Herman Lieberman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Herman Lieberman
Herman Lieberman, foto z doby před r. 1907
Herman Lieberman, foto z doby před r. 1907

Ve funkci:
1907 – 1918

poslanec Sejmu
Ve funkci:
1919 – 1933

Ve funkci:
1941 – 1941

Narození 3. ledna 1870

Drohobyč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko

Úmrtí 21. října 1941
Londýn
Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Politický subjekt Polský klub
(PPSD)
PPS
Vzdělání Jagellonská univerzita
Ocenění Řád bílé orlice
Commons Herman Lieberman

Herman Lieberman, uváděn též jako Herman Liebermann (3. ledna 1870 Drohobyč21. října 1941 Londýn[1]), byl rakouský a polský politik z Haliče, na počátku 20. století poslanec Říšské rady, v meziválečném Polsku poslanec Sejmu a významný představitel Polské socialistické strany, od 30. let v exilu, za 2. světové války exilový polský ministr spravedlnosti.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Herman Lieberman v době soudního procesu v roce 1931

Narodil se v židovské rodině v Haliči. Vystudoval právo na Jagellonské univerzitě v Krakově, kde roku 1894 získal titul doktora práv. Angažoval se v politice. Během pobytu v Paříži získal kontakty na socialistické hnutí a zapojil se do činnosti Polské sociálně demokratické strany v Haliči. Byl redaktorem listu Głos Przemyski.[1]

Na počátku 20. století se zapojil i do celostátní politiky. Ve volbách do Říšské rady roku 1907, konaných poprvé podle všeobecného a rovného volebního práva, získal mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor) za obvod Halič 13. Byl členem poslanecké frakce Klub německých sociálních demokratů. Mandát za týž obvod obhájil i ve volbách do Říšské rady roku 1911. Nyní usedl do frakce Polský klub. Ve vídeňském parlamentu setrval až do zániku monarchie.[2] K roku 1911 se profesně uvádí jako advokát.[3] Na Říšské radě byl členem právního a vojenského výboru. Spolu s dalšími sociálními demokraty se zasazoval o zlepšení podmínek vojenské služby.[1]

Před 1. světovou válkou udržoval vztah s psychoanalytičkou Helene Deutschovou.

Za světové války byl do roku 1917 příslušníkem Polských legií jako poručík. V roce 1918 obhajoval vojáky v procesu v Marmaros-Szigeth, obžalované z velezrady. Koncem roku 1918 zakládal v Přemyšli polsko-ukrajinský národní výbor, který přebíral moc v tomto regionu. Po vzniku samostatného Polska se dále politicky angažoval. V letech 1919–1933 byl poslancem Sejmu. Patřil mezi hlavní osobnosti polského socialistického hnutí. V letech 19311934 byl místopředsedou ústředního výboru Polské socialistické strany. Organizoval mimo jiné stávku krakovských dělníků roku 1923, která byla krvavě potlačena. Od roku 1931 zasedal v exekutivě Socialistické internacionály.

Roku 1926 po protidemokratickém puči začal ostře vystupovat proti autoritářské vládě Józefa Piłsudského a fašizaci Polska. Ve 30. letech čelil perzekuci. V roce 1930 byl zatčen, vězněn a mučen a roku 1932 odsouzen na rok a půl žaláře. Utekl ale do Francie, kde založil Ligu obrany práv člověka a občana a kde setrval až do vypuknutí druhé světové války. Na podzim 1939 podpořil vznik exilové polské vlády a využil své kontakty na britské a francouzské socialisty. Byl viceprezidentem exilové národní rady (exilový parlament) a v roce 1941 za 2. světové války polským ministrem spravedlnosti exilové vlády generála Władysława Sikorského v Londýně.[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 5. Wien : [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Liebermann, Herman (1870-1941), Politiker und Advokat, s. 195. (německy) 
  2. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  3. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0021&page=258&size=45

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Herman Lieberman ve Wikimedia Commons