György Festetics de Tolna

György hrabě Festetics de Tolna
Nejvyšší hofmistr Uherského království
Ve funkci: 1882 – 1883
Předchůdce	György Károlyi
Nástupce	Géza Szapáry
Ministr a latere uherské vlády
Ve funkci: 1867 – 1871
Předchůdce	nově zřízený úřad
Nástupce	Béla Wenckheim
Narození	23. dubna 1815 Vídeň
Úmrtí	12. února 1883 (ve věku 67 let) Vídeň
Místo pohřbení	Püspökmolnári
Choť	Evženie Erdődyová z Monyorókeréku a Monoszló
Rodiče	Ladislav Festetics a Josefina z Hohenzollern-Hechingenu
Děti	Tasilo Festetics z Tolny Pál Festetics Georgina Festeticsová z Tolny
Příbuzní	Marie Matilda Festeticsová z Tolny, Jiří Tasilo Festetics a Alexandra Festeticsová z Tolny (vnoučata)
Sídlo	Vídeň
Profese	politik a diplomat
Commons	György Festetics (1815–1883)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

György (Jiří) hrabě Festetics de Tolna (maďarsky Tolnai gróf Festetics György, německy Georg Graf Festetics von Tolna) (23. dubna 1815 Vídeň – 12. února 1883 Vídeň) byl uherský šlechtic, politik a velkostatkář. Po službě v rakouské armádě žil v soukromí a věnoval se správě rodového dědictví. Po rakousko-uherském vyrovnání byl ministrem uherské vlády (1867–1871) a nakonec nejvyšším hofmistrem Uherského království. Patřil k největším pozemkovým vlastníkům v Uhrách s několika honosnými zámky, ve druhé polovině 19. století nechal postavit dva paláce ve Vídni a Budapešti. Jeho syn Tassilo (1850–1933) završil rodovou kariéru získáním knížecího titulu (1911).

Životopis

György Festetics (1867)

Palác Festeticsů ve Vídni

Pocházel ze staré uherské šlechtické rodiny Festeticsů s kořeny v Chorvatsku, narodil se ve Vídni jako mladší syn hraběte Lászla Festeticse (1785–1846) a jeho manželky Josefíny, rozené princezny z Hohenzollern-Hechingenu (1790–1856). Základní vzdělání získal v Keszthely a Szombathely v blízkosti hlavních rodových sídel, nakonec vystudoval práva v Prešpurku. Poté sloužil v armádě, kterou opustil v roce 1849 v hodnosti podplukovníka, mezitím byl v roce 1841 jmenován c. k. komořím. Od mládí trpěl špatným zdravím a například celý rok 1838 byl mimo aktivní službu.

Po odchodu z armády převzal správu rodinných statků, protože starší bratr Tassilo se nároků na dědictví vzdal. Rodový majetek byl značně zadlužen a György věnoval velké úsilí oživení hospodaření. Přes deset let žil zcela prostě v soukromí a podařilo se mu rodové finance stabilizovat. Zároveň se ale angažoval ve veřejném životě a v roce 1856 předložil vládě návrh na výstavbu železnice ze Šoproně do Nagykanizsa.

V roce 1861 byl jmenován dědičným členem uherské Sněmovny magnátů, mezitím se stal správcem župy Vas a v letech 1865–1867 byl vrchním županem v Zale, zasedal také ve správní radě Maďarské akademie věd. V Andrássyho vládě zastával v letech 1867–1871 funkci ministra a latere (jednalo se o zástupce uherské vlády ve Vídni). V roce 1870 byl jmenován c. k. tajným radou a od roku 1872 zastával čestnou funkci strážce uherské koruny (Sanctae Coronae Regni Hungariae Conservatores). Ze zdravotních důvodů odmítl v roce 1875 nabídku na funkci předsedy vlády. Nakonec byl v letech 1882–1883 nejvyšším hofmistrem Uherského království. Za zásluhy byl nositelem velkokříže Leopoldova řádu (1866) a velkokříže Řádu sv. Štěpána.

Zemřel ve Vídni, pohřben byl na hřbitově v Püspökmolnári, kde se nacházelo jedno z rodových sídel.

Majetkové a rodinné poměry

Palác Festeticsů v Budapešti

Po otci byl majitelem velkostatků v několika župách a patřil k nejbohatším uherským šlechticům. K jeho kmenovým majetkům patřil fideikomis Keszthely na břehu Balatonu, kde se věnoval rozvoji zemědělství. V mládí často pobýval na zámku Püspökmolnári poblíž Szombathely. Zámek nechal výrazně přestavět a byl také mecenášem zdejšího kostela sv. Tomáše. Navzdory úsporným opatřením nechal hned po otcově úmrtí v letech 1846–1849 přestavět zámek Berzence v jižním Maďarsku. Později žil také na zámku Čakovec v dnešním Chorvatsku. Pro trvalý pobyt ve Vídni nechal postavit palác v ulici Berggasse 16 (1858). Další palác nechal postavit v Budapešti v letech 1862–1865 (architekt Miklós Ybl).

V roce 1849 se v Šoproni oženil s hraběnkou Eugenií Erdödyovou (1826–1894), která byla později c. k. palácovou dámou a dámou Řádu hvězdového kříže. Z jejich manželství se narodily čtyři děti.

• 1. Tassilo (5. 5. 1850 Vídeň – 4. 5. 1933 Keszthely), nejvyšší hofmistr Uherského království v letech 1906 až 1918, roku 1911 povýšen na knížete, manž. 1880 Mary Victoria Douglas-Hamiltonová (11. 12. 1850 Hamilton – 14. 5. 1922 Budapešť)

• 2. Jenö (13. 6. 1852 Vídeň – 5. 10. 1933 Mnichov), svobodný a bezdětný

• 3. Georgina (1. 12. 1856 Šoproň – 30. 11. 1934 Opatija), manž. 1877 hrabě Oktavián Zdenko Kinský (4. 11. 1844 Vukovar – 5. 1. 1932 Opatija), majitel velkostatku Chlumec nad Cidlinou. Tito manželé zdědili panství Püspökmolnári a v roce 1925 prodali zdejší zámek, který byl krátce poté zbořen.
• 4. Pál (13. 6. 1858 Vídeň – 8. 3. 1934 Šoproň), I. manž. 1882 Vilemína Freibeisz de Rajky (28. 7. 1852 Bruck an den Leitha – 10. 1. 1931 Vídeň), II. manž. 1903 Alžběta Dessewffy de Csernek et Tarkeö (27. 6. 1862 Oros – 28. 10. 1934 Šoproň)

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jiří Festetics na Wikimedia Commons
• Rodina Festeticsů na oficiálním webu zámku Keszthely
• Rodokmen Festeticsů
• Rodina Festeticsů na oficiálním webu zámku Keszthely