 6. července 1891 v obci Poličná u Valašské ho Meziříčí.[2] Po absolvování nižšího gymnázia[7] studoval od roku 1908 na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí[1][2] a v letech 1911 až 1912 zde absolvoval mistrovskou truhlářskou školu (pod vedením architekta, kreslíře a grafika Emanuela Pelanta (1871–????), žáka architekta, urbanisty, návrháře nábytku a malíře Jana Kotěry).[1] Po odchodu do Prahy absolvoval Místecký praxi v kanceláři českého architekta Antonína Pfeiffera.[1][pozn. 4] Vysokoškolská studia zahájil Místecký na vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u původem slovinského architekta a urbanisty profesora Josipa Plečnika.[2][1] (1915 až 1918)[8] Na pražské AVU pokračoval (po první světové válce) ve studiu u českého architekta, urbanisty a teoretika architektury profesora Jana Kotěry.[2] (1918 až 1921)[8] Pracoval v ateliérech architektů Františka Vahaly[pozn. 5] a Ladislava Machoně.[2][pozn. 6] AVU dokončil Místecký v roce 1921.[1] V Praze se Josef Místecký seznámil se svojí manželkou Hedvikou.[1]

Ve Valašském Meziříčí[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Valašského Meziříčí nastoupil v roce 1921 jako odborný učitel (profesor) na Odborné škole pro zpracování dřeva.[2][1] A právě pro expozici této školy na světové výstavě dekorativního umění v Paříži v roce 1925 navrhl ložnici z citronového dřeva, která byla odměněna cenou Grand Prix.[2][1] Na této odborné škole studovalo pod jeho vedením několik významných osobností:[2]

Některé stavby[editovat | editovat zdroj]

  • První stavbou byl nenáročný dům Antonína Baslera (Fügnerova 492/2, park Botanika, GPS souřadnice: 49.4688981N, 17.9644083E). Stavebníkem se stal Alois Sedlář a dům byl proveden podle Místeckého návrhu z března roku 1923.[7] Dům v průběhu let prošel několika stavebními úpravami, jenž změnily nejen jeho tradiční stavební půdorys, ale i vary a rozmístění oken a cihelný dekor.[7]
  • V dubnu 1924 dokončil Místecký návrh domu s provozovnou pro malíře pokojů Josefa Hofmana (Sokolská 540/18, GPS souřadnice: 49.4711681N, 17.9676075E). V přízemí architekt vytvořil zázemí pro majitelovu živnost a v patře pak jeho byt.[7] Zábradlí balkónu bylo obohaceno o sochu malého chlapce od Miloše Bublíka (1889–1961). Později doznal dům změn ve vnitřním půdorysu a také přibyla přístavba dalšího skladiště.[7]
  • V červenci 1924 navrhl Místecký pro svého kolegu z dřevařské školy Oldřicha Zemana jednoduchý přízemní dům na půdorysu ve tvaru písmene T (Králova ulice 512/50, GPS souřadnice: 49.4649397N, 17.9704761E). Stavbu provedl Jan Demel a reliéfy byly dílem Miloše Bublíka.[7]
  • V roce 1925 získal Místecký za návrh ložnice z citronového dřeva (zhotovenou žáky dřevařské školy) na výstavě v Paříži cenu Grand Prix.[7] V témže roce (1925) obdržel zakázku na návrh pomníku prezidenta Masaryka v blízkosti evangelického kostela v Botanice.[7] Poprsí T. G. Masaryka zhotovil z carrarského mramoru František Hlavica (1885–1952); sedícího lva vytvořil Miloš Bublík.[7] Pomník byl v průběhu let několikrát zrušen a opět obnoven, za totality byla na čas Masarykova busta nahrazena bustou Františka Palackého od Ambrože Špetíka (1921–2005).[7][pozn. 9]
  • Plány na velkorysý dům s obchodem pro Apolonii Blahutovou (Sokolská 563/16, GPS souřadnice: 49.4712472N, 17.9680928E) dokončil Místecký v květnu 1926.[7] Stavbu domu realizoval Václav Brda.[7] V roce 1970 majitelé dům rozdělili na dva objekty a jeho fasáda přišla o původní svoji dekorativnost.[7]
  • Období první poloviny 20. let 20. století završil Josef Místecký v roce 1926 stavbou vlastní vily (Králova 592/63, GPS souřadnice: 49.4643689N, 17.9710278E) ve Valašském Meziříčí.[7]

