Gus Van Sant

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gus Van Sant
Gus Van Sant v prosinci 2007
Gus Van Sant v prosinci 2007
Narození 24. července 1952
Louisville, USAUSA USA
Povolání filmový režisér, fotograf, scenárista, filmový producent a střihač
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gus Van Sant (* 24. července 1952 v Louisville, Kentucky, USA) je americký filmový režisér, producent, fotograf a hudebník. Námětem jeho filmů jsou často nepřizpůsobiví mladiství a mladí dospělí, často s gay tématem či podtextem (sám režisér je otevřený gay).[1][2]

Život[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval školu Rhode Island School of Design. Žije v Portlandu ve státě Oregon.

V roce 1992 obdržel cenu Americké unie občanských svobod (American Civil Liberties Union) v státě Oregon za odvahu a tvůrčí příležitosti pro svobodu projevu.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Svůj první celovečerní film Mala Noche natočil v roce 1985. Pojednává o nenaplněné lásce Američana k mladému mexickému přistěhovalci. V roce 1989 vznikl jeho film Flákač/Narkomani/Feťák - roadmovie o dvou mladistvých narkomanech. Ve filmu Mé soukromé Idaho (1991) zpracoval příběh dvou prostitutů (Keanu Reeves a River Phoenix). Následovala komedie I na kovbojky občas padne smutek (1993) a poté film Zemřít pro (1995), ve kterém přesvědčuje mladá televizní moderátorka (Nicole Kidman), tři mladíky, aby zabili jejího manžela.

Komerčního úspěchu dosáhl v roce 1997 s filmem Dobrý Will Hunting (Robin Williams a Matt Damon), za nějž byl nominován na Oscara za nejlepší režii.

V roce 1998 následoval remake Hitchcockova klasického hororu Psycho.

Ve filmu Osudové setkání (2000) převezme stárnoucí spisovatel roli učitele pro afroamerického studenta (Sean Connery a Rob Brown).

Poté následovala trilogie, která se zabývá tématem smrti. Gerry (2002), Slon (2003) je film o školním masakru. Za tento snímek obdržel Zlatou palmu na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2003. Trilogii uzavírá v roce 2005 drama Poslední dny, pro které čerpal inspiraci ze života Kurta Cobaina.

2007 se Van Sant zúčastnil se svým filmem Paranoid Park Filmového festivalu v Cannes a získal zvláštní jubilejní cenu 60. ročníku.

2009 získal svou druhou nominaci na Oscara za režii filmu Milk o politikovi Milkovi.

Van Sant natočil literární koláže s Williamem S. Burroughsem (Thanksgiving Prayer 1991) a Allenem Ginsbergem (Ballad of the Skeletons 1997), hudební klipy pro Davida Bowieho (1993, 2002) a skupinu Candlebox (1996). Rovněž natočil videoklip k písni Under the Bridge skupiny Red Hot Chili Peppers. Pro tuto skupinu vytvořil booklet pro jejich album Stadium Arcadium.

Van Sant je činný i jako literát. Pro většinu ze svých předchozích filmů si napsal scénáře sám a je rovněž autorem románu Pink. Také mu vyšla fotografická sbírka pod názvem 108 Portraits.

Vydal rovněž hudební alba Gus Van Sant (1985) a 18 Songs About Golf (1997).

Filmografie[editovat | editovat zdroj]

jako režisér - celovečerní filmy
  • 1985: Mala Noche
  • 1989: Drugstore Cowboy (Flákač/Narkomani/Feťák)
  • 1991: My Private Idaho (Mé soukromé Idaho)
  • 1993: Even Cowgirls Get the Blues (I na kovbojky občas padne smutek)
  • 1995: To Die For (Zemřít pro)
  • 1997: Good Will Hunting (Dobrý Will Hunting)
  • 1998: Psycho
  • 2000: Finding Forrester (Osudové setkání)
  • 2002: Gerry
  • 2003: Elephant (Slon)
  • 2005: Last Days (Poslední dny)
  • 2006: Le Marais (povídka ve filmu Paris, je t'aime - Paříži, miluji tě)
  • 2007: Paranoid Park
  • 2008: Milk
jako herec
  • 1991: My Private Idaho
  • 1998: Psycho
  • 2000: Finding Forrester
  • 2001: Jay and Silent Bob Strike Back (Jay a mlčenlivý Bob vrací úder)
  • 2004: Entourage (Vincentův svět - TV seriál)
  • 2005: Last Days
jako producent
  • 1995: Kids
  • 1999: Speedway Junky
  • 2003: Tarnation
  • 2006: Wild Tigers I Have Known

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gus Van Sant na německé Wikipedii.

  1. Gus Van Sant: Interview with an Openly Gay Filmmaker. About.com
  2. KŘIVÁNKOVÁ, Darina. Homosexuálové za kamerou. Reflex. březen 2009. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]