Jan Kvíčala

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o klasickém filologovi a pedagogovi. Další významy jsou uvedeny v článku Jan Kvíčala (rozcestník).
Jan Kvíčala
Jan Kvíčala (1880)

Jan Kvíčala (1880)
Ve funkci:
1881 – 1895
Ve funkci:
1880 – 1883
Narození 6. května 1834
Mnichovo Hradiště
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. června 1908
Potštejn
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Politický subjekt Národní (staročeská) strana
Vzdělání Karlo-Ferdin. univ.

Jan Kvíčala (6. května 1834 Mnichovo Hradiště – 10. června 1908 Potštejn) byl český klasický filolog, pedagog a politik.

Obsah

Biografie[editovat]

Filologii a srovnávací jazykovědu studoval v letech 1852–1855 na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě u Georga Curtia a Ludwiga Langa, získal zde titul doktora filozofie a roku 1855 nastoupil jako suplent na německojazyčné gymnázium na Malé Straně v Praze. V letech 1856–1857 si prohloubil znalosti na bonnské univerzitě, kde působil jako stipendista. Následně krátce vyučoval na gymnáziu v Litoměřicích. V roce 1859 se habilitoval na pražské univerzitě (již od roku 1858 na ni nastoupil coby vedoucí filozofického prosemináře na filozofické fakultě) a o dva roky později zde byl jmenován profesorem. Od roku 1861 kromě pravidelného vyučování v němčině zahájil i výuku v českém jazyce. V roce 1862 založil českou edici Bibliotéka řeckých a římských klasiků, v jejímž rámci publikoval četné klasické texty.[1]

Byl aktivní i v politice. V období let 1881–1895 zasedal za staročechy na Českém zemském sněmu.[2] V letech 1883–1896 byl rovněž členem zemské školské rady.[1] 30. listopadu 1880 složil slib poslance Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval městskou kurii, obvod Litomyšl, Polička, Lanškroun atd. Rezignaci na mandát v Říšské radě oznámil na schůzi 4. prosince 1883.[3][1][4]

Coby říšský a zemský poslanec se na počátku 80. let 19. století zasadil o rozdělení pražské univerzity na českou a německou, na české části se pak výrazně angažoval jak pedagogicky (první profesor klasické filologie), tak organizačně (obsazování českými odborníky, roku 1877 zvolen za děkana).[1]Historik Otto Urban ho řadí mezi první (nebo spíše nultou) generaci českých univerzitních elit. V 80. letech neskrýval své částečné pochyby ohledně pravosti tzv. Rukopisů.[5]

Vědecky se zabýval řeckou a římskou literaturou. Přeložil Sallustia a Hérodota, napsal kritické studie k Platónovi, Homérovi, Hésiodovi, Sofoklovi i Vergilovi a k řecké, latinské a české syntaxi. Roku 1873 založil časopis Listy filologické a paedagogické, přičemž v čele jeho redakční rady setrval až do roku 1886. Od roku 1895 vydával časopis České museum filologické.[1]

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. ↑ a b c d e Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 4. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Kvičala, Jan (1834-1908), Altphilologe, s. 385. (německy) 
  2. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha : Svoboda, 1982. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. S. 391, 679. (česky) 
  3. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  4. ↑ Česká společnost 1848-1918. 679
  5. ↑ Česká společnost 1848-1918. 380-381

Literatura[editovat]

Nuvola apps bookcase.svg
Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Jan Kvíčala
  • Martin Sicherl: Die Klassische Philologie an der Prager deutschen Universität 1849–1945. In: Eikasmós, Band 14, 2003, S. 393–419, hier S. 397–398.
  • TREPEŠ, Matěj. „Prosím, co znamená ‚Garrigue‘?“ (T. G. Masaryk, Jan Kvíčala a český politický život 80.-90. let 19. století.). Časopis Národního muzea. 2010, roč. 179, čís. 3–4, s. 36–72. ISSN 1214-0627.  
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Kvíčala&oldid=10302286“