Ferdinand Pražský
| Ferdinand Pražský | |
|---|---|
.png) Ferdinand Pražský-Slavkovský (asi 1935) | |
| Narození | 24. května 1891 Slavkov u Brna  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 16. ledna 1979 (ve věku 87 let) Mníšek pod Brdy  Československo |
| Národnost | česká |
| Alma mater | Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Povolání | voják, bankovní úředník, spisovatel, novinář |
| Znám jako | Ferdinand Praský, Ferdinand Ivanovič Slavkovský, FIS |
| Nábož. vyznání | Římskokatolická církev |
| Choť | Marie Schubertová (1915–1924), Františka Vykoupilová (od 1924) |
| Děti | Bohuslav a Ferdinand z prvního manželství |
| Rodiče | Jan Praský, Antonie Stehlíková |
| Příbuzní | 11 sourozenců |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ferdinand Pražský (rodným jménem Ferdinand Praský, literární pseudonym Ferdinand Ivanovič Slavkovský, grafonym FIS) 24. května 1891 Slavkov u Brna – 16. ledna 1979 Mníšek pod Brdy) byl československý legionář, spisovatel, novinář a účastník odboje v období druhé světové války.
Život[editovat | editovat zdroj]
Před první světovou válkou[editovat | editovat zdroj]
Ferdinand Praský se narodil 24. května 1891 ve Slavkově u Brna do velmi početné rodiny obuvnického mistra Jana Praského a Antonie rozené Stehlíkové. V rodném Slavkově vychodil obecnou školu, poté studoval na II. státním gymnáziu v Brně, kde v roce 1911 maturoval. V roce 1912 absolvoval studijní cestu po Alpách, Itálii, Balkánu a Istanbulu. Nastoupil studium práv, jeho dokončení mu znemožnilo vypuknutí první světové války.
První světová válka[editovat | editovat zdroj]
Ferdinand Praský studoval práva do roku 1916, působil i jako redaktor. Následně byl povolán do c. a k. armády a odeslán na ruskou frontu. Dne 7. června 1916 padl u Lucku v hodnosti kadeta do zajetí. Přihlásil se do československých legií, kam byl zařazen 8. září 1917. Absolvoval Sibiřskou anabázi a dosáhl hodnosti kapitána.
Mezi světovými válkami[editovat | editovat zdroj]
Po návratu do Československa zůstal Ferdinand nyní již Pražský v armádní službě na postu zástupce velitele praporu 10. pěšího pluku v Brně. Dosáhl hodnosti majora. V roce 1929 musel ze zdravotních důvodů z armády odejít, dále pracoval jako bankovní úředník ve firmě Bratří Guttmannové. Přes změny vlastníků i názvů zde pracoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1951. Psal knihy převážně s legionářskou tematikou, básně, epigramy, povídky, romány, divadelní hry, ale i dětskou literaturu a četné novinové články. Byl žádaným řečníkem a přednášejícím při kulturních a vzpomínkových akcích. Používal pseudonym Ferdinand Ivanovič Slavkovský nebo grafonym FIS. Působil i jako překladatel, plynně ovládal ruštinu a němčinu, částečně angličtinu a polštinu, a redaktor (Legionářské sjednocení, magazín Opera). Jako novinový zpravodaj absolvoval v roce 1932 cestu po Francii, Belgii a Německu. Vystudoval obor filozofie-slovanské literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aktivně působil nebo byl členem četných spolků: Předseda jednoty Československé obce legionářské v Podolí, kde mezi lety 1936 a 1951 žil, čestný předseda jednoty ČSOL ve Slavkově u Brna, člen Národní jednoty Československého červeného kříže, Napoleonské společnosti v Brně, Syndikátu spisovatelů, Evropského literárního klubu.
Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]
Během německé okupace působil Ferdinand Pražský v protinacistickém odboji. Mj. ukrýval gestapem hledané osoby, např. rovněž legionáře Rudolfa Milatu nebo židovku Alžbětu Guttmannovou. Počátkem roku 1945 byl gestapem vyslýchán, uvěznění se ale vyhnul.
Po druhé světové válce[editovat | editovat zdroj]
Ferdinand Pražský pracoval do roku 1951, kdy odešel do důchodu a přestěhoval se do Mníšku pod Brdy. Spolupracoval na budování muzea ve Slavkově u Brna. Zemřel v Mníšku pod Brdy 16. ledna 1979.
Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]
- Československý válečný kříž 1914–1918
- Kříž svatého Jiří
- Československá revoluční medaile
- Československá medaile Vítězství
- 1947 Štefánikův odznak II. stupně
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Ferdinand Pražský byl dvakrát ženatý. Poprvé se oženil v roce 1915 s Marií Schubertovou, manželům se narodili synové Ferdinand a Bohuslav. Ferdinand byl během druhé světové války odeslán na nucené práce. Během bombardování Lipska byl zasypán a utrpěl zranění hlavy. Následky si nesl i po válce, v roce 1950 zemřel na komplikace po operaci mozku.[1] Podruhé se Ferdinand Pražský oženil v roce 1924 s Františkou Vykoupilovou.
Výběr z díla[editovat | editovat zdroj]
- 1927 Dějiny pěšího pluku 10 Jana Sladkého Koziny
- 1930 Z notýsku legionářova
- 1930 Nem, nem, soha! - Osudy italského legionáře v maďarském zajetí
- 1934 Medvídci presidenta Masaryka
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Českoslovenští legionáři v Rusku
- Českoslovenští vojáci
- Čeští spisovatelé
- Čeští novináři
- Legionářská literatura
- Lidé z Podolí (Praha)
- Absolventi Filozofické fakulty Univerzity Karlovy
- Osobnosti československého odboje během druhé světové války
- Nositelé Československého válečného kříže 1914–1918
- Nositelé Kříže svatého Jiří
- Držitelé Československé revoluční medaile
- Držitelé Československé medaile Vítězství
- Narození v roce 1891
- Narození 24. května
- Narození ve Slavkově u Brna
- Úmrtí 16. ledna
- Úmrtí v roce 1979
- Úmrtí v Mníšku pod Brdy