Dlouhá Lhota (zámek)
| Dlouhá Lhota | |
|---|---|
.jpg) Zámek | |
| Základní informace | |
| Sloh | klasicistní |
| Architekt | František Heger |
| Stavebník | Bechyňové z Lažan |
| Další majitelé | Bechyňové z Lažan |
| Poloha | |
| Adresa | Dlouhá Lhota,  Česko |
| Souřadnice | 49°43′10,48″ s. š., 14°7′1,4″ v. d. |
  Dlouhá Lhota | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41584/2-2405 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dlouhá Lhota je zámek ve stejnojmenné vesnici v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Založen byl v šestnáctém století některým z příslušníků rodu Bechyňů z Lažan. Později byl upraven v barokním slohu, ale dochovaná podoba je výsledkem klasicistních úprav. Zámecký areál slouží jako hotel a je chráněn jako kulturní památka.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Dlouhá Lhota bývala až do začátku šestnáctého století součástí pičínského panství. Po smrti Oldřicha Bechyněho z Lažan bylo panství v roce 1515 rozděleno, a Dlouhá Lhota s Drásovem[2] připadla Mikulášovi Bechyněmu z Lažan. Buď přímo on nebo některý z nástupců ve vsi založil panské sídlo, kterým byla renesanční[3] tvrz.[4] Statek po Mikulášovi převzal Václav mladší Bechyně z Lažan. Ještě před svou smrtí jej přenechal roku 1599 synům Janovi a Davidovi, kteří měli vyplatit podíl třetího bratra Abrahama ve výši pěti tisíc kop míšeňských grošů.[2]
David s Janem se rozdělili, takže Jan získal Pnětluky a David dostal Dlouhou Lhotu, kterou opět připojil k Pičínu. Davidův syn Mikuláš starší Bechyně z Lažan v roce 1630 prodal Dlouhou Lhotu s tvrzí, dvorem a vsí Drásov Juditě Bechyňové z Lažan na Bohosticích.[2] V prodejní smlouvě se nachází první písemná zmínka o tvrzi.[4] Judita zemřela nejspíše v roce 1656 a svůj majetek předtím odkázala dcerám Anežce (provdané Vratislavové), Mandaléně Markétě a Evě Kateřině.[2] Ty ještě téhož roku panství prodaly Saloméně Veronice Bechyňové z Račína a na Týništi,[2] manželce jejich bratra Kašpara Maxmiliána († 1673).[4] Statek byl v té době poničen vojenskými událostmi, a tvrz byla dokonce vypálená.[2]
.jpg)
Potomci Kašpara Maxmiliána a Salomény Veroniky statek vlastnili přibližně do poloviny osmnáctého století. Patřili k nim syn Ludvík Ignác († 1719), vnuk Ignác Humprecht († 1742) a jeho synové Jan Václav a Ignác Ludvík Bechyňové z Račína. Poslední dva se zadlužili natolik, že museli statek prodat benediktýnům od kostela svatého Mikuláše na Starém Městě. Ještě předtím, nejspíše už v sedmnáctém století, Bechyňové z Račína přestavěli starou tvrz na barokní zámek.[4] Naproti tomu některé stavební znaky (dispozice, valené klenby v některých přízemních místnostech a přízemní prostory správcovského domu) naznačují, že přestavba proběhla v pokročilé fázi osmnáctého století.[3]
Řádu zámek patřil do roku 1773, kdy jej koupila Růžena Stenzová, rozená Pecheová. Dalšími majiteli byli roku 1828 Jindřich August Leibniz, hrabě Jan Antonín Harbuval-Chamaré a od roku 1838 kníže Rudolf Colloredo-Mannsfeld, který Dlouhou Lhotu připojil k Dobříši. Koncem osmnáctého století proběhly stavební úpravy, při kterých zámecká budova získala klasicistní charakter.[4] Na projektu této přestavby se určitou měrou podílel pražský architekt František Heger. Další pozdně klasicistní přestavby (vestibul, schodišťová hala v patře) proběhly během první poloviny devatenáctého století a po nich následovaly různé neslohové úpravy.[3]
Ve druhé polovině dvacátého století zámek využívalo jednotné zemědělské družstvo k ubytování zaměstnanců a jako kancelářské prostory. V budově sídlil také místní národní výbor a oddělení veřejné bezpečnosti. Ve velkém sále se konaly společenské události.[4] Ve 21. století byl zámek včetně přilehlého parku a bývalého hospodářského areálu zrekonstruován a slouží jako hotel.
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Zámecký areál leží na mírném svahu na jižním okraji vesnice.[3] Hlavní zámecké budova je jednopatrová, má přibližně obdélný půdorys a průčelí zdůrazněné středovým jednoosovým rizalitem, který je zakončen trojúhelníkovým štítem, z něhož vybíhá okrouhlá věž. V rizalitu se nachází vstup, ke kterému vede oboustranné schodiště zdobené dvojicí vojenských emblémů a klasicistní mříží mezi nimi. Fasádu budovy zdobí vysoký pilastrový řád. U boční strany budovy stojí přístavek s arkádami s pilastry, trojúhelníkovým štítem nad střední arkádou a s nízkou atikou.[5]
.jpg)
V suterénu se dochovaly klenuté sklepy, které mohou být pozůstatkem renesanční tvrze.[4] Přízemní prostory jsou zaklenuté valenými klenbami s lunetami a pilastry (Emanuel Poche zde uvádí plackové klenby oddělené dvojicemi pásů, které sbíhají na římsové pilastry.[5]). Klenutá je i chodba v prvním patře, ale ostatní prostory v něm mají ploché stropy.[4]
Zámek je součástí areálu, ke kterému patří bývalý hospodářský dvůr a park, jejichž podoba vychází z přestaveb v polovině osmnáctého století, ale hospodářské budovy jsou o století mladší. Do dvora se vjíždělo dvojicí už zaniklých bran na severní straně. Hlavní zámecká budova s přístavkem pro služebnictvo stojí na jižním okraji dvora. Navazuje na ni brána do parku a dále směrem k západu správcovský dům. Na něj se napojují další provozní budovy, které sloužily jako chlévy, koňské stáje, kočárovna, vozovna a sýpka. Původně k zámku patřily i hospodářské budovy západně od nádvoří a na část z nich se vztahuje památková ochrana. Prostranství mezi nimi se využívá jako odstavná plocha zemědělské techniky. Průmyslové novostavby, které přiléhají k budově bývalých stájí, byly postaveny v devadesátých letech dvacátého století.[3]
Jižně od zámku se rozkládá zámecký park obehnaný zdí, v jejímž jihozápadním nároží stojí malý altán.[3] V parku roste 27 metrů vysoký dub letní s obvodem kmene 512 centimetrů, který je pod názvem Dub vladyky Bavora chráněn jako památný strom.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-25]. Identifikátor záznamu 153698 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e f SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek VI. Podbrdsko. Praha: František Šimáček, 1889. 411 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze okolo Příbramě, s. 138–139.
- ↑ a b c d e f Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Dlouhá Lhota – zámek, s. 57–58.
- ↑ a b Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek I. A/J. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Dlouhá Lhota, s. 261.
- ↑ Dub vladyky Bavora [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2021-01-25]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Dlouhá Lhota na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
