Legování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Legování (z něm. legieren, od lat. ligare, spojovat, svazovat) označuje metalurgický postup, při kterém dochází k přimísení legujících prvků k hlavnímu kovu, či slitině kovů za účelem zlepšení jeho mechanických vlastností. Tak se děje buď již při vsázce, nebo až po roztavení kovu. Postup je důležitý například při zpracování oceli. Při slévání drahých kovů označuje legování přimísení přísady pro dosažení žádoucí ryzosti, barvy a podobně.

- slouží ke zlepšování vlastností kovů

Legování oceli[editovat | editovat zdroj]

Legovaná ocel vzniká přidáním jiných kovů (prvků) do nízkouhlíkaté oceli. Nejčastěji je to molybden, mangan, nikl, chrom, vanad a křemík. Rozlišují se oceli nízkolegované (do 4 % jiných kovů) a vysokolegované, mezi něž patří také nerezavějící oceli.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]