Rabanus Maurus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Hrabanus Maurus)
Skočit na: Navigace, Hledání
Mladý Rabanus Maurus (vlevo), podporován opatem Alkuinem (uprostřed), podává dílo mohučskému arcibiskupu Otgarovi (vpravo) - z fuldského Manuskriptu okolo 830/40
Rabanus Maurus: „De rerum naturis“

Rabanus Maurus (také Hrabanus nebo Rhabanus; asi 780 v Mohuči4. února 856 ve Winkelu) byl opatem klášteru ve Fuldě a později arcibiskupem v Mohuči. Patří k největším postavám 9. století. Přátelil se s císařem Lotharem I. a jeho ženou Irmingardou z Tours.

Život[editovat | editovat zdroj]

Rabanus se narodil v roce 780 šlechtické rodině v Mohuči. Již jako dítě (od r. 788) se vzdělával v náboženství a vědě ve škole tehdy vyhlášeného Benediktinského kláštera ve Fuldě. Po úspěšném ukončení studia působil jako učenec na dvoře Karla Velikého, kde si jej všiml Alkuin, který vedl císařskou dvorní školu v Cáchách. Alkuin nazýval Rabana „Maurus“, podle vzoru zakladatele řádu Benedikta z Nursie, který takto tituloval své oblíbené žáky. Rabanus následoval Alkuina do benediktinského opatství Sv. Martin v Tours, aby zde mohl studovat Bibli, liturgii a práva. V roce 801 se vrátil do Fuldy, kde byl vysvěcen a stal se řídícím tamní klášterní školy. Mezi jeho žáky patřili např. Walahfrid Strabo nebo Otfried von Weißenburg.

Právě v době, kdy vedl klášterní školu (do roku 822) Rabanus vydal své nejvýznamnější spisy. Nejznámější je kaligram De laudibus sanctae crucis („O chvále svatého kříže“, vydáno roku 814). Báseň je dodnes zachována v opisech, které pravděpodobně vznikly přímo pod Rabanovým dohledem; jeden exemplář je opatrován ve Vatikánské knihovně. Jeho práce vedoucího školy se odráží ve třísvazkovém díle De institutione clericorum („O vzdělávání duchovních“, vydáno 819).

15. června 822 se stal na 20 let opatem kláštera ve Fuldě, jehož osazenstvo tehdy čítalo na 600 mnichů. Zasloužil se o rozšíření klášterní knihovny. Klášterní škola se stala prestižním centrem vzdělání ve Francké říši. Kromě toho nechal zřídit na 30 kostelů a kaplí pro rolníky, mj. v roce 836 kostel sv. Petra, v němž jsou uloženy ostatky sv. Lioby (Fulda, Hesensko). Rabanus patřil k družině císaře Lothara I., nikoli však Ludvíka Němce, pod jehož vládu Fulda spadala. Poté, co byl zatažen do sporů mezi Ludvíkem Pobožným a jeho synem, vzdal se v roce 842 svého úřadu opata a uchýlil se na Petersberg, kde se soukromě věnoval vzdělávání.

I přes názorové rozdíly byl Ludvíkem v roce 847, již jako 67 letý, jmenován arcibiskupem v Mohuči. 16. června toho roku nastoupil do úřadu arcibiskupa největší církevní provincie východofranské říše. Krátce po převzetí úřadu svolal první Synod do mohučského opatství Sv. Alban, kde se zúčastnění biskupové a opati radili ohledně posilování víry a kázně. Kazatelé byli nabádáni, aby pro prostý lid volili prostá, obyčejným lidem srozumitelná kázání.

Rabanus Maurus zemřel 4. února 856 podle tradice ve Winkelu v Rheingau a byl pochován v kostele kláštera Sv. Albana v Mohuči. Brzy začal být považován za svatého. Jeho ostatky nechal roku 1515 mohučský arcibiskup Albrecht von Brandenburg převézt do Halle, odkud se později dostaly do Aschaffenburgu. V současné době není místo jeho posledního odpočinku známo.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rabanus Maurus byl především vzdělancem, v jehož osobě se pojilo kompletní vědění oné doby z oblasti filozofické, teologické a z přírodních věd. Přispěl k budování základů nově vznikajícího Německa v období karolinské renesance, tedy v období, kdy se štěpila říše Karla Velikého.

Intelektuální bohatství jeho spisů se širokým tematickým záběrem a množství jeho významných žáků mu na počátku 19. století vyneslo titul primus praeceptor Germaniae (první učitel Německa), jehož oprávněnost však nové historické výzkumy zpochybňují (viz článek od Raymunda Kottje v seznamu literatury).

Svatodušní hymnus Veni Creator Spiritus (Přijď, Duchu Stvořiteli) možná nenapsal přímo on, díky němu se však dochoval a zůstává s jeho jménem spojen. Hymnus zhudebnil skladatel Gustav Mahler ve své 8. symfonii.

Rabanus Maurus byl významný encyklopedista, vydal encyklopedii De universo ("O vesmíru“), též: De rerum naturis - „O věcech přírodních“). Jeho záskuha spočívá také ve zprostředkování diskursu křesťanské a antické tradice, kdy dokázal pro antické spisy nacházet nové souvislosti s nastupující dobou.

Je typckým představitelem karolinské renesance.

Literatura (německá)[editovat | editovat zdroj]

  • Hrabenus Maurus: De institutione clericorum = Über die Unterweisung der Geistlichen Lat. - Deutsch, Bd. I, II. In: Fontes Christiani Bd. 61/1 und 61/2. Turnhout 2006.
  • Maria Rissel: Rezeption antiker und patristischer Wissenschaft bei Hrabanus Maurus. Studien zur karolingischen Geistesgeschichte (Lateinische Sprache und Literatur des Mittelalters 7). Bern, Frankfurt am Main. 1976
  • Winfried Bühne (Hg.): Hrabanus Maurus und seine Schule, Fulda 1980
  • Wilhelm Weber (Hg.): Rabanaus Maurus in seiner Zeit, Mainz 1980
  • Raymund Kottje, Harald Zimmermann (Hgg.): Hrabanus Maurus. Lehrer, Abt und Bischof, Mainz-Wiesbaden 1982
  • Stephanie Haarländer: Rabanus Maurus zum Kennenlernen, Mainz 2006, ISBN 3-934450-24-5
  • Raymund Kottje: Hrabanus Maurus - Praeceptor Germaniae?. In: Deutsches Archiv für Erforschung des Mittelalters 31 (1975), S. 534-545
Arcibiskup mohučský
Předchůdce:
Odgar
848 - 856
Rabanus Maurus
Nástupce:
Karel