Berthierit
| Berthierit | |
|---|---|
 | |
| Obecné | |
| Kategorie | Minerál |
| Chemický vzorec | FeSb2S4 |
| Identifikace | |
| Barva | ocelově šedá s náběhy |
| Vzhled krystalu | jehličkovité, plstnaté až zrnité agregáty, sloupcovité krystaly |
| Soustava | kosočtverečná |
| Tvrdost | 2-3 |
| Lesk | kovový |
| Štěpnost | dobrá ve směru prodloužení |
| Vryp | hnědošedý |
| Hustota | 4,6 g ⋅ cm−3 |
| Rozpustnost | rozpustný v HNO3 |
Berthierit (Haidinger, 1821), chemický vzorec FeSb2S4, je kosočtverečný minerál. Poprvé byl popsán nedaleko Chazelles ve Francouzském středohoří. Je pojmenován po francouzském geologovi Pierru Berthierovi (1782-1861).[1][2]
Původ[editovat | editovat zdroj]
Berthierit vzniká výhradně na hydrotermálních žilách. Doprovází ho nejčastěji antimonit, křemen a arsenopyrit, dále pak tetraedrit, baryt či pyrit.[1][2][3][4]
Morfologie[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Berthierit se vyskytuje převážně v podobě jehličkovitých, vláknitých, plstnatých až zrnitých agregátů, vzácněji tvoří i samostatné sloupcovité krystaly, dosahující délky až 15 cm.[3][4]
Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
Nejčastěji je berthierit ocelově šedý, na vzduchu nabíhá do hněda, žluta až fialova. Je opakní, má kovový lesk. Je křehký, dobře štěpný ve směru prodloužení, má nepravidelný, tříštivý lom a hnědošedý vryp. Rozpouští se v kyselině dusičné a taje před dmuchavkou.[1][2][4]
Využití[editovat | editovat zdroj]
Berthierit je vedlejší rudou antimonu, jenž se využívá k legování ocelí, na výrobu liteřiny, akumulátorů, polovodičů, pyrotechniky či například smaltovaného skla a keramiky.[5]
Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]
Mezi minerály podobné berthieritu patří:
Dále je součástí skupiny chemicky podobných minerálů, do níž patří:
- berthierit (FeSb2S4)
- klerit (MnSb2S4)
- garavellit (FeSbBiS4)[2][4]
Naleziště[editovat | editovat zdroj]
Svět[editovat | editovat zdroj]
- Chazelles, Pontgibaud, Francie
- Bräunsdorf, Německo
- důl Herja a Baia Sprie, Maramureš, Rumunsko
- důl San Martin, Zacatecas, Mexiko
- Oruro, Bolívie
Česko[editovat | editovat zdroj]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c ĎUĎA, Rudolf; REJL, Luboš; SLIVKA, Dušan. Minerály. Praha: Aventinum, 2008. S. 76–77.
- ↑ a b c d Berthierite: Mineral information, data and localities [online]. Dostupné online.
- ↑ a b c VELEBIL, Dalibor. Minerály pod nohama, v průmyslu a ve sbírkách. Praha: Academia, 2012. S. 85.
- ↑ a b c d BAUER, Jaroslav. Svět minerálů. Praha: Granit, 2009. S. 82.
- ↑ VELEBIL, Dalibor. Minerály pod nohama, v průmyslu a ve sbírkách. Praha: Academia, 2012. S. 54.
- ↑ Berthierite na databázi RRUFF™
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Berthierit na Wikimedia Commons
