Heinrich Schliemann
| Heinrich Schliemann | |
|---|---|
_(cropped).jpg) | |
| Rodné jméno | Johan Ludwig Heinrich Julius Schliemann |
| Narození | 6. ledna 1822 Neubukow |
| Úmrtí | 26. prosince 1890 (ve věku 68 let) Neapol |
| Příčina úmrtí | bakteriální meningitida |
| Místo pohřbení | První athénský hřbitov |
| Bydliště | Ruské impérium (1846–1869) Athény Petrohrad Iliou Melathron |
| Alma mater | Pařížská univerzita (1866–1868) Rostocká univerzita |
| Povolání | podnikatel, historik umění, archeolog, polyglot, obchodník, cestovatel, podnikatel a spisovatel |
| Ocenění | čestný občan Berlína (1881) Královská zlatá medaile (1885) |
| Choť | Sophia Schliemannová |
| Děti | Agamemnon Schliemann Andromache Schliemannová  Q125101440 |
| Rodiče | Luise Therese Sophie Schliemann |
| Příbuzní | Vadim Nikolajevič Andrusov (vnuk) Dimitrij Andrusov (vnuk) Alexandros Melas (vnuk) Adolph Schliemann (bratranec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Heinrich Schliemann, celým jménem Johann Ludwig Heinrich Julius Schliemann (6. ledna 1822, Neubukow – 26. prosince 1890, Neapol) byl německý podnikatel, obchodník a archeolog. Pátral na severozápadě Malé Asie a podle popisů krajiny v Homérově eposu Ilias (Iliada) nalezl legendární město Trója a později i Mykény.
Dětství
Jeho otec, chudý evangelický pastor, v něm vymyšlenými příběhy probudil víru v reálný základ vyprávění a popisů v Homérových eposech a také touhu jednou nalézt bájnou Tróju. Po smrti Heinrichovy matky (když mu bylo devět let) ho již vychovával jen on, ale začal pít, a tak celá rodina žila v chudobě. Od roku 1833 do roku 1836 chodil Schliemann do základní školy v Neusterlitzu a od roku 1836 do roku 1841 pak do knihkupeckého učení, kde poprvé slyšel Homéra v řečtině.
Úspěšná kariéra
Kvůli nemoci odešel z knihkupeckého učení a nechal se najmout na loď, která plula z Hamburku do Venezuely, ale ztroskotala. Pak se stal účetním a úředníkem v Amsterdamské společnosti. Věnoval se učení různých jazyků a vytvořil si na to vlastní metodu. Když byl roku 1846 firmou přeložen do ruského Petrohradu, založil si zde vlastní firmu. Obchodoval ale po celém světě, roku 1850 na čas podnikal i v Kalifornii, po jejím připojením ke Spojeným státům americkým se stal automaticky jejich občanem. Tam obchodně profitoval z kalifornské zlaté horečky, brzy se však vrátil do Petrohradu a našel další obchodní příležitosti v průběhu Krymské války. Schliemann se vypracoval ve váženého petrohradského obchodníka, soudce tamního Obchodního soudu a ředitele zdejší Carské státní banky.[1]
Splněný sen
Když usoudil, že vydělal dostatek majetku (1858), rozhodl se studovat historii starého Řecka, aby mohl odjet pátrat po bájné a jím tolik obdivované Tróji. Rozhodnutí úspěšného obchodníka nikdo nechápal, ale on na něm trval. Navštívil při studiu archeologie řadu míst v Evropě i mimo Evropu (Paříž, Japonsko, Čína, Skandinávie, Sýrie…). Vydal také knihu, ve které popisoval, kde by se Trója podle něj měla nacházet. Nakonec podle Homérova vyprávění nalezl polohu, kde kdysi mělo město stát a na kopci Hisarlik v říjnu 1871 zahájil výkopy, což umožnily jeho známosti s diplomaty, neboť sultánovi (kterému půda patřila) se jeho archeologické záměry vůbec nelíbily. Tróju skutečně objevil a po hledání v Mykénách se k ní ještě vrátil.
Při vykopávkách v Mykénách se řídil díly dramatiků Aischyla a Euripida. Nalezl například několik hrobů, v nichž byli mrtví obloženi zlatem. Původně považoval nálezy mykénské kultury za nálezy kultury milétské.
Zemřel, když ho v nemocnici, pro jeho chudý vzhled a ze strachu, že za léčbu nezaplatí, odmítli ošetřit. Když se pak přišlo na to, kdo to byl, byl pochován v Athénách.
Zajímavosti
- Byl velmi nadaný na jazyky a měl vynikající paměť: Dorozuměl se až v 13 jazycích (anglicky, nizozemsky, francouzsky, španělsky, italsky, portugalsky, rusky, starou a moderní řečtinou...). Učil se jich 25 během celého života a talent vždy zapíral. Na učení si vytvořil vlastní metodu, díky které se zvládl naučit jazyk za 6 týdnů. (Během svých studií ruštiny dostal Schliemann dvakrát výpověď z bytu pro rušení sousedů řečmi, jimž nikdo nerozumí.)
- Své deníky na cestách psal různými jazyky, vždy podle jazyku země, kde se zrovna nacházel.[2]
- Nejspíš byl dítětem štěstěny: Když u holandských břehů ztroskotala loď, jedině jeho zavazadlo doplavalo téměř neporušené na pláž; jindy požár zničil celé dřevěné město krom pár domů kamenného hotelu, kde Schliemann nocoval.
- Když jel do Ameriky pátrat po nezvěstném bratrovi a dozvěděl se, že je již mrtev, nedalo mu to a přítomnosti na kontinentu využil k návštěvě amerického prezidenta ve Washingtonu.
- Oženil se s krásou neoplývající Kateřinou Petrovnou Lyšinovou, ale neúspěch v osobním životě kompenzoval úspěchy v obchodě. Jeho poslední manželkou však byla naopak velmi krásná, vzdělaná a inteligentní Řekyně Sophia, která se zúčastnila i jeho vykopávek nejen v Troji
- Měl talent a možná jistou chladnokrevnou schopnost využít ku svému prospěchu všechno, co se namanulo. Například při požáru nakoupil suroviny, po kterých byla druhý den maximální poptávka.
- Zajímavá je také otázka jeho státní příslušnosti, neboť byl poddaným ruského cara, tedy občanem carského Ruska, a zároveň byl i právoplatným občanem Spojených států amerických a ke všemu i Němec.
Reference
Literatura
- C. W. Ceram: Bohové, hroby a učenci. Román o archeologii. Orbis, Praha 1975. Kapitola 4.–7.
- VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Heinrich Schliemann na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Heinrich Schliemann
- SCHWICHTENBERG, Holly. Heinrich Schliemann [online]. Minnesota State University, Mankato, 2006 [cit. 2009-08-10]. (EMuseum). Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-08-31.