Vila ve Valašském Meziříčí[editovat | editovat zdroj]

Ve 20. letech 20. století se architekt Josef Místecký se svojí chotí Hedvikou rozhodli pro návrh a stavbu rodinného domu obklopeného přírodou.[1] Jako lokalitu zvolili jižní okraj Valašského Meziříčí k západu orientovanou svažitou parcelu pod vrchem Stínadla.[1] Výsledkem byla vila obdélníkovitého půdorysu s jehlancovitou střechou pokrytou pálenými taškami.[1] Hlavní vchod do domu je orientován do ulice a je kryt loubím s plochou střechou.[1] Loubí zakrývá také přístup na půlkruhový terasovitý rondel.[1] Rodinný dům prosvětlují rozměrná dělená okna sestavená do pásových kompozic s rytmizovanou kompozicí, která opticky odlehčují celý poněkud masivním dojmem působící objekt.[1] Interiér domu je navržen kolem průchodní místnosti s neobvyklým dřevěným dvojramenným schodištěm.[1] Tato vila (realizovaná v letech 1926 až 1927) naplnila původní myšlenku manželů Místeckých (bydlení městského člověka v těsnějším kontaktu s přírodou) ale jen částečně.[1] Její dovršení Josef Místecký uskutečnil až v polovině 30. let 20. století, kdy pro sebe a svoji choť navrhl a postavil nový rodinný dům v Poličné.[1]

Vila v Poličné[editovat | editovat zdroj]

Snad těsnější sepětí s přírodou či nějaké rodinné důvody důvody vedly architekta Josefa Místeckého k prodeji svého domu ve Valašském Meziříčí a k odhodlání navrhnout a realizovat ve 30. letech 20. století výstavbu nové funkcionalistické vily ve své rodné Poličné.[6] Funkcionalistické pojetí Místeckého návrhu (první varianta projektu jeho vily v Poličné je z jara roku 1936) bylo tou dobou ovlivněno i jeho kontakty s předními českými architekty, mimo jiné s českým sochařem a funkcionalistickým architektem Františkem Lýdiem Gahurou (1891–1958) ze Zlína.[6][pozn. 10] Obecní rada schválila Místeckého stavební plány 17. května 1936, ale i po tomto datu provedl architekt v projektu nějaké úpravy.[6] Realizace stavby byla svěřena staviteli z Valašského Meziříčí, kterým byl Alois Sedlář.[6] Cena všech provedených prací (včetně ceny pozemku) se vyšplhala na částku 107.361,- Kč, z čehož si stavební práce vyžádaly 54.925,- Kč (ceny z února roku 1937).[6][pozn. 11]

Zděná několikapodlažní stavba doplněná železobetonovými stropy a nosnými pilíři s kruhovým průřezem má prostý tvar kvádru, který je v přízemí z jižní strany „prolomen“ do domu zapuštěným vstupním prostorem.[6] S tím koresponduje i poslední podlaží objektu, které je z jižní strany (nad vchodem) „odlehčeno“ ustoupením za částečně zastřešenou terasu (podepřenou centrálním sloupem). Jižní stěna v prvním patře nad vchodem vily je opatřena symetricky umístěným pásovým oknem směřujícím do zahrady. Protilehlá obvodová stěna domu (severní) je bez oken, pomineme-li jen trojici nad sebou v patrech umístěných malých úzkých obdélníkovitých okének. Přes celou výšku domu mírně vystupuje z této obvodové stěny vily šachta, která je nad plochou střechou domu zakončena nevysokým komínem. Obě zdánlivě fádní a jednolitě působící boční stěny objektu jsou v nadzemním podlaží (podlažích) vybaveny různě dlouhými nesymetricky umístěnými pásovými okny.

