Bachmač (přírodní památka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuPřírodní památka
Bachmač
Rašeliniště Bachmač
Rašeliniště Bachmač
Datum vyhlášení 4. prosince 1985
Kód ÚSOP 955
Lokalita Kostelec nad Vltavou
Výška 440 m n. m.
Výměra 2,74 ha
Seznam CHÚ v okrese Písek
Souřadnice 49° 27′ 57,41″ s. š., 14° 12′ 11,82″ v. d.
Bachmač
Green pog.svg
Bachmač

Přírodní památka Bachmač ev. č. 955 je chráněné území nacházející se v zalesněné lokalitě 2 km severozápadně od obce Jickovice v okrese Písek nad údolím řeky Vltavy v nadmořské výšce 440 m mimo hlavní turistické cesty. Oblast spravuje AOPK České Budějovice.

Důvodem ochrany je malé rašeliniště přechodového až vrchovištního typu s typickou květenou se submontánním rašelinným březovým borem. Roste zde např. chráněný vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora) a suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum).[1] Území tak představuje unikátní vegetaci v relativně teplé oblasti Středního Povltaví.[2] Rašeliniště vzniklo v malé, téměř bezodtoké depresi, která byl dříve využívána pro těžbu rašeliny. To umožnilo vývoj různých společenstev v různých fázích vývoje. Od rašelinných oblastí po části, které v současnosti výrazně zarůstají rákosem obecným (Phragmites australis).

Lokalita[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památka Bachmač se nachází na pravém břehu Vltavy, respektive přehradní nádrže Orlík, 1 km východně na plošině tvořící malou depresi.[3] Leží v lesích 2 km severozápadně od obce Jickovice. Na jih od památky se nachází 442 metrů vysoký kopec Doubek, na kterém se nachází pole. Na západ od lokality je pak bezejmenný vrchol vysoký 441 metrů, na severovýchodě pak vrchol o výšce 463 metrů

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rašeliniště vzniklo na plošině, která nemá téměř žádný přirozený odtok. Dříve docházelo k nepravidelné těžbě rašeliny na celém území památky. Později se od celkové těžby ustoupilo a rašelina byla těžena jen na okraji památky.[1] Jako přírodní památka bylo území vyhlášeno 4. prosince 1985 vyhláškou Okresní národní výboru Písek s datem účinnosti 1. února 1986.[4]

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Podloží pod památkou tvoří horniny typu porfyrické amfibol-biotitové melanokrátní žuly typu čertova břemena. Jedná se o součást středočeského plutonu. Žula je překryta slabou vrstvou deluviofluviálními hlinitých písků holocéního stáří.[5]

Půdní profil tvoří organozem typická, na kterou navazuje kambizem typická a kambizem pseudoglejová.[5] Samotné rašeliniště je kvartérního stáří.[3]

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Západní část území je výrazně porostlá rákosem obecným, který se postupně na lokalitu šíří

Jelikož se v oblasti nachází plochá terénní deprese s omezeným odtokem vody. Ta je zásobováno nejenom vodou srážkovou, ale i vývěry podzemní vody. Voda nemůže za obvyklého stavu z deprese odtékat, čímž dochází k její akumulaci a tvorbě rašeliniště. V případě, že je vysoký srážkový úhrn, odtéká voda do Vltavy skrze odtokovou stoku nacházející se v severozápadní části území. Nicméně v období sucha dochází k výraznému snižování hladiny spodní vody, což vede k výraznému vysychání povrchu rašeliniště.[5]

Flora[editovat | editovat zdroj]

Pohled na charakteristickou vegetaci na území

Uprostřed rašeliniště je porostlý submontánním rašelinným borem (asociace Eriophoro vaginati-Pinetum sylvestris), kdy převážně na okrajích se nachází bříza pýřitá (Betula pubescens). V místech s nespojitou přízemní vegetací se nachází vegetace kontinentálních a subkontinentálních vrchovišť (as. Eriophoro vaginati-Sphagnetum recurvi). Vznikají tak koberce rašeliníku křivolistého (Sphagnum fallax) se suchopýrem pochvatým (Eriophorum vaginatum).[5]

