Chinolin

Chinolin
	;
Obecné
Systematický název	1-benzazin, 1-azanaftalen
Sumární vzorec	C9H7N
Identifikace
Registrační číslo CAS	91-22-5; {{{Další čísla CAS}}}
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)	{{{Číslo EINECS}}}
Indexové číslo
Číslo EC (enzymy)	{{{Číslo EC}}}
PubChem	{{{PubChem}}}
ChEBI	{{{ChEBI}}}
Vlastnosti
Molární hmotnost	129,159 g/mol
Teplota tání	-14,78 °C
Teplota varu	237,16 °C
Hustota	1,097 7 g.cm-3
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky; SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Chinolin je heterocyklická dusíkatá sloučenina, odvoditelná od naftalenu pomyslnou náhradou jednoho uhlíku v molekule dusíkem. Je to bezbarvá ostře páchnoucí kapalina, která časem účinkem světla žloutne až hnědne. Chinolin je špatně rozpustný ve studené vodě, ale přesto je mírně hygroskopický. Dobře se rozpouští v horké vodě a v organických rozpouštědlech.

Obsah

Existuje řada metod jak připravit chinolin a jeho deriváty. Známá je např. Skraupova syntéza, která vychází z anilinu a glycerolu v prostředí kyseliny sírové a oxidačního činidla (nitrobenzen). Tuto reakci poprvé popsal český rodák působící v Rakousku Zdenko Hans Skraup.

Oxidace chinolinu probíhá spíše na benzenovém jádru než na pyridinovém. Oxidací chinolinu vzniká kyselina chinolinová.

Oxidace chinolinu

Významné jsou zejména jeho deriváty. Z chinolinu vychází průmyslová výroba 8-hydroxychinolinu a kyseliny chinolinové.

Chinolin je klasifikován jako látka zdraví škodlivá, je také podezřelým karcinogenem. LD₅₀ pro krysu je při ústním podání 331 mg/kg.

Červinka O., Dědek V., Ferles M.: Organická chemie, druhé přepracované vydání, 1980, SNTL, Praha