Vnitřnímu členění vily dominuje dvoupodlažní hala (prosvětlená pásovým oknem do zahrady) v patře.[6] Ta je přístupná ze schodiště, které vede z verandy.[6] Součástí haly je ve druhém patře se nacházející galerie s pracovním koutem s knihovnou a s kajutovou ložnicí.[6] Do nejvyššího patra vily situoval architekt Josef Místecký ateliér.[6] Ten je dostupný po relativně úzkém schodišti vedoucím po straně z galerie.[6] Ateliér je prosvětlen jediným širokým pásovým oknem vedoucím přes celou šíři jeho jižní stěny. Okno je částečně kryto po celé délce střešním přesahem a umožňuje spojení ateliéru se střešní terasou.[6]

Během druhé světové války v období Protektorátu Čechy a Morava se Místeckého vila v Poličné (se zahradou obklopenou lesem) stala i úkrytem pro některé osoby pronásledované gestapem.[6][pozn. 12][pozn. 13] Rodinný dům architekta Josefa Misteckoho v Poličné byl navržen k prohlášení za nemovitou kulturní památku.[6]


Závěr[editovat | editovat zdroj]

Architekt Josef Místecký zemřel 6. března 1957 v obci Poličná u Valašského Meziříčí.[2] Pohřben byl na zdejším městském hřbitově.[11]

Kolektivní výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1923/1924 – II. výstava uměleckého průmyslu československého, Uměleckoprůmyslové museum, Praha[12]
  • 1925 – Exposition internationale des arts décoratifs et industriels modernes, Espace Eiffel Branly, Paříž (Paris)[12]
  • 1925 – Výstava Zemské gobelínové a kobercové školy ve Valašském Meziříčí, Topičův salon (1918-1936), Praha[12]
  • 1928 – Akademie výtvarných umění v Praze - Výstava soudobé kultury československé v Brně 1928, Brněnské výstaviště, Brno (Brno-město)[12]
  • 1939 – Gobeliny a koberce zemského gobelinového a kobercového ústavu ve Valašském Meziříčí, Topičův salon (1937-1949), Praha[12]
  • 2004 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, České muzeum výtvarných umění, Praha[12]
  • 2004 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb (Cheb)[12]
  • 2004 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, Galerie výtvarného umění, Hodonín (Hodonín)[12]
  • 2005 – Folklorismy v českém výtvarném umění XX. století, Muzeum Jana Amose Komenského, Uherský Brod (Uherské Hradiště)[12]
  • 2006 – Vítkovice Industria Art, Galerie Stará radnice, Brno (Brno-město)
  • 2006 – Vítkovice Industria Art, Galerie Mansarda, Praha[12]
  • 2007 – Ostrava ve výtvarném umění, Ostrava (Ostrava-město), Ostrava (Ostrava-město)[12]

Josef Místecký v publikacích[editovat | editovat zdroj]

V knihách[editovat | editovat zdroj]

  • 2004: Koliba, Slezská univerzita, Opava[13]
  • 2008: Slavné vily Zlínského kraje, FOIBOS a.s., umělecká agentura, Praha[13]
  • 2013: Národní styl: Kultura a politika, Vysoká škola uměleckoprůmyslová (od 1945), Praha[13]
  • 2016: Design v českých zemích 1900-2000, Uměleckoprůmyslové museum, Praha[13]

V encyklopediích a slovnících[editovat | editovat zdroj]

