I na kovbojky občas padne smutek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

I na kovbojky občas padne smutek (Even Cowgirls Get the Blues, 1976) je druhý román amerického postmodernistického humoristického spisovatele Toma Robbinse, v roce 1993 zfilmovaný.

Robbins v něm medituje zejména o tématech osobní svobody, chápání času, homosexuality, ženských práv, práv zvířat a náboženství.

Český překlad Jiřího Popela vyšel v nakladatelství Votobia r. 1996 (ISBN 80-7198-083-8) a podruhé v nakl. Argo r. 2003 (v edici AAA, ovšem s výrazně odlišnou grafickou úpravou, než je v ní obvyklé; ISBN 80-7203-535-5).

Hlavní hrdinka Sissy Hankshawová se narodí s nezvykle velkými palci. Tento svůj zdánlivý handicap využije k tomu, že se stane nejlepší stopařkou na světě. Setkává se s partou kovbojek (v čele s předačkou Bonanzou Jellybeanovou), které pracují na ranči Gumová růže, jehož majitelem je Sissyin dřívější zaměstnavatel, výrobce parfémů Hraběnka. Gumová růže slouží jako relaxační centrum pro bohaté dámy z města, ale kovbojky se postupně snaží udělat z něj skutečný ranč. Sissy narazí také na Číňáka, syna japonských Američanů, přírodního mudrce, který žije v horách nedaleko ranče, živí se jámy a jistou část svého života pobýval s Hodinovými lidmi – indiánským kmenem, který žije v podzemí a udržuje v chodu Hodinový stroj. Přestože je Sissy zasnoubená s Julianem Glitchem, prožije krátký románek jak s Číňákem, tak s Bonanzou Jellybeanovou. Sám Robbins v románu vystupuje nejen jako autor, který občas promlouvá přímo ke čtenáři (a společně s ním oslaví jubilejní stou kapitolu lahví šampaňského), ale nakonec také jako dr. Robbins, psychiatr, u kterého Sissy skončí.

Film[editovat | editovat zdroj]

Román v roce 1993 zfilmoval podle vlastního scénáře Gus Van Sant. Hlavní roli Sissy Hankshawové ztvárnila Uma Thurmanová, jejího snoubence Juliana Gitche hrál Keanu Reeves, Sissyina patrona Hraběnku britský herec John Hurt. Sám Robbins se ve snímku, který se knihy drží pouze v hlavní příběhové linii (a vynechává tak nejen motiv Hodinových lidí, Hodinového stroje, ale i postavu dr. Robbinse), ujal role vypravěče.

Film u diváků i kritiky propadl, což je způsobeno pravděpodobně tím, že Robbinsova předloha je příliš vrstevnatá a Van Santovi se nepovedlo převést její působivou atmosféru na filmové plátno.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]