Jana Míčková
| Akademická malířka Jana Míčková | |
|---|---|
 Jana Míčková | |
| Rodné jméno | Krahulíková |
| Narození | 10. října 1940 Praha  Protektorát Čechy a Morava |
| Úmrtí | 13. března 2020 (ve věku 79 let) Praha  Česko |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | akademická malířka ilustrátorka grafička restaurátorka sklářská výtvarnice |
| Aktivní roky | 1965–2017 |
| Manžel(ka) | Vladimír Gabriel Míčko |
| Příbuzní | Miroslav Míčko (tchán) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jana Míčková (10. října 1940 Praha - 13. března 2020 Praha) byla česká akademická malířka, ilustrátorka, grafička, restaurátorka[1] a sklářská výtvarnice.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Její otec byl Josef Krahulík, voják z povolání, hrdina pražských barikád 1945 a amatérský malíř. Její matkou byla Marie rozená Svobodová. Po většinu života žila v malé vile na vrchu Bohdalci v pražských Vršovicích.
Po základním vzdělání na francouzském lyceu absolvovala v letech 1955–1959 střední výtvarnou školu v Praze. V letech 1959–1965 studovala na Akademii výtvarných umění figurální a monumentální malbu pod vedením Vojtěcha Tittelbacha a následně pod vedením Vladimíra Sychry, jehož ateliér později převzal Arnošt Paderlík. Studium završila na Academia des Beaux Art v Paříži 1970.
Účastnila se mnoha výstav tuzemských skupinových i individuálních. V zahraničí měla výstavy v Paříži, Ciudad de México, Káhiře (1966–1970). Po roce 1970 se nenechala upoutat do stálého zaměstnání, žila jako umělec na volné noze, dále vystavovala a účastnila se soutěží a výběrových řízení. Poslední její výstava proběhla v Bechyni v roce 2017.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Její dílo má široký záběr, od kresby a ilustrací, přes malbu pastelem i olejem po design skla. Zpočátku se věnovala olejomalbě. Velký vliv na ní měl tchán Miroslav Míčko, známý teoretik výtvarného umění. Jejím manželem byl Vladimír Gabriel Míčko, též akademický malíř, se kterým nacházeli inspiraci převážně v přírodě jižních Čech. Později šla vlastní cestou a věnovala se více abstrakci, převažovala tvorba suchým pastelem, ale i kresba, koláže a další techniky. Z konce 60. a 70 let pocházejí její vrcholná díla, například série obrazů Motýli, oceněnou na výstavě v Paříži. Také ilustrovala několik knih, například básně Vladimíra Holana, nebo knihy pro děti.
Malba se prolínala s návrhy vitráží, svítidel a dalších skleněných artefaktů, např. vitráže v Revmatologickém ústavu v Praze Na Slupi nebo pro Kongresový palác v Praze. Spolupracovala zejména se sklárnou v Novém Boru. Celý život se věnovala i restaurátorské činnosti, hlavně restaurování nástěnných maleb a skla, například restaurované okno v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha navržené Alfonsem Muchou.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ PETRÁKOVÁ, Slávka. Ježíše v Lázu vzkřísila místní chalupářka. Strakonický deník [online]. 2007-11-01 [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jana Míčková na Wikimedia Commons - Jana Míčková - Vitráž II. Web umenia [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
- Mám tě na mušce. Špejchar - Želeč, Muzeum a obrazárna [online]. [cit. 2020-11-29]. Dostupné online.
- Informační stránka o Janě Míčkové https://www.janamickova.cz/