  • 1936: Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic), Českolipská knih a kamenotiskárna, Česká Lípa[13]
  • 2002: Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950-2002 (VIII. Man - Miž), Výtvarné centrum Chagall, Ostrava (Ostrava-město)[13]
  • 2006: Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), Academia, nakladatelství Akademie věd České republiky, Praha[13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Oba dva byli profesory na Odborné škole pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí.[5]
  2. ↑ Místeckého první vila se nachází na adrese: Králova 592/63, 757 01 Valašské Meziříčí;[1] GPS souřadnice: 49.4643858N, 17.9710497E.
  3. ↑ Druhá Místeckého vila se nachází na adrese: Poličná číslo popisné 150, 757 01 Poličná;[6] GPS souřadnice: 49.4569058N, 17.9416961E).
  4. ↑ Architekt Pfeiffer je spolu s českým architektem a stavitelem Matějem Blechou autorem projektu paláce Koruna na pražském Václavském náměstí.[1]
  5. ↑ František Vahala byl československý architekt a výtvarník
  6. ↑ Ladislav Machoň byl český architekt, představitel art deco a funkcionalistické architektury.
  7. ↑ Historikové architektury tyto osobnosti popisují jako „fenomén české architektury 20. století“ a označují je jako tzv. „okruh valašských architektů“.[6]
  8. ↑ S Valašským Meziříčím a jeho nejbližším okolím je spjata celá řada významných architektů a to například: Josef Místecký, Václav Hilský, Richard Podzemný, Antonín Tenzer, Zdeněk Plesník, Ladislav Vrátník nebo architekt a urbanista Vladimír Kalivoda (1927–2005)[9]
  9. ↑ Ambrož Špetík (* 10. prosince 1921, Bystřice pod Hostýnem – 31. ledna 2005, Valašské meziříčí) – sochař a autor keramických mozaik
  10. ↑ Josef Místecký se zapojil i do architektonické soutěže, jejímž cílem bylo nalézt ideální podobu tzv. minimálního rodinného domu.[6]
  11. ↑ Malý osobní automobil Tatra 57 (s přezdívkou Hadimrška) vyráběný kopřivnickou firmou Tatra v letech 1931 až 1948 šlo pořídit v roce 1937 za částku 25 až 30 tisíc Kč.[6] Nejúspěšnější předválečný model osobních automobilů značky Škoda – Škoda Popular stál v roce 1937 dokonce necelých 20 tisíc Kč.[6]
  12. ↑ Architekt Antonín Tenzer se v Praze společně se svým spolužákem z Valašského Meziříčí Rudolfem Jasenským zapojil do odbojové organizace KSČ.[7] V této ilegální organizaci působil Antonín Tenzer jako spojka mezi Prahou a Valašskem.[7] Jeho úkolem bylo převážet mapy se zakreslenými strategickými body.[7] Ke konci druhé světové války byl ale jeho pražský byt sledován gestapem.[7] Tenzer se ve vile svého učitele Josefa Místeckého v Poličené několik týdnů skrýval před gestapem.[7] Poté, co se Tenzer začlenil do odbojové organizace Michala Malíka, účastnil se (4. listopadu 1944) společně s partyzány brigády Jana Žižky přepadení a odzbrojení protektorátní policie.[7] Druhou světovou válku Tenzer přežil (zemřel až v roce 2002), ale jeho spolužák Rudolf Jasenský byl (za svou účast v protifašistickém odboji) popraven 2. května 1945 v Terezíně.[7]
  13. ↑ Rudolf Jasenský (* 19. prosince 1905, Fryšták-Dolní Ves – 2. května 1945, Terezín): byl žákem architekta Pavla Janáka (1882–1956). Jasenský patřil k protagonistům pozdního funkcionalismu a spolupracoval s architektem a urbanistou Václavem Hilským (1909-2001). Jasenský byl posledním popraveným v Terezíně na začátku května 1945.[10]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u MS. Vlastní dům Josefa Místeckého (Králova 63/592, Valašské Meziříčí) [online]. Web Slavné vily [cit. 2021-01-13]. Stavebník: Josef Místecký; Architekt: Josef Místecký; Realizace: 1926 až 1927. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Josef Místecký (* 06.07.1891 Valašské Meziříčí – † 06.03.1957 Valašské Meziříčí) architekt [online]. Osobnosti Valašska [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b BENEŠ, Josef. Pomník obětem druhé války na Helštýně čeká oprava [online]. Valašský deník, 2019-02-08 [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c d Josef Místecký (* 06.07.1891, zemřel 1957): Architekt, návrhář nábytku a koberců, pedagog. [online]. Databáze autorit Národní knihovna ČR [cit. 2021-01-13]. Identifikační číslo: ola200207851. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f Mezinárodní den architektury ve Valašském Meziříčí [online]. Valašský deník, 2012-09-25 [cit. 2021-01-13]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t MS. Vlastní rodinný dům Josefa Místeckého (Poličná 150, Valašské Meziříčí) [online]. Web Slavné vily cz [cit. 2021-01-13]. Stavebník: Josef Místecký; Architekt: Josef Místecký; Realizace: 1936 - 1936. Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u KOUKALOVÁ (FLEKAČOVÁ), Martina. Architektura a urbanismus Valašského Meziříčí ve dvacátém století. Olomouc, 2011 [cit. 2021-01-17]. 174 s. magisterská. Univerzita Palackého v Olomouci; Filozofická fakulta; Katedra dějin umění; Obor: Dějiny výtvarných umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online.
  8. ↑ a b Josef Místecký (* 6. 7. 1891, Valašské Meziříčí (Vsetín) – † 6. 3. 1957, Valašské Meziříčí (Vsetín)) - studia [online]. Web: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ BERANOVÁ, Adéla. Architektonická dvojvýstava otevřela rok 2019 v Muzejním a galerijním centru ve Valašském Meziříčí [online]. Web Novinky cz, 2019-01-31 [cit. 2021-01-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ JASENSKÝ Rudolf [online]. Web: Arch pavouk cz [cit. 2021-05-20]. Dostupné online. 
  11. ↑ SVAHILEC, Anatol. Čeština: Přehled čestných hrobů, Městský hřbitov ve Valašském Meziříčí. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  12. ↑ a b c d e f g h i j k Josef Místecký (* 6. 7. 1891, Valašské Meziříčí (Vsetín) – † 6. 3. 1957, Valašské Meziříčí (Vsetín)) - kolektivní výstavy [online]. Web: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c d e f g Josef Místecký (* 6. 7. 1891, Valašské Meziříčí (Vsetín) – † 6. 3. 1957, Valašské Meziříčí (Vsetín)) - v knihách, encyklopediích a slovnících [online]. Web: Archiv výtvarného umění [cit. 2021-05-19]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2000, strana 106
  • Okres Vsetín: Rožnovsko, Valašskomeziříčsko, Vsetínsko.; 1. vydání; Valašské Meziříčí: Hvězdárna; Vsetín: Okresní úřad; Brno: Muzejní a vlastivědná společnost, 2002, strana 623
  • Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě: Ju-Na. Valašské Meziříčí: Valašské Athény, 2010, strana 98
  • VALOUŠKOVÁ, Kamila a Ivana MARTIŠKOVÁ. Architekt Josef Místecký. Valašsko: vlastivědná revue. 2013/2, číslo 31 (prosinec), strany 38 až 42.
  • ŠŤASTNÁ, Marie. Žáci Státní odborné školy pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí. Architekti Josef Místecký a Bohumír Kupka. Ostrava, 2003. bakalářská. Katedra české literatury, literární vědy a dějin umění Filozofická fakulata Ostravské unuverzity (FF OU). .

