Josef Kohoutek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
brig. gen. Josef Kohoutek
Narození3. února 1896
Hodějice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. srpna 1942
Věznice Plötzensee
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven gilotinou
Národnostčeská
Alma materVysoká škola válečná
Povolánívoják
Nábož. vyznáníŘímskokatolická církev
ChoťMilada Kohoutková
RodičeCyril Kohoutek, Marie Čeňková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Brig. gen. Josef Kohoutek (3. února 1896 Hodějice19. srpna 1942 Věznice Plötzensee) byl československý legionář, důstojník a odbojář z období druhé světové války popravený nacisty.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a první světová válka[editovat | editovat zdroj]

Josef Kohoutek se narodil 3. února 1896 v Hodějicích na Vyškovsku v rodině rolníka Cyrila Kohoutka a Marie rozené Čeňkové. Mezi lety 1907 a 1915 studoval na českém vyšším gymnáziu v Brně, kde i maturoval. Po vypuknutí první světové války byl ještě v roce 1915 povolán do c. a k. armády, kde nejprve absolvoval školu pro důstojníky pěchoty v záloze a poté bojoval na italské frontě. Dosáhl hodnosti poručíka. V září 1917 přešel do zajetí a okamžitě byl zařazen do italské armády. Spolupodílel se na vzniku výzvědných oddílů Československých legií v nichž působil až do konce války. V legiích dosáhl hodnosti rotmistra.

Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Československa pokračoval v armádní službě. Zúčastnil se v roce 1919 bojů s Maďary, mezi lety 1923 a 1925 studoval na Vysoké škole válečné. Po jejím dokončení působil v Banské Bystrici, od srpna 1926 pak u Hlavního štábu v Praze (kromě roční velitelské praxe 1932/1933 v Trenčíně). Kariérně i hodnostně stoupal a stal se jednou z klíčových postav rozvoje československé armády. Dosáhl hodnosti plukovníka generálního štábu. V období Mnichovské dohody zastával post podnáčelníka pro organizaci Hlavního velitelství čs. armády v Račicích u Vyškova.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po německé okupaci v březnu 1939 pracoval po likvidaci armády od srpna téhož roku na Nejvyšším úřadě cenovém v Praze. Vstoupil do řad Obrany národa, kde zastával post náčelníka štábu zemského velitelství Čechy, poté jeho velitele. Angažoval se v odchodech vojáků do zahraničí, zpravodajské činnosti, shromažďování výzbroje a v přípravě sabotáží. Za svou činnost byl zatčen gestapem 6. února 1940. Vyslýchán a vězněn byl v Petschkově paláci, na Pankráci, Gollnowě a berlínské věznici Alt-Moabit. Odsouzen Lidovým soudním dvorem za přípravu k velezradě byl 20. listopadu 1941 a 19. srpna 1942 popraven gilotinou v další berlínské věznici Plötzensee.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Manželka Josefa Kohoutka Milada byla po roce 1948 čtyři roky vězněna za údajnou protistátní činnost.

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

Josef Kohoutek se ve velké míře věnoval i publikační činnosti. Mj. byl společně s Miloslavem Hladíkem a Václavem Kropáčkem autorem publikace z roku 1933 Vojsko v republice Československé.[1]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Posmrtná ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vojenské osobnosti československého odboje 1939-1945.. Praha: Ministerstvo obrany ČR - AVIS, 2005. 350 s. Dostupné online. ISBN 80-7278-233-9. S. 137–138. 

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]