Chaloner Ogle (1681–1750)
| Admirál Sir Chaloner Ogle | |
|---|---|
_RMG_BHC2917.jpg) Portrét kapitána Chalonera Ogle (cca 1718, Národní námořní muzeum, Greenwich) | |
| Vrchní velitel na Jamajce | |
| Ve funkci: 1742 – 1744 | |
| Předchůdce | Edward Vernon |
| Nástupce | Thomas Davers |
| Ve funkci: 1732 – 1739 | |
| Předchůdce | Richard Lestock |
| Nástupce | Edward Vernon |
| Narození | 1681 Svatý Kryštof |
| Úmrtí | 11. dubna 1750 (ve věku 68–69 let) Londýn |
| Choť | Isabella Ogle (od 1737) Henrietta Issacson |
| Rodiče | John Ogle a Mary Braithwaite |
| Profese | politik |
| Ocenění | Řád lázně |
| Commons | Chaloner Ogle (admiral) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sir Chaloner Ogle (1681 – 11. dubna 1750, Londýn, Anglie) byl britský admirál. U královského námořnictva sloužil od šestnácti let a byl účastníkem dynastických válek první poloviny 18. století. Proslul především vítězstvím nad piráty u břehů Afriky (1722), za které byl povýšen do šlechtického stavu. Později byl několikrát vrchním velitelem na Jamajce, krátce před smrtí dosáhl nejvyšší možné hodnosti velkoadmirála (1749).
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze starobylé šlechtické rodiny[pozn. 1] z Northumberlandu sídlící od 17. do 20. století na zámku Kirkley Hall. Narodil se jako jediný syn právníka Johna Ogle a v šestnácti letech vstoupil jako dobrovolník do Royal Navy. Zúčastnil se závěru devítileté války, později za války o španělské dědictví rychle postupoval v hodnostech (komandér 1703, kapitán 1708). Mezitím byl však postaven před válečný soud za ztrátu své lodi u břehů Španělského Nizozemí (1706). Po válce sloužil v Baltském moři a především vynikl likvidací pirátské flotily Bartholomewa Robertse u břehů západní Afriky (bitva u mysu Lopez)[1]. Za tuto akci obdržel Ogle Řád lázně se šlechtickým titulem Sir. Další roky strávil ve Středozemním moři a Lamanšském průlivu, v hodnosti komodora byl v letech 1732–1739 velitelem na Jamajce. Po návratu do Evropy byl povýšen na kontradmirála (1739) a stal se zástupcem vrchního velitele ve Středozemním moři. Ještě téhož roku byl převelen do Lamanšského průlivu a v roce 1741 byl s flotilou o třiceti lodích vyslán do Karibiku na pomoc admirálu Vernonovi v boji proti Španělům (válka o Jenkinsovo ucho). Po prohrané bitvě u Cartageny byl postaven před válečný soud, ale byl osvobozen. Po odvolaném Vernonovi pak znovu převzal vrchní velení na Jamajce (1743–1744) a v roce 1743 byl povýšen na viceadmirála. Po návratu do Evropy byl předsedou válečného soudu s veliteli bitvy u Toulonu (admirálové Thomas Mathews a Richard Lestock). V roce 1744 dosáhl hodnosti admirála a v letech 1746–1750 byl poslancem Dolní sněmovny za přístav Rochester, v politice patřil k whigům[pozn. 2]. V roce 1749 obdržel nejvyšší možnou hodnost velkoadmirála (Admiral of the Fleet)[2].
Jeho stejnojmenný synovec Sir Chaloner Ogle (1726–1816) dosáhl též hodnosti admirála, v další generaci vynikl u námořnictva velkoadmirál Sir Charles Ogle (1775–1858).
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Rodina Ogle v jedné linii užívala již od 15. století peerský titul lorda. Získal jej v roce 1461 Robert Ogle (1406–1469) jako významný účastník válek růží. V 16. století přešel titul sňatkem na rod Cavendishů a jeho posledním nositelem byl Henry Cavendish, 2. vévoda z Newcastle (1630–1691), který byl zároveň 10. baronem z Ogle.
- ↑ Přístav Rochester byl jako volební obvod tradiční doménou vysokých námořních důstojníků nebo politiků spojených s administrací královského námořnictva. Chaloner Ogle byl do parlamentu zvolen po úmrtí admirála Nicholase Haddocka v roce 1746 s podporou ministra námořnictva vévody z Bedfordu. V roce 1747 byl znovu zvolen i v řádných parlamentních volbách a poslancem zůstal do své smrti. Poté jej v poslaneckém mandátu za Rochester nahradil admirál John Byng popravený později za sedmileté války.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Bitva u mysu Lopez na webu goldenageofpiracy dostupné online
- ↑ Služební postup admirála Chalonera Ogle na webu threedecks dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- HEATHCOTE, Tony: The British Admirals of the Fleet 1734–1995; Londýn, 2002; ISBN 0-85052-835-6
- KOVAŘÍK, Jiří: Salvy pod plachtami, I. díl Námořní války Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.; Praha, 2021; 367 s. ISBN 978-80-7497-348-2
- TARABA, Luboš: Sukně proti kalhotám. Válka o rakouské dědictví 1740–1748; Praha, 2019; 464 s. ISBN 978-80-7557-176-2
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Chaloner Ogle na Wikimedia Commons - Admirál Chaloner Ogle na webu The History of Parliament
