Filip Stillfried
| Filip Stillfried | |
|---|---|
 Filip Stillfried | |
| Poslanec Moravského zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1848 – 1849 | |
| Ve funkci: 1861 – 1867 | |
| Ve funkci: 1871 – 1871 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Str. konz. velkostatku |
| Narození | 20. března 1808 Praha  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 18. prosince 1887 Vizovice  Rakousko-Uhersko |
| Rodiče | Rüdiger Stillfried z Ratenic |
| Děti | Karla Stillfriedová z Ratenic Rudolf Stillfried z Ratenic |
| Příbuzní | Rozálie Stillfriedová z Ratenic, August Vilém Stillfried z Ratenic a Eduard Stillfried z Ratenic (sourozenci) Marie Thusnelda z Lippe-Weissenfeldu[1], Rüdiger Alfréd z Lippe-Weissenfeldu[1] a Alfred Rudolf z Lippe-Weissenfeld[1] (vnoučata) |
| Profese | politik |
| Ocenění | Císařský rakouský řád Leopoldův Řád Pia IX. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Filip František svobodný pán Stillfried, též Philipp Franz Freiherr von Stillfried und Ratenitz (20. března 1808[2][3] Praha[3] – 18. prosince 1887[2][4][3] Vizovice[5][3]), byl rakouský šlechtic a politik z Moravy; poslanec Moravského zemského sněmu.
Biografie[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze staré šlechtické rodiny Stillfriedů a užíval titul svobodného pána, respektiva barona. Jeho otcem byl Rudolf Stillfried (1764–1833), matkou francouzská šlechtična Karolína de Mahy de Favras (1787–1865). Filip původně sloužil v armádě, vyššího společenského postavení dosáhl v roce 1838, kdy po tetě Marii Františce hraběnce z Blümegenu, rozené Stillfriedové (1755–1838), zdědil na Moravě panství Vizovice se zámkem. K velkostatku patřily dva hospodářské dvory, palírna a pivovar.[2] Měl hodnost c. k. komořího a hejtmana na penzi. Byl mu udělen Císařský rakouský řád Leopoldův a Řád Pia IX.[4]
Zapojil se i do vysoké politiky. Už během revolučního roku 1848 byl v zemských volbách 1848 zvolen na Moravský zemský sněm, kde zastupoval kurii virilistů a velkostatků.[6] 7. června 1848 se stal členem sněmovní komise pro zrušení roboty.[2]
Do politiky se vrátil po obnovení ústavního systému vlády. V zemských volbách 1861 se opět stal poslancem Moravského zemského sněmu, za kurii velkostatkářskou, I. sbor. Mandát obhájil v zemských volbách v lednu 1867. Na sněm se ještě vrátil krátce v zemských volbách v září 1871.[7] V roce 1863 byl na sněmu členem vyvazovacího odboru. Podal tehdy návrh na osvobození techniků z vojenské služby.[2] Kandidoval za Stranu konzervativního velkostatku.[8] Je popisován jako pravý katolík a zastánce Svatého stolce.[4]
Zemřel v prosinci 1887[5] po několikaměsíční těžké nemoci. Pohřben měl být na hřbitově ve Vizovicích.[4]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Když Filip Stillfried zdědil v roce 1838 majetek na Moravě, projevilo se to i v jeho možnostech vybrat si nevěstu ve vyšších společenských kruzích. V roce 1840 se jeho manželkou stala hraběnka Hermína Batthyányová (1815–1883) z významné uherské šlechty. Hermína jako věno obdržela podíly na dvou panstvích v Uhrách a ve Slovinsku a později se stala dámou Řádu hvězdového kříže.[9] Z manželství se narodilo pět dětí, čtyři dcery a jediný syn:
- 1. Marie Agáta (15. 1. 1845 Vizovice – 24. 11. 1929 Valašské Meziříčí), dáma Řádu hvězdového kříže, manž. 1887 hrabě Jaromír Zikmund Bukůvka z Bukůvky (15. 5. 1845 Brno – 3. 6. 1936 Kroměříž), c. k. major a rytíř Maltézského řádu.[10]
- 2. Karolína Františka (22. 5. 1847 Vizovice – 7. 9. 1925 Salcburk), manž. 1879 hrabě Egmont z Lippe-Weissenfeldu (10. 5. 1841 Ratibořice – 22. 7. 1896 Pfaffstätt, Horní Rakousy)
- 3. Rudolf (15. 6. 1849 Vizovice – 9. 4. 1921 Brno), poslanec moravského zemského sněmu, manž. 1887 hraběnka Aloisie Luisa Pálffyová z Erdődu (7. 4. 1857 Bratislava – 14. 2. 1909 tamtéž)
- 4. Helena (2. 3. 1851 Vizovice – 24. 2. 1913 Mnichov), manž. 1883 baron Filip Karel von Redwitz (14. 9. 1845 Mnichov – 14. 4. 1913 tamtéž)
- 5. Františka (23. 7. 1854 Vizovice – 3. 4. 1937 Piešťany)
Díky své manželce byl Filip Stillfried mimo jiné švagrem prince Bedřicha Hannibala Thurn-Taxise (1799–1857), c. k. generálmajora a nejvyššího hofmistra císařovny Alžběty.
Filipův starší bratr August Vilém (1806–1897) sloužil v rakouské armádě a dosáhl hodnosti c. k. polního podmaršála.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ a b c d e PUNA, Michal: Zemští poslanci zvolení na Moravě r. 1848 a 1861, K otázce formování politické kultury a její kontinuity [online]. muni.cz [cit. 2016-06-05]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Philips Frans Vrijheer Stillfried van Rattonitz [online]. genealogieonline.nl [cit. 2016-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-08. (nizozemsky)
- ↑ a b c d Tagesnachrichten. Das Vaterland. Prosinec 1887, čís. 349, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost Vizovice
- ↑ DVOŔÁK, Jindřich. Moravské sněmování roku 1848-49: na padesátiletou památku na novodobého sněmu a zrušení roboty na Moravě, jakož i nastoupení císaře a krále Františka Josefa I. na trůn, Svazek 1. [s.l.]: Nákl. knihkupce Emila Šolce, 1898. 266 s. Dostupné online. ISBN 978-80-86903-53-8.
- ↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4.
- ↑ Die Presse, 5. 12. 1871, s. 2.
- ↑ Rodina Batthyány in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1859; Gotha, 1858; s. 58 dostupné online
- ↑ BŘEZINA, Vladimír: Rytířský stav v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v raném novověku. Rod Bukůvků z Bukůvky od středověku do 20. století; České Budějovice, 2008; s. 101–102 ISBN 978-80-86829-33-3
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Almanach českých šlechtických rodů 2024; Praha, 2023; s. 350–352 ISBN 978-80-85955-53-8
- KONEČNÝ, Michal, KALÁBOVÁ, Lenka: Zámek Vizovice; Národní památkový ústav Kroměříž, 2020; 239 s. (kapitola Zámek v dlouhém století, s. 69–78) ISBN 978-80-907400-6-8
