Antimonit

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Antimonit
Antimonit, Čína
Antimonit, Čína
Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec Sb2S3
Identifikace
Barva olověně šedý,
lehce namodralý šedý
Vzhled krystalu jehlicovité krystaly,
či sloupcovitě protažený
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 2
Lesk kovově lesklý
Štěpnost dokonalé štěpný
Vryp šedý
Hustota 4,51–4,66 g/cm³
Rozpustnost v HNO3
Ostatní taje v plameni svíčky

Antimonit (Haidinger, 1845), chemický vzorec Sb2S3, je kosočtverečný minerál. Další možný název je stibnit, starší české pojmenování je leštěnec antimonový.
Název pochází z řeckého slova anthémon – květina, podle tvaru krystalových drúz.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Antimonit vzniká na nízkoteplotních až středněteplotních hydrotermálních ložiskách často společně s dalšími minerály jako galenit, baryt, pyrit, sfalerit, kalcit, či zlato. Výjimkou ale nejsou ani metasomatická ložiska uložená ve vápencích a žulách.

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Tvoří nejčastěji stébelnaté až paprsčité agregáty, které jsou často vertikálně rýhované. Jen v minimálním počtu případů se vyskytuje celistvý či zrnitý. Největší (až 60 cm dlouhé a 5 cm široké) a nejkrásnější krystaly byly nalezeny v Japonsku.

Vlastnosti[editovat | editovat zdroj]

Krystal antimonitu.
  • Fyzikální vlastnosti: Ohebný, lze rýpat měděným hřebíkem (má tvrdost 2), hustota 4,5 – 4,7 g/cm³, dokonale štěpný podle plochy (010), lom lasturnatý. Taje při 548 °C.
  • Chemické vlastnosti: Rozpustný v HNO3 a v horké HCl, v KOH černá.
  • Optické vlastnosti: Barva: olověná, ocelově šedá, agregáty až černé, s odstínem do modrozelena. Na porchu často tmavě modré zbarvení. Vryp olovnatě šedý. Průhlednost: opaktní, kovově lesklý (zvláště na štěpných plochách).

Podobné minerály[editovat | editovat zdroj]

berthierit, bismutin, pyroluzit, manganit, galenit

Parageneze[editovat | editovat zdroj]

realgar, auripigment, cinabarit, galenit, pyrit, markazit, arzenopyrit, cervantit, kalcit, ankerit, baryt

Získávání[editovat | editovat zdroj]

Antimonit se těží v dolech, či lomech jako důležitá ruda. Největším světovým producentem anitmonitu je v dnešním světě Čína.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější ruda pro získávání antimonu, ale často se těží i pro svůj vysoký podíl zlata. Prvek je pak využíván k výrobě mnohých slitin, pro legování ocelí, které jsou odolné proti korozi, impregnaci látek, na výrobu keramiky, či v barvířství. Je součástí elektrolytu v autobateriích, na výrobu polovodičů., v medicíně, pyrotechnice atd. Ve starověku byl po rozemletí na jemný prášek používán jako líčidlo na oči. Sulfid antimonitý se také přidává na hlavičky zápalek jako oxidační činidlo pro rychlejší a bezpečnější reakci na hlavičce. Dopomáhá při tření k alotropické difuzi červeného a bílého fosforu, díky svým oxidačním vlastnostem udržuje chemickou rovnováhu po celou dobu reakce (redukuje bazicity a oxiduje acidity).

Naleziště[editovat | editovat zdroj]

Ve světě se častěji objevují jen omezená ložiska antimonitu, jeho velikostně významná ložiska jsou velmi řídká a vzácná.

  • Jeseníky - zlatonosná ložiska
  • Příbramsko - zlatonosná ložiska
  • Japonsko - hydrotermální naleziště - Išinokawa na ostrově Šikoku - v 18. a 19. století objeveny nejkrásnější krystaly
  • Jižní Amerika - hydrotermální naleziště
  • Čína - hydrotermální naleziště - největší producent.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1944) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume I, 270–275

Citace[editovat | editovat zdroj]

  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha : AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce) ISBN 80-7151-030-0.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu