Imielin
| Imielin | |
|---|---|
.jpg) Imielinská radnice | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°8′43″ s. š., 19°11′9″ v. d. |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Slezské |
| Okres | Beruň-Lędziny |
| Gmina | městská gmina |
  Imielin | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 28,04 km² |
| Počet obyvatel | 9 175[1] |
| Hustota zalidnění | 327,21 obyv./km² |
| Etnické složení | Poláci, Slezané a další |
| Náboženské složení | římští katolíci a další |
| Správa | |
| Starosta | Jan Chwiędacz |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | +48 32 |
| PSČ | 41-407 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Imielin (
[iˈmʲɛlʲin]IPA, německy Imielin, v letech 1939–1945 Immenau) je město v jižním Polsku ve Slezském vojvodství v okrese Beruň-Lędziny. Leží na historickém území Horního Slezska na západním břehu řeky Přemše, která tvoří zemskou hranicí mezi Slezskem a Malopolskem. Je součástí dvoumilionové katovické konurbace, přičemž ve městě samotném žilo v červnu 2019 mělo 9 175 obyvatel. Patří k oblasti s vysokým podílem slezské národnosti – při posledním sčítání lidu se takto označilo 36,9 % obyvatel beruňsko-lędzinského okresu.[2]
První písemná zmínka o Imielinu pochází z roku 1386. O pět let později Jan II. Opavský, tehdejší pán Ratibořska a Pštinska, odstoupil Imielin a sousední vesnice Chełm Śląski a Kosztowy (dnes městská část Myslovic) krakovským biskupům jako odškodnění za vyloupení jejich majetků v Malopolsku. Krakovští biskupové zde měli i moc politickou, tudíž se tyto tři vesnice přestaly považovat za součást Slezska a jakéhokoli státního útvaru, kterému to bývalo podřízeno. Zároveň ale nikdy nebyly oficiálně začleněny do Polského království a polské dobové listiny označují toto území jako extra regnum (mimo království). Zvláštní status Imielinska vzal za své v roce 1772, kdy se ho zmocnil Fridrich Veliký a připojil ho zpátky k teď již pruskému Slezsku.
Po rozdělení Horního Slezska v roce 1922 Imielin připadl Polsku. Roku 1957 získal status sídla městského typu a o deset let později se stal městem. Při správní reformě v roce 1975 byl přičleněn k Tychám, načež roku 1977 přešel k Myslovicím. K 31. 12. 1994 se opět osamostatnil.
Nejvýznamnější památku Imielina představuje novogotický farní kostel Panny Marie Karmelské z let 1909–1912 s 27 m vysokou věží. Východní část imielinského katastru zaujímá vodní nádrž Dziećkowice, která kromě čerpání pitné vody pro katovickou konurbaci slouží rovněž sportu a rekreaci.
Městečkem prochází železniční trať Katovice – Myslovice – Osvětim a také vojvodská silnice č. 934.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Statistické údaje GUS k 30.6.2019
- ↑ Spolek osob slezské národnosti: Slezská národnost v okresech podle GUS, 26.7.2013. slonzoki.org [online]. [cit. 2020-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-30.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Imielin na Wikimedia Commons - Oficiální webové stránky města
