Bitva u ostrova Chios

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bitva u ostrova Chios
Konflikt: Rusko - turecká válka (1768-1774)
[[Soubor:{{{obrázek}}}|300px|]]
Trvání: 5. července- 7. července, 1770
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: U ostrova Chios, Egejské moře
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Ruské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Rusko Turecko
Velitelé
Grigorij Grigorievič Orlov Kapudan Pasha Hüsameddin
Síla
9 řadových lodí, 3 fregaty a několik pomocných lodí - celkem 608 děl 16 řadových lodí, 6 fregat, 6 šebek a asi 40 pomocných lodí - celkem 1430 děl
Ztráty
1 řadová loď, 4 zápalné lodě, 666 mužů asi 24 válečných lodí a 10 000 mužů
{{{poznámky}}}

Bitva u ostrova Chios se odehrála 5. až 7. července 1770 mezi ostrovem Chios a zálivem Çeşme. Byla to rozhodující námořní bitva rusko - turecké války.

Rusko - turecká válka[editovat | editovat zdroj]

Rusko – turecká válka byla vyhlášena v roce 1768. Turecku v ní šlo o posílení svého vlivu v Černém moři. Téměř rok byly připravovány bojové akce, které pak vypukly na jižních hranicích Ruska. Připravené ruské jednotky počáteční turecký nápor odrazily. Boje potom pokračovaly na Krymu, při dolním Dunaji a v Zakavkazsku.

Průběh bitvy[editovat | editovat zdroj]

Ruské loďstvo muselo na cestě z Baltského moře do Středozemního moře obeplout celou Evropu. K rozhodujícímu střetu s tureckým loďstvem došlo v Egejském moři u ostrova Chios, který se nachází v blízkosti tureckého pobřeží. Turecké početnější loďstvo zahájilo bitvu ve dvou řadách a na velkou vzdálenost způsobovalo ruské flotile citelné škody. Rusové bez ohledu na ztráty zkrátili vzdálenost mezi flotilami na dostřel ručních zbraní. Z této vzdálenosti pálila ruská děla rychleji a přesněji než turecká a proto v turecké formaci vypukl zmatek, který se jeho velitel pokusil vyřešit ústupem do blízké zátoky pod ochranu pobřežních děl.

V poměrně malém zálivu byly turecké lodě blízko sebe . Toho se rozhodli využít ruští velitelé a v noci zaútočili. Nejprve do zálivu vplulo 7 řadových lodí a v přestřelce, která vypukla vpluly do zálivu čtyři zápalné lodě. Dvě zápalné lodě se Turkům podařilo potopit, ale zbývající dvě způsobily v tureckém loďstvu dokonalou spoušť. Výbuchy munice rychle rozšířily oheň na celou flotilu a jedinou řadovou loď, která se pokusila uprchnout Rusové snadno zajali.

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Po této bitvě ve které bylo zničeno turecké loďstvo a která byla největší tureckou porážkou od bitvy u Lepanta (1571) následovaly pozemní bitvy u Largy, Kagulu a další ve kterých Rusové většinou zvítězili. Přes snahu Francie, Rakouska a Anglie o podporu Turecka, byly zahájeny mírové rozhovory. Mírová smlouva z roku 1774 zajistila Rusku část pobřeží Černého moře a Turecko se zavázalo umožnit ruským lodím volný průjezd Bosporem a Dardanelami.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu