Hugo Wolf

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Hugo Wolf
Hugo Wolf
Hugo Wolf
Narození 13. března 1860
Windischgraz, Rakousko
Úmrtí 22. února 1903
Vídeň, Německo
Příčina úmrtí Syfilis
Občanství Rakousko
Povolání hudební skladatel

Hugo Wolf (13. března 1860, Windischgräz, Štýrsko - 22. února 1903, Vídeň) byl rakouský hudební skladatel působící v druhé polovině 19. století.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Jeho rodiště, nyní zvané Slovenj Gradec, leží na severovýchod od slovinského hlavního města Lublaně, ale ačkoliv byla jeho matka částečně slovinského původu, otec byl Němec. Philipp Wolf vlastnil koželužnu, ale byl i muzikantem a naučil se hrát na několik nástrojů a také svému synovi dával hodiny nejprve hry na klavír a potom na housle. V letech 18651869 navštěvoval malý Hugo místní školu a jeho tamní učitel na klavír, Sebastian Weixler, mu vštípil základy hudební teorie. V osmi letech na něj silně zapůsobila Donizettiho opera Belisario a asi v té době jeho otec vytvořil pětičlenný domácí orchestr, v němž budoucí skladatel hrál druhé housle. Bohužel měl tento talentovaný chlapec i složitou povahu, jež byla ještě zjitřena, když v roce 1867 koželužna jeho otce vyhořela a ze zámožné rodiny se stali chudáci.

V roce 1870 nastoupil na střední školu ve Štýrském Hradci, ale ač byl jeho hudební talent znám, byl po pouhém semestru vyloučen s vysvědčením znějícím „zcela neuspokojivý“. Pak strávil dva roky v církevní škole, kde hrál na housle a varhany při bohoslužbách a začal komponovat, ale opět byly jeho výsledky znepokojivé. Wolfovi bylo nyní patnáct let a projevovala se u něj vášeň pro hudbu spojená s opovržením vůči ostatnímu studiu, a proto bylo rozhodnuto, že půjde k tetě do Vídně a bude navštěvovat vídeňskou konzervatoř.

Pohled na Wolfovo rodné město z roku 1915

Vyvinula se u něj láska k Wagnerově hudbě a když navštívil Norimberk, podařilo se mu s velkým skladatelem setkat. Ve Vídni studoval u Wilhelma Schennera hru na klavír a kompozici u Roberta Fuchse a později Franze Krenna. Spřátelil se i ze svým studijním kolegou Gustavem Mahlerem. Ale i zde se dostával do konfliktu s autoritami, konkrétně ředitelem konzervatoře.

V listopadu 1877 se v sedmnácti letech vrátil do Vídně s úmyslem vydělávat si peníze jako soukromý učitel, ale přestože nějaké žáky získal, neměl s nimi potřebnou trpělivost nebo talent k učení.

Dospělost[editovat | editovat zdroj]

V roce 1878 ho jeho přítel, skladatel Adalbert von Goldschmidt, vzal s sebou do nevěstince, kde se patrně nakazil syfilidou, která způsobila později jeho šílenství a smrt. V té době si vytvořil citový vztah k ženě jměnem Melanie Kochertová. Několik let se probíjel, jak se dalo, neúspěšný a nenaplněný, a přestože mu Goldschmidt obstaral v roce 1881 místo dirigenta v Salcburku, brzy se nepohodl s nadřízenými a vrátil se do Vídně. Nejistoty provázely i jeho komponování (v letech 1876 - 1879 začal a záhy zanechal nejméně tři symfonie) ve všech žánrech kromě písní. Ale i zde byl zraněn, když v roce 1879 ukázal několik písní Brahmsovi, který mu poradil, aby se zdokonalil ve kontrapunktu. V roce 1887 Wolfovi zemřel otec a on si postěžoval, že pro „něj moje hudba nikdy nezněla“.

Téměř okamžitě se však na něj usmálo štěstí, když na konci téhož roku mu vydavatel uveřejnil dvanáct jeho písní. Zaplavil ho optimismem a vstoupil do tvůrčího období, o němž se nikdy ani neodvážil snít. V únoru 1888 si pronajal dům ve Vídeňském lese a během tří měsíců zhudebnil více než čtyřicet Morikeho básní. Brzy následovaly další písně na slova Eichendorffa a Goetheho a v listopadu 1890 již měl na svém hudebním kontě více než stosedmdesát písní. Kromě písní napsal v devadesátých letech Italskou serenádu a operu Corregidor, jež byla uvedena v roce 1896 v Mannheimu. Byl nyní šťastný jako nikdy předtím, ačkoliv stále trpěl depresemi a jednou se příteli svěřil: „Spíš bych začal mluvit čínsky, než bych něco napsal“.

Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Hrob Hugo Wolfa

V září 1897 ho začal opouštět zdravý rozum a byl přijat do vídeňského soukromého psychiatrického ústavu. Došlo ke zlepšení, takže mohl být v lednu 1898 propuštěn, ale v říjnu při svém pobytu v rodině Melanie Kochertové se pokusil o sebevraždu a dostal se do dalšího ústavu, kde 22. února 1903 zemřel. Melanie mu zůstala přítelkyní i v jeho posledních chvílích a tři roky po jeho smrti se vrhla z okna svého vídeňského bytu ve čtvrtém patře.

Nejvýznamnější díla[editovat | editovat zdroj]

  • Morykovy básně
  • 1. symfonie
  • 2. symfonie
  • 3. symfonie (nedokončená)
  • Der Corregidor (opera)
  • Italská serenáda
  • Manuel Venegas (nedokončená opera)
  • Jaro přichází
  • Manželé Kietzovi
  • Duha života
  • Romantická serenáda
  • Ukolébavka
  • Zlatý život
  • Sen boha
  • Klidné housle
  • Něžná přání

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]