František Lněnička
| František Lněnička | |
|---|---|
 František Lněnička kol.r. 1918 | |
| Narození | 21. listopadu 1898 Braník  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 14. dubna 1964 (ve věku 65 let) Brno  Československo |
| Povolání | voják |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Lněnička, křtěný František Josef (21. listopadu 1898 Praha-Braník[1] – 14. dubna 1964 Brno), byl český námořník zařazený v rakousko-uherském válečném námořnictvu jako topédista, československý dobrovolník.
Život[editovat | editovat zdroj]
František Lněnička se narodil v Braníku v rodině zedníka Františka Lněničky. V letech 1913–1917 se učil jemným mechanikem ve Fyzikálním ústavu c. k. České univerzity v Praze a poté nastoupil do Českomoravských elektrotechnických závodů Františka Křižíka. V průběhu roku 1917 obdržel povolávací rozkaz k nástupu k vojenské službě.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
V roce 1917, během první světové války ho odvodní komise jako zručného mechanika zařadila k rakouskému válečnému námořnictvu, kde byl záhy odvelen do Puly. Tam absolvoval základní výcvik a poté šestiměsíční odborný kurz torpédistů na školní lodi SMS. Alpha a v dílnách Arzenalu. Zde pracoval na mechanismech torpéd. Nekončící válka přinášela víc problémů. V lednu 1918 došlo k mohutným stávkám v tertských lodenicích, pulském Arzenalu i na některých válečných lodích. Na začátku února (1.2.1918) vypukla vzpoura námořníků v boce Kotorské. Po dvou dnech ukončena, několik vojínů bylo odsouzeno k trestu smrti, několik stovek jich skončilo ve vězení v námořních pevnostech na Jadranu a posádky vzbouřených lodí byly odloučeny a přerozděleny do různých částí rakousko-uherského námořnictva. František Lněnička byl v květnu 1918 zařazen k první divizi bitevních lodí válečného loďstva. Jako námořník torpédové služby postupně sloužil na admirálské bitevní lodi SMS Viribus Unitis a na bitevní lodi SMS Tegetthoff. Později byl přeřazen na chráněný křižník SMS Szigetvár,[2] kde se dočkal konce první světové války.
Po vzniku Československa[editovat | editovat zdroj]
Po skončení první světové války se zapojil do obrany československého státu. S dobrovolnými námořníky, kteří se vrátili do nově vzniklé republik, se účastnil bojů na Slovensku proti Maďarské republice rad. Byl zařazen k 2. polní námořní setnině u strojních pušek pancéřových vlaků číslo 2a[3] a 5. Na počátku prosince 1918 během bojů o železniční stanici Hlohovec ukořistil pod silnou palbou nepřátelskou vlajku.[4] Za tento statečný čin, kromě dalších byl vyznamenán Československým válečným křížem s pochvalou a Křížem V těžkých dobách 1918–1919. Po návratu do civilu pracoval v letech 1920–1924 u akciové společnosti PEV v Michli a v továrně na elektrická počitadla ve Vysočanech, následně se roku 1924 odstěhoval do Brna. Zde se zúčastnil konkurzního řízení na místo mechanika pro brněnský fyziologický ústav Vysoké školy zvěrolékařské. Když místo získal, tak pracoval v mechanické dílně ústavu až do uzavření vysokých škol v roce 1939.
Za okupace byl zapojen v odbojové skupině Miliční sbor 8 v Králově Poli a patřil také mezi ty, kteří na výzvu Českého rozhlasu přišli 5. května 1945 na pomoc Praze. Během Pražské povstání bojoval na Žižkově, za což mu byl udělen Pamětní odznak obránců barikád 1945 (Barikádník města Žižkova). Zasloužil se též o záchranu velké části inventáře brněnské Vysoké školy zvěrolékařské, za okupace odvezeného na německou univerzitu do Prahy. V roce 1947 zhotovil pro tuto vysokou školu významnou insignii, žezlo, které je používáno dodnes.
