Chudoplesy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek je o části Bakova nad Jizerou. O osadě patřící k obci Chotětov pojednává článek Chudoplesy (Chotětov).
Chudoplesy
Příjezd do obce od Kosmonos
Příjezd do obce od Kosmonos
Lokalita
Charaktervesnice
ObecBakov nad Jizerou
OkresMladá Boleslav
KrajStředočeský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel333 (2021)[1]
Katastrální územíChudoplesy (3,71 km²)
PSČ294 01
Počet domů99 (2021)[2]
Chudoplesy
Chudoplesy
Další údaje
Kód části obce54801
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chudoplesy jsou malá vesnice, část města Bakov nad Jizerou v okrese Mladá Boleslav.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název vesnice může být odvozen ze spojení chudé plesy či chudá plesa, které označovalo jezero, rybník nebo jinou stojatou vodu. Spojení se pravděpodobně vztahovalo k blízké Jizeře, která zde protéká úzkým korytem a snad v ní žilo málo ryb. Alternativní vysvětlení názvu odvozuje jméno vsi z příjmení Chudomel či obecného jména chudolaz, které označovalo chudého člověka. Chudoplesy by pak byly posměšným označením pro ves chudě plesajících lidí. V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: Chudoplessiech (1465), w Chudoplesech (1497), w Chudoplesiczych (1543), Chudopleßy (1608) a Chudoplesy (1854).[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1465.[4] Údajně zde stávala i tzv. chudopleská tvrz, avšak o místě, kde stála, nejsou žádné bližší informace. V druhé polovině 15. století byla ves v držení Heřmana ze Zvířetic, pána na blízkém hradu Zvířetice tyčícím se na kopci na druhém břehu řeky Jizery. Hrad je dnes zpustlý a v podstatě jde o zříceninu.

O dalších sto let později se pány zvířetického panství stávají opět Vartenberkové, přesněji řečeno jejich kamenická větev. Krátce po bitvě na Bílé hoře přechází do majetku Valdštejnů. Zajímavá je skutečnost, že místní hostinec (zmíněn např. v roce 1580 v souvislosti se sporem o dodávky piva s hospodou v sousední vsi Trenčín), proslul za dob Valdštejnů díky tomu, že právě příslušníci tohoto šlechtického rodu zde pravidelně zastavovali a přespávali na cestách z Prahy směrem na svůj nedaleký mnichovohradištský zámek.

Dle tereziánského katastru z poloviny 18. století náleželo ke vsi okolo šedesáti hektarů pozemků (pole, lesy, louky).

V letech 1869–1979 byla samostatnou obcí, ke které patřil Brejlov a od 1. ledna 1980 se vesnice stala součástí města Bakov nad Jizerou.[5]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 107 153 175 152 183 155 205 163 150 137 110 110 116 221 333
Počet domů 17 19 21 22 27 28 34 51 42 40 36 43 47 68 99

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. Dostupné online.
  3. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Chudoplesy, s. 69. 
  4. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 132. 
  5. Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2023-03-15]. Dostupné online. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2015-12-21]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online. 
  8. a b ŠIMÁK, Josef Vítězslav. Soupis památek historických a uměleckých v republice Československé. A. Země Česká. XLVI, Okres Mnichovohradišťský. Díl I. Praha: Archeologická komise při České akademii věd a umění, 1930. 648 s. S. 351. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]