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Josef Místecký
  • Josef Místecký v informačním systému abART
  • KOUKALOVÁ (FLEKAČOVÁ), Martina. Architektura a urbanismus Valašského Meziříčí ve dvacátém století. Olomouc, 2011 [cit. 2021-01-17]. 174 s. magisterská. Univerzita Palackého v Olomouci; Filozofická fakulta; Katedra dějin umění; Obor: Dějiny výtvarných umění. Vedoucí práce Prof. PhDr. Rostislav Švácha, CSc.. Ke stažení ve formátu *.PDF. Dostupné online.
  • HELEŠICOVÁ, Zuzana. Vlastní vila Josefa Místeckého ve Valašském Meziříčí. Brno, 2009 [cit. 2021-05-20]. 42 s. bakalářská. Filozofická fakulta; Seminář dějin umění, Dějiny umění; Filozofická fakulta Masarykovy univerzity (FF MU). Vedoucí práce Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.. Dostupné online.
  • KOUKALOVÁ (FLEKÁČOVÁ), Martina. „Architekti–Valaši“ Státní odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí a přínos jejích učitelů a absolventů k moderní architektuře města; IN: Martina Flekáčová Koukalová: Východní Morava: Dějiny - Lidé - Krajina . Brno: Moravský zemský archiv v Brně prostřednictvím Státního okresního archivu Kroměříž, Státního okresního archivu Uherské Hradiště, Státního okresního archivu Vsetín a Státního okresního archivu Zlín, 2013; ročník 3. 16 s. Dostupné online. Kapitola 53 / Martina Flekáčová Koukalová: „Architekti–Valaši“ Státní odborná škola pro zpracování dřeva ve Valašském Meziříčí, s. 53 až 75. Ke stažení ve formátu *.pdf. 
  • Portrét Josefa Místeckého od akademického sochaře a malíře Miloše Bublíka (1889–1961) z roku 1925, Valašsko: vlastivědná revue. 2013, číslo 31, strana 38.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Místecký&oldid=22884709“