Nejznámější prací Františka Lněničky je mosazný model rakousko-uherského pancéřového křižníku S.M.S. Sankt Georg o rozměrech 620 x 140 x 360 mm, umístěný v expozici 1. světové války Armádního muzea v Praze na Žižkově. Model, legendární symbol vzpoury námořníků v boce Kotorské, vytvořil v roce 1938. Později jej věnoval Československé obci bývalých námořníků a účastníků národního odboje na Jadranu, jejímž byl členem. Ta však za okupace zanikla. V roce 1948, v rámci 30. výročí vzpoury v Boce, byl proto model věnován Vojenskému historickému ústavu v Praze.
Pro Vysokou školu veterinární v Brně pracoval téměř čtyřicet let, v dubnu 1963 odešel do penze a rok na to v Brně zemřel. Pohřben je na hřbitově v Králově Poli.[5]
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
Československá medaile Vítězství, dekret č. 21 144, 2. 7. 1937
Pamětní odznak Čs. dobrovolce z let 1918–1919, dekret č. 1426, 20. 11. 1938
Československý válečný kříž 1914–1918, s pochvalou , dekret č. 32 844, 30. 1. 1939- Pamětní odznak obránců barikád 1945[6] (Barikádník města Žižkova, čestný dekret č. 9096, 9. 5. 1945
- Pamětní odznak Národní revoluční armády, (příslušníka odbojové skupiny Miliční sbor 8), číslo matriky 0439/VI, 28.10. 1945
- Záslužný odznak 1945 Čsl. obce dobrovolců 1918–1919, dekret č. 1043, 5. 5. 1946
- Bronzový Diplomový odznak krále Karla IV., dekret č. 7015, 6. 5. 1947
- Stříbrný Diplomový odznak krále Karla IV., číslo matriky 695/S-49, duben 1949
Pamětní medaile národního odboje na Jadranu, dekret č. 170, 7. 5. 1949
_Bar.png){kind=small}
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jelínek, J. (ed.), Rakousko-uherské válečné námořnictvo na fotografii. Praha 2014, 297 s., ISBN 978-80-7037-251-7.
- Král, E., Plastiky Vysoké školy veterinární v Brně. Brno 1998, 51 s.
- Kuthan, P. J., V těžkých dobách. Boje na Slovensku 1918–1919. Praha 2010, 175 s. Nakladatelství Corona ISBN 9788086116624, Nakladatelství Ares, ISBN 9788086158518.
- Marek, J., Piráti svobody. Čeští námořníci v letech 1918–1921. Cheb 2002, 271 s., ISBN 808528085X.
- Marek, J., Pod rakouskou vlajkou. Čeští námořníci v létech 1900–1918. Cheb 2003, 283 s., ISBN 8086808033.
- Tollar, Z., Jeho Veličenstva pancéřový křižník SANKT GEORG. Historie, technické údaje, modely, plány. Chomutov 2010, 111 s. Soukromý tisk.
- Urbanová, J., Brněnští mariňáci. Poslední veteráni rakouského válečného loďstva. Brno 2004, 155s., nakladatelství Barrister a Principal, ISBN 80-86598-17-9
- Kolektiv autorů, 311 - Příběhy sbírkových předmětů Vojenského historického ústavu Praha. VHÚ Praha, 2016. ISBN 978-80-7278-672-5
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele sv. Michaela archanděla v Podolí
- ↑ CP - SMS Szigetvar : Křižníky. https://forum.valka.cz [online]. [cit. 2018-09-04]. Dostupné online.
- ↑ CZK - Improvisovaný pancéřový vlak II. J. M. Hurban (IPV-II J. M. Hurban) : Obrněné vlaky. https://forum.valka.cz [online]. [cit. 2018-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Vojenský historický ústav Praha, Ukořistěný maďarský prapor, 1918. www.vhu.cz [online]. [cit. 2018-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Královo Pole. www.hrbitovybrno.cz [online]. [cit. 2018-09-04]. Dostupné online.
- ↑ Valka.cz, Pamětní odznaky obránců pražských barikád - květen 1945
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Lněnička na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Lněnička
- Internetová encyklopedie města Brna, František Lněnička námořník rakousko-uherského válečného námořnictva a čsl. dobrovolník
- ČT24, Příběh torpédisty z Braníka, který na moři bojoval za císaře pána
