Ernesto Geisel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ernesto Geisel
Ernesto Geisel (1974)
Ernesto Geisel (1974)
Ve funkci:
15. března 1974 – 14. března 1979
Předchůdce Emílio Garrastazú Médici
Nástupce João Figueiredo

Ve funkci:
6. listopadu 1969 – 6. července 1973
Předchůdce Waldemar Cardoso
Nástupce Faria Lima

Ve funkci:
15. dubna 1964 – 15. března 1967
Prezident Castelo Branco
Předchůdce André Fernandes
Nástupce Portela de Melo
Ve funkci:
25. srpna – 8. září 1961
Prezident Ranieri Mazzilli
Předchůdce Pedro de Almeida
Nástupce Amaury Kruel

Narození 3. srpna 1907

Bento Gonçalves, Rio Grande do Sul

Úmrtí 12. září 1996 (ve věku 89 let)
Rio de Janeiro, Rio de Janeiro
Národnost brazilská
Politický subjekt National Renewal Alliance Party (ARENA)
Náboženství Luteránství
Podpis Ernesto Geisel, podpis
Commons Kategorie Ernesto Geisel

Ernesto Beckmann Geisel (3. srpna 190712. září 1996) byl brazilský vojevůdce a politik, který se stal prezidentem Brazílie v období mezi roky 1974 a 1979.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ernesto Geisel se narodil v Bentu Gonçalves, Rio Grande do Sul. Jeho otec byl Guilherme Augusto Geisel (rozený Wilhelm August Geisel), německý učitel z Herbornu, který v roce 1883 imigroval do Brazílie (v 16 letech). Jeho matka, Lydia Beckmannová, se narodila v Brazílii (Teutônia) do německé rodiny pocházející z Osnabrücku.[1] V Bento Gonçalves, kde vyrůstal, byly pouze dvě rodiny německého původu - Geiselova a Dreherova. Hlavní složkou tehdejšího obyvatelstva byli totiž italští přistěhovalci.[2] V dětství byl v kontaktu s italskými přistěhovalci a pozoroval kulturní kontrasty mezi vzděláváním, které měli jeho němečtí rodiče ve srovnání se svobodným a více uvolněným způsobem života, který jeho italští přátelé měli.[3] Geisel vyrůstal v luteránské rodině (jeho děda byl kněz), která spadala do nižší střední třídy. Doma mluvil Geisel německy stejně tak, jako portugalsky, protože jeho otec uměl portugalsky tak dobře, že začal tento jazyk vyučovat a nechtěl tedy, aby jeho děti mluvily portugalsky s cizím přízvukem. Jako dospělý rozuměl němčině, ale ne na úrovni pokročilých a složitějších rozhovorů.[4]

Ernesto Geisel a Getulio Vargas

Geisel spolu s jeho bratrem, Orlandem (1905–1979), který se později stane ministrem armády Médicejské vlády, vstoupil do armády a úspěšně dokončil střední vojenskou školu ve městě Porto Alegre (hlavní město) roku 1925. V roce 1928 absolvoval Escola Militar a mohl se přiřadit k dělostřeleckým jednotkám. Geisel byl svědkem a účastníkem nejdůležitějších okamžiků brazilské historie ve 20. století, jako byla revoluce v roce 1930 a vojenský převrat roku 1964, který svrhl levicového prezidenta Joãoa Goularta. V této vojenské intervenci hrál Geisel důležitou roli a stal se vojenským náčelníkem štábu prezidenta, kterým se stal Humberto de Alencar Castelo Branco.[5]

Roku 1964 se stal generálporučíkem a roku 1966 čtyřhvězdičkovým generálem. V roce 1969 byl jmenován prezidentem Petrobrasu, státní společnosti v Brazílii.

V roce 1940 se oženil Lucy Markusovou, dceru plukovníka armády. Měli dceru, Amálii Lucy, která se později stala profesorkou na univerzitě, a syna Orlanda z jehož smrti roku 1957 (při železniční nehodě) se Geisel nikdy nevzpamatoval. Příčiny nehody nebyly dosud zjištěny. Vdova Lusy Geiselová zemřela při dopravní nehodě v roce 2000.[6]

Prezidenství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1973 Geisel byl jmenován prezidentem Emílio Garrastazu Medici a dalšími vojenskými veliteli jako kandidát na předsednictví National Renewal Alliance Party (ARENA). V té době, byl prezident Brazílie vybírán armádou a následně schválen Kongresem s cílem poskytnout dojem svobodných voleb. Geisel byl zvolen velkou většinou a byl slavnostně uveden do funkce dne 15. března 1974 na pětiletý mandát.

Mezi lety 1968 a 1973 rostla brazilská ekonomika tempem více než 10% ročně (nejrychleji na světě). Ale vzhledem k ropné krizi (1974) se vývoj snížil na 5-6% ročně, a tak paliva musela být dovážena, a proto začala stoupat brazilský státní dluh.

V roce 1970 byli členové radikální levice mučeni a někteří dokonce zavražděni v situaci, která se podobala občanské válce, zatímco tisk byl cenzurován. Během roku 1974 byly umlčeny všechny aktivity partyzánské činnosti.

Poté, co byly výše uvedené aktivity byly zastaveny, Geisel a jeho náčelník štábu, ministr Golbery do Couto e Silva vymyslel plán postupné, pomalé demokratizace, který by uspěl a i přes veškeré hrozby opozice.

Hlavním nástroj vojenského režimu se stala cenzura, Pátý Institucionální Akt, který dal vládě diktátorské pravomoci. Roku 1978 se zřekl prezident Geisel této aktivity (myšlený Pátý Institucionální Akt).

V 5 letech jeho vlády, Geisel přijal mnoho z pragmatické zahraniční politiky. Přestože byl konzervativní a přesvědčený antikomunista, významně se přiblížil ke komunistickému bloku.

Během Geiselova funkčního období, navázala Brazílie diplomatické styky s Čínskou lidově demokratickou republikou a Anglou, což začalo signalizovat vzdalování Brazílie a Washingtonu. I když obě země zůstaly spojenci, Geisel spojenectví a obchodní příležitosti hledal i v jiných částech světa. Zejména pak v Africe a Asii.

Roku 1978 jmenoval Geisel generála Joãoa Baptisty de Oliveira Figueiredoa jako nástupce. Svůj úřad opustil 15. března 1979.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KOIFMAN, Fábio. Presidentes Do Brasil: De Deodoro A FHC.
  2. KOIFMAN, Fábio. Presidentes Do Brasil: De Deodoro A FHC.
  3. D'ARAUJO, Maria Celina. Ernesto Geisel.
  4. D'ARAUJO, Maria Celina. Ernesto Geisel.
  5. "Ernesto Geisel." Encyclopedia of World Biography, 2nd ed. 17 Vols. Gale Research, 1998.
  6. (portugalsky) Smrt Lucy Geiselové

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]