Irina Alexandrovna Romanovová
Šablona:Infobox - panovnice Irina Alexandrovna Romanovová (15. července 1895, Petěrgof, Petrohrad – 26. února 1970, Paříž) byla jedinou dcerou ze sedmi dětí velkoknížete Alexandra Michajloviče a jeho manželky Xenie. Byla též manželkou nejbohatšího Rusa té doby: Felixe Felixoviče Jusupova, se kterým měla jediné dítě, dceru Irinu. Sám Felix byl jedním z mužů, kteří spáchali atentát na ruského mystika Rasputina.
Mládí
Irina Alexandrovna Romanová se narodila 15. července 1895 v Petěrgofu v Petrohradu a byla pokřtěna o devět dní později, 24. července. Za kmotra jí šel car Mikuláš II. a za kmotru Marie Fjodorovna. Byla nejstarší ze sedmi děti velkoknížete Alexandra a jeho manželky Xenie a jediná dcera tohoto páru. Většinu dětství strávila mimo své rodné Rusko, a to ve Francii, především pak kvůli otcovým neshodám s carem.[1] Přestože Alexandr měl ve Francii svoji milenku a Xenie měla též množství milenců,[2] snažili se svoji manželskou krizi před dětmi tajit a ty tak nic netušily. Alexandr sice nakonec navrhl rozvod, ten ale Xenie jednoznačně odmítla a rozhodla se v manželství setrvat.[3] Sama Irina, které doma říkali i Irene, Iréne, nebo „Baby Rina“, krizi v manželství rodičů nevnímala a byla popisována jako málomluvná a plachá, modrooká dívka s tmavými vlasy.[4]
Její budoucí manžel Felix byl známý tím, že nosil dámské oblečení a také měl sexuální vztahy jak se ženami, tak s muži. Také byl ale bohatý, finančně pomáhal, kde bylo třeba a přestože sám se do ženění příliš nehrnul, jeho matka Zinaida na tom trvala, protože Felix byl její jediný syn a ona si přál zachovat rod. Ani Irina zpočátku se sňatkem nesouhlasila, po setkání s Felixem ale názor změnila. „Jednoho dne, když jsem venku jezdil na koni, jsem se setkal s velmi krásnou dívku v doprovodu starší dámy. Naše oči se setkaly a ona na mě udělala takový dojem, že jsem zastavil svého koně a díval se na, zatímco šla dál,“ napsal později ve svých pamětech Felix. I ve svých pozdějších zápisech zmiňuje Irininu krásu a charakter.
Sňatek s Felixem původně organizovali především Irininy rodiče, kteří ale neměli ani ponětí o tom, že je Felix bisexuál.[4] Když se k nim ale tyto zvěsti donesly, chtěli svatbu odvolat. V tu chvíli projevil zájem o sňatek s Irinou i Dmitrij Pavlovič Romanov, syn Pavla Alexandroviče a Alexandry Řecké a Dánské. Irina se ale rozhodla, že si Felixe chce vzít a rodiče nakonec přesvědčila, aby svatbu nerušili.[5]
Irina musela před svatbou podepsat smlouvu, že se vzdává všech nároků na trůn, protože si bere nečlena carské rodiny. Nicméně, Felix napsal, že jeho nastávající manželka si s tím prý příliš starostí nedělala. 22. února 1914 proběhla svatba. Irina mimo jiné dostala jako svatební dar i 29 nebroušených diamantů od Mikuláše II.
První světová válka
Novomanželé Irina a Felix byli právě na svatební cestě v Evropě, když vypukla první světová válka. Když boje začaly, musel pár zůstat v Berlíně a Irina tak požádala svoji sestřenici Cecílii Meklenbursko-Zvěřínskou, aby se za ně přimluvila u jejího tchána, císaře Viléma, který by jim mohl dovolit odejít. Císař Vilém ale jejich prosby odmítl a místo odjezdu jim nabídl několik venkovských sídel pro přečkání války v Německu. Následně Felix apeloval na španělského velvyslance, díky čemuž se mu podařilo dosáhnout návratu do Ruska přes neutrální Dánsko a Finsko.[6]
Zatímco většina mužských členů carské rodiny se aktivně zapojila do války, Felix dělal vše proto, aby se nasazení vyhnul. Olga Nikolajevna Romanovová, nejstarší dcera cara Mikuláše II., se v dopise adresovaném otci rozhořčovala nad Felixovým chováním s tím, že nechápe, jak může být v dané situaci tak nečinný.[7]
Necelý rok po svatbě, 21. března 1915, se páru narodil jediný potomek, dcera Irina.[8] Křestní jméno dostala po své matce.