V jižní části rašeliniště se do dnešních dní zachoval porost řídké rašelinné smrčiny asociace Sphagno-Piceetum. Většinu rašeliniště ale porůstá oligotrofní ostřicovorašelníkové společenstvo s ostřicí zobánkatou (Carex rostrata). V západní části území se úspěšně šíří rákos obecný (Phragmites australis).[5]

Detail na trs na lokalitě

Z rašeliníků se v mechovém patře vyskytuje rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax) a rašeliník tučný (Sphagnum denticulatum). Z dalších konkrétních druhů zde roste např. chráněná vrbina kytkokvětá (Lysimachia thyrsiflora),[1] ostřice šedavá (Carex canescens), ostřice obecná (C. nigra), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana.[5]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Z bezobratlých se zde hojně vyskytuje zástupce střevlíčků Pterostichus minor. Tento druh je typickým obyvatelem močálů a rašelinišť a tedy zde má vhodné podmínky ke svému životu.[5] Dále zde byli pozorováni zástupci dvoukřídlého hmyzu obývající tradičně mokřady. Jedná se například o zástupce čeledi lupicovitých Dolichopus lepidus a Campsicnemus loripes. Dále zde byla pozorována hrbilka Gymnophora nigripennis a stínomilka Calliopum geniculatum.[5]

Rašeliník křivolistý (Sphagnum fallax, na obrázku) a rašeliník tučný (Sphagnum denticulatum) jsou hlavními zástupci rašeliníků rostoucí na lokalitě

Z obratlovců zde průzkum zaznamenal pouze běžné lesní druhy charakteristické pro tuto oblast.[5]

Ochrana[editovat | editovat zdroj]

Pohled na odtokovou stoku směřující k řece Vltavě

Samotný lesní porost je tvořen stejnověkou skupinou stromů s odhadovaným věkem 40 až 60 let. To je pravděpodobně způsobeno tím, že dříve byla tato oblast odlesněna a hospodářsky využívána. V současnosti nicméně na lokalitě neprobíhají žádné lesnické zásahy a je ponecháván samovolnému vývoji.[5] V budoucnosti bude nutné pravidelně sledovat vývoj lokality a případně provádět regulační zásahy šíření rákosu obecného, náletových dřevin a do výšky hladiny podzemní vody. U hladiny podzemní vody by bylo vhodné podpořit její zvýšení přehrazením odtokové stoky.[5]

Turismus[editovat | editovat zdroj]

Území leží mimo hlavní turistické cesty a není veřejnosti přístupné.[5] Pro vstup na lokalitu je potřeba získat zvláštní povolení.[3] Nicméně kolem území se nachází vyšlapaná pěšina, po které se dá dokola obejít. Západně od památky probíhá červená turistická cesta a východně cyklostezka 1155.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c V 13 Kučeř - Jickovice rozcestí - Obrovy hroby - Sobědražský prales - přír. památka Bachmač - Strážka - Varta - Kučeř (14 km) [online]. Informační systém cestovního ruchu Písecka, [cit. 2010-08-30]. Dostupné online.  
  2. Přírodní památky - BACHMAČ [online]. www.milevskem.cz, [cit. 2012-10-22]. Dostupné online.  
  3. a b c Bachmač [online]. Česká geologická služba, [cit. 2012-10-22]. Dostupné online.  
  4. Drusop - PP Bachmač [online]. AOPK ČR, [cit. 2012-10-22]. Dostupné online.  
  5. a b c d e f g h i j k l ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. 1. vyd. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. ISBN 80-86064-65-4. S. 274.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ALBRECHT, Josef a kolektiv. Chráněná území ČR VIII. - Českobudějovicko. Praha : Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. Kapitola Bahmač, s. 274. (česky) 
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu