Herman Lieberman
Herman Lieberman (4. ledna 1870 – 21. října 1941) byl polský politik a právník, člen exilové vlády generála Władysława Sikorského za 2. světové války.
Narodil se v židovské rodině v Haliči. Před 1. světovou válkou byl jedním z vrcholných představitelů Polské sociálně demokratické strany (po 1919 Polská socialistická strana), roku 1907 byl za sociální demokracii zvolen do rakousko-uherského sněmu jako poslanec (a byl jím až do roku 1914).
V roce 1919 se stal poslancem polského Sejmu, v letech 1931–1934 místopředsedou ústředního výboru Polské socialistické strany. Organizoval mimo jiné stávku krakovských dělníků roku 1923, která byla krvavě potlačena.
Roku 1926 po protidemokratickém puči začal ostře vystupovat proti autoritářské vládě Józefa Klemense Piłsudského a fašizaci Polska. Roku 1930 byl zatčen a mučen. Po propuštění uprchl do Francie, kde založil Ligu obrany práv člověka a občana.
Po vypuknutí 2. světové války se stal místopředsedou polského exilového parlamentu v Paříži a roku 1941 ministrem spravedlnosti ve vládě Władysława Sikorského v Londýně, krátce na to však zemřel.
Před 1. světovou válkou udržoval vztah s psychoanalytičkou Helene Deutschovou.
