Edmund Mořic z Clary-Aldringenu
| Edmund Mořic kníže z Clary-Aldringenu | |
|---|---|
 Edmund Clary-Aldringen, 1837 | |
| 4. kníže z Clary-Aldringenu | |
| Ve funkci: 31. května 1831 – 21. června 1894 | |
| Předchůdce | Karel Josef z Clary-Aldringenu |
| Nástupce | Richard z Clary-Aldringenu |
| Poslanec Českého zemského sněmu | |
| Ve funkci: 1861 – 1867 | |
| Panovník | František Josef I. |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Liberální strana |
| Narození | 3. února 1813 Vídeň  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 21. června 1894 (ve věku 81 let) Teplice  Rakousko-Uhersko |
| Titul |  kníže |
| Choť | (1841) Elisabeth Alexandrine de Ficquelmont (1825–1878) |
| Rodiče | Karel Josef z Clary-Aldringenu (1777–1831) a Marie Aloisie Chotková z Chotkova a Vojnína (1777–1864) |
| Děti | 1. Edmunde, provd. Robilant e Cereaglio (1842–1927) 2. Maria Karel (1844–1920) 3. Siegfried (1848–1929) 4. Manfred (1852–1928) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Edmund Mořic z Clary-Aldringenu, zkráceně také Edmund Clary-Aldringen (německy Edmund Moritz Fürst von Clary und Aldringen; 3. února 1813 Vídeň – 21. června 1894 Teplice)[1] byl rakousko-český šlechtic z rodu Clary-Aldringenů, majitel teplického panství a politik.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1813 ve Vídni jako syn Karla Josefa z Clary-Aldringenu a jeho manželky Marie Aloisie Chotkové z Chotkova. Jako příslušník šlechtického rodu prošel od útlého dětství přísnou výchovou a studoval na prestižních školách.
Po smrti svého otce roku 1831 se jako jediný syn stal dědicem rodinných panství, přičemž mezi nejvýznamnější patřilo to se sídlem v Teplicích.[2] Později zde spolu s manželkou a dětmi také trávil mnoho času (mimo jiné také přebývali v rodinném sídle Clary-Aldringenů, paláci Mollard-Clary ve Vídni). V Teplicích zasedal jak v městském, tak i okresním zastupitelstvu a měl proto velký vliv na veškeré dění v oblasti.[2] Během revoluce roku 1848 vznikla ve městě jednotka národní gardy, jejímž čestným velitelem se stal právě Edmund.[2] Díky jeho přispění a podpoře později vzniklo teplické městské divadlo (otevřeno 1874) a Nové lázně v Šanově.[2] Od roku 1861 byl také poslancem Českého zemského sněmu za volební obvod Teplice.[2]
Ústecko-teplická dráha[editovat | editovat zdroj]
Počátkem 50. let se začaly v Podkrušnohoří a zejména právě v Teplicích ozývat první hlasy, volající po stavbě železnice v tomto regionu.[3] Stát však pro nedostatek finančních prostředků nemohl tyto požadavky uspokojit, proto se tyto osobnosti (mezi nejvýznamnější patřil teplický advokát a poslanec Franz Stradal) spojily právě s Edmundem z Clary-Aldringenu a společně roku 1856 založily společnost pod názvem Ústecko-teplická dráha (Aussig-Teplitzer Eisenbahn, ATE).[4] Sám Clary-Aldringen se stal jejím prvním prezidentem.[5] V čele ATE setrval až do roku 1870, kdy jej ve vedení vystřídal Karl Georg Wolfrum.[6] Akcie a místo ve správní radě společnosti si však ponechal.
Závěr života[editovat | editovat zdroj]
Roku 1878 Edmundovi zemřela manželka a po jejím skonu se Edmund trvale usadil v Teplicích. Jmenování svého nejmladšího syna ministerským předsedou ani slezským zemským prezidentem se nedočkal. Zemřel 21. června 1894 ve svém teplickém sídle. Panství po něm převzal nejstarší syn Maria Karel.[2]
Rodina[editovat | editovat zdroj]
V roce 1841 se setkal s tehdy šestnáctiletou Alžbětou Alexandrinou z Ficquelmontu, dcerou generála a diplomata Karla Ludwiga z Ficquelmontu ze starého lotrinského rodu Ficquelmontů a 5. prosince téhož roku se s ní oženil.[2] Manželé měli čtyři děti,[2] z nichž nejmladší syn Manfred se později stal ministerským předsedou Předlitavska a slezským zemským prezidentem.
Děti[editovat | editovat zdroj]
- 1. Edmunde (13. října 1842 Vídeň – 14. února 1927 Turín)
- ⚭ (1867) hrabě Carlo Felice Nicolis di Robilant e Cereaglio (8. srpna 1826 Turín – 17. října 1888 Londýn)
- 2. Maria Karel (3. dubna 1844 Vídeň – 25. března 1920 Teplice)
- ⚭ (1873) Felicia Radziwiłłovna (25. února 1849 Teplice – 7. prosince 1930 Teplice)
- 3. Siegfried (14. října 1848 Teplice – 11. února 1929 Teplice), 6. kníže z Clary-Aldringenu, rakousko-uherský vyslanec ve Württembersku (1897–1899), vyslanec v Sasku (1899–1902), vyslanec v Belgii (1902–1914)
- ⚭ (1885) Tereza Marie Kinská z Vchynic a Tetova (10. prosince 1867 – 22. února 1943)
- 4. Manfred (30. května 1852 Vídeň – 12. února 1928 Salcburk), slezský zemský prezident (1896–1898), štýrský místodržitel (1898–1918), předseda vlády Předlitavska v období od 2. října do 21. prosince 1899
- ⚭ (1884) Franciska Pejacsevich de Veröcze (5. června 1859 Petrohrad – 14. prosince 1938 Salcburk)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ https://www.geni.com/people/Edmund-IV-F%C3%BCrst-von-Clary-und-Aldringen/6000000002188468487
- ↑ a b c d e f g h MIXÁNKOVÁ, Hana. Cestovní deník Marie Sidonie Chotkové z cest po Benátkách a Milánu (1782). Pardubice: Univerzita Pardubice – Filozofická fakulta, 2008. 91 s. Kapitola Historie rodu Clary-Aldringen, s. 16.
- ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. ISBN 978-80-204-1505-9. Kapitola Dráhy zvané uhelné, s. 89.
- ↑ Rakouský koncesní zákon - podpora soukromého kapitálu (1854) [online]. Railian.com [cit. 2016-12-23]. Dostupné online.
- ↑ KUCHYŇKA, Adolf. Ústecko-teplická dráha [online]. Infofila, 2004-05-06 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.
- ↑ Wolfrum, Karl G. [online]. Středočeská vědecká knihovna v Kladně [cit. 2017-02-21]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty (erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti). Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Clary-Aldringen, s. 34.
- Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918 / (Pavel Augusta … et al.). 4. vyd. Praha: Libri, 1999. 571 s. ISBN 80-85983-94-X. S. 63.