Vražda Rasputina
Roku 1916 se po Petrohradě šířily fámy a negativní zvěsti o Rasputinovi, které se dostaly i k manželům Jusupovovým. Felix, ne neoprávněně přesvědčený, že Rasputin ničí zemi, se spojil s Dmitrijem Pavlovičem a Vladimirem Mitrofanovičem Puriškevičem, a dali si za cíl nenáviděného muže zlikvidovat. Felix si údajně Rasputina najal a docházel k němu s prosbou o to, aby ho „vyléčil“ z homosexuality a on si tak spokojeně mohl užívat manželství s Irinou.[9][10]
Na večer, kdy se měla plánovaná vražda odehrát, Felix pozval Rasputina do svého bytu, kde se měl údajně setkat s Irinou. Právě jednadvacetiletá krásná princezna měla být Rasputinovým lákadlem.[11] Irina ale byla v tu dobu na Krymu a sama o akci věděla, avšak nesouhlasila s ní. Již krátce po zdařené vraždě se car dozvěděl o vinících a Felixe a Dmitrije poslal do vyhnanství: Jusupova na odlehlý statek v Bělogorodské oblasti, Dmitrije Pavloviče do oblasti Perského zálivu. Celkem šestnáct členů carské rodiny se rozhodlo ale sepsat pro cara dopis, ve kterém navrhovali znovu zvážit Dmitrijovo vyhnanství, především pak kvůli jeho chatrnému zdraví. Car na to však nevzal ohled a rozsudek ponechal v platnosti. Právě to, že byl Dmitrij vyhoštěn, ho ale zachránilo dopady před bolševické revoluce – na rozdíl od většiny členů carské rodiny, kteří byli zabiti.
Irina původně odjela s manželem, ten jí ale nabídl, aby odjela zpět do Petrohradu za svou matkou, a ona neváhala.
Exil
Krátce po abdikaci Mikuláše II., která se uskutečnila 15. března 1917, se Felix připojil k manželce a před plánovaným obchodem ze země si s sebou ještě odvezli dva obrazy od Rembrandta, cenné šperky a peníze. Tříčlenná rodina se dostala na Krym, kde se nalodili na válečnou loď. Dále pokračovali do Itálie a později do Francie, přičemž při cestě přes Itálii, kde neměli vízum, jim pomohl svatební car od Mikuláše II., diamanty totiž lehce podplatili úředníky. Po krátkém pobytu ve Francii odešla rodina do Londýna.
Roku 1920 se vrátili do Francie a koupili dům v Boulogne-Billancourt, kde prožili většinu života. Založili módní obchod Irfé (podle prvních dvou písmen křestních jmen obou manželů) a Felix se mezi ruskými emigranty proslavil svoji finanční štědrostí. Takové rozhazování peněz ale nakonec vedlo k tomu, že z rodového majetku nezbylo skoro nic. Roku 1967 Irinin manžel zemřel a ona ho o tři roky později, 26. února 1970, následovala.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Princess Irina Alexandrovna of Russia na anglické Wikipedii.
- ↑ ZEEPVAT, Charlotte. The Camera and the Tsars: A Romanov Family Album. [s.l.]: Sutton Publishing Ltd, 2004. S. 38.
- ↑ MAYLUNAS, Andrei; MIRONENKO, Sergei. A Lifelong Passion: Nicholas and Alexandra: Their Own Story. [s.l.]: DIANE Publishing, 1997. 667 s. Dostupné online. ISBN 9780756789664. S. 312, 313. (anglicky)
- ↑ King, str. 108
- ↑ a b King, str. 109
- ↑ King, str. 110
- ↑ King, str. 114
- ↑ BOKHANOV, Aleksandr Nikolaevich. The Romanovs: Love, Power & Tragedy. Překlad Lyudmila Xenofontova. 1. vyd. [s.l.]: Leppi Publications, 1993. 317 s. Dostupné online. ISBN 9780952164401. S. 240. (anglicky) Google-Books-ID: b4p2QgAACAAJ.
- ↑ King, str. 116
- ↑ King, str. 130
- ↑ Šablona:Citace monografie.
- ↑ King, str. 144
Literatura
- KING, Greg. The Man Who Killed Rasputin. 1. vyd. [s.l.]: Kensington Publishing Corporation, 1998. 306 s. Dostupné online. ISBN 0-8065-1971-